Shino co?
Shinobido: Way of The Ninja. Lacině působící název, který většině z vás pravděpodobně nic neřekne. A nebýt na PS2 herní sucho, ani by pravděpodobně nedostal šanci zkusit vám promluvit tímto do duše, protože název hry bez debat patří k těm, které snadno a rychle rodí asociace, vztahující se k béčkové produkci a přehlížení. Nicméně v suchu s žízní na patře každá kaluž na pohled zajímavá. A jen člověk trochu usrkne z vod nic neříkajícího názvu, tu pod kalnou hladinou zří Acquire a zbystří. Nejsou to ti týpci, co kdysi zabodovali s výbornou stealth akcí Tenchu? Bingo. Hm, a nejmenuje se tohle náhodou Way of The Ninja a nevypadá to jako stealth akce? Zase bingo. A suchem poháněná představivost už přeřazuje na dvojku a hladem trápenému předhazuje naději na laskominu od ostřílených kulinářů svého oboru.
Po několika málo hodinách už se dostane ke slovu recyklace a základní typy misí se začnou opakovat.
Podobnost čistě náhodnáA že se švec držel svého kopyta, je na hře patrné prakticky okamžitě. Jen co se s nebohým hlavním hrdinou (ninja Goh alias Crow) trochu rozkoukáte a zjistíte, že si vůbec nic nepamatuje, už si pamětníci Tenchu budou připadat jako ryba ve vodě. Tma, ninja, katana, kulisy feudálního Japonska, stráže a cíl. Lehce si tutorialově osaháte ovládání a za chvilku už pelášíte tiše po střechách, nechávajíc za sebou mrtvá těla „před-smrtí-nic-netušících“. Pěkně za zlatou šipkou na radaru, která vás poněkud chaoticky dovede k cíli. Poznání. Poznání, že si nic nepamatujete, protože vám … ehm … proměnili paměť na kámen, který byl rozbit a jeho úlomky schovány, resp.všude možně roztroušeny. Vaše minulost, vaše identita. Chcete-li tak zase být sami sebou a uspokojit neodbytné „proč“, nezbývá než je dostat zpátky. Japonsko stojí na pokraji jedné z jeho mnoha občanských válek a tak vám tamní lordi se sbíráním kusů šutru na cestě za poznáním sebe sama rádi pomůžou. Jste totiž schopný, neúspěšně zlikvidovaný nájemný vrah a holka pro všechno i pro všechny. A pomoc takových se v nadcházejícím konfliktu
bude hodit. Všem. Ehm. Vsuvka: no prostě stručně řečeno, ne každá story od Japonců musí být nutně na úrovni a pár intrik či
odhalených tajemství to nezachrání.
Zpět na cestu za poznáním. Jak tak pozvolna pokračujete v honbě za kusy šutru, sžíváte se s mechanismy a ovládáním hry a pozorujete, že podobnost s Tenchu je více než náhodná, přeci jen chtě nechtě zaregistrujete, že ono poměrně až prostoduché zarámování příběhu přináší hře i jistá pozitiva, resp. možná je samo jejich důsledkem. Ono holka pro všechno a pro všechny nebyl jen takový řečnický obrat pro odlehčení, ale faktické vyjádření nelineární struktury hry. Poté (čti v první misi), co zjistíte, kdo jste, co se vám zhruba tak asi stalo a vrátíte se do své rozpadlé chatrče, důstojného to příbytku elitního zabijáka, zahrnou vás pikle kující lordi širokou nabídkou misí. A je jen na vás, které se rozhodnete s katanou v ruce a zakoupenou výbavičkou (shurikeny, medicíny, otrávená jídla, vystřelovací kotvička na střechy, výbušniny apod.) plnit. Prakticky od začátku tak máte k dispozici velmi
otevřenou nelineární herní strukturu, která se dokáže jakž takž dynamicky přizpůsobovat tomu, co děláte a měnit v návaznosti na
to skladbu misí. Trvalejší zaprodání náklonnosti vaší katany jednomu lordovi tak obnáší postupnou ztrátu náklonnosti (a tím i nabídky misí) lorda jiného, neb vyjádřením náklonnosti jednomu lordovi je faktické škodění tomu druhému:-). A autoři šli dokonce až tak daleko, že většinu misí ani splnit nemusíte. Nesplněná vám prostě zmizí z nabídky a naskočí jiné; tím ale přijdete zároveň
trochu neprozřetelně i o možnost si ji zkusit znova (nemluvě o snížení vaší reputace a důvěry lorda), protože „restart mission“ hra nezná a jediné řešení se jmenuje „Quit and Load, těší mě“. Samozřejmě kvůli příběhu a sběru kusů onoho šutru určitými misemi projít musíte, nicméně v rámci je celá struktura hry až na zmíněnou nedomyšlenost poměrně překvapivě funkční a osvěžující.
Acquire patrně před lety usnuli na vavřínech a dodnes se neprobrali.
To se dá na první pohled říci i o cílech jednotlivých misí, které jsou na daný žánr poměrně variabilní
(eliminace nepohodlných,
kradení dokumentů, doručování zásilek, totální eliminace, záškodnictví atd.). Na první pohled. Po několika málo hodinách už se
dostane ke slovu recyklace a základní typy misí se začnou už jen s mírnými změnami opakovat stále dokola. Což platí jakbysmet i o level designu a herní náplni samotné, jen s tím rozdílem, že oba jmenovaní začnou sami sebe opakovat prakticky už po pár misích. Jeden, byť poměrně velký level hostí až příliš mnoho misí a hratelnost sama se až v příliš mnoha misích prakticky nijak neliší, bez ohledu na jejich různorodé cíle. A co hůř, švec se až příliš držel svého prvního slavného kopyta a Shinobido se herně i
laděním až příliš podobá již více jak osm let starému Tenchu.
|
Z kaluže do blátaJistě, feudální Japonsko, ninjové, nocí zahalené nebe koupající se ve svitu měsíce, tiché pobíhání po střechách a poctivá ruční prácička s katanou mají stále ještě svoje kouzlo, ale žánr stealth akcí je dnes poněkud dál, než byl v době, kdy Tenchu vyšlo. Kdo si má po posledních dvou dílech MGS, třech Splinter Cellu a Manhutovi zvykat na primitivní AI, která je schopna bez skurpulí jí ovládané nepřátele klidně shazovat do studen a propastí, nechat je mlátit sebe navzájem či se zasekávat v prostoru? Kdo si má dnes zvykat na neprůhledně vyřešenou indikaci toho, kdy a jestli vás protivníci uvidí nebo ne? Kdo si má dnes zvykat na plovoucí pohyb postavy, který zná jen jednu polohu, byť je na analogovém ovladači? Kdo si má zvykat na vyloženě anti-user-friendly naladěnou těžkopádnou kameru, která si dokonce jako bonus (při defaultním nastavení) sama při plížení s R1 mění normální otáčení kolem osy na otáčení invertní? A že má Shinobido oproti Tenchu, krom zmíněného vskutku nevídaného bonusu v práci s kamerou, lehce pokročilejší interní fyziku umožňující interakci s prostředím? Už starý
|
Nelineární struktura hry
Archaické provedeníŽel Acquire patrně před lety usnuli na vavřínech a dodnes se neprobrali, díky čemuž jednoduše Shinobido nic víc proti svému léta starému vzoru nenabízí. Pokud se tedy nerozhodnete jako plus proti Tenchu počítat grafiku na úrovni prvogeneračních her na PS2 a o modernější HW pokročilejší ozvučení. Jistě, nelineární struktura a krátkodobá variabilita se počítají (byť i tohle Acquire zvládli mnohem lépe v jejich Way of the Samurai, rovněž na PS2), ale až nadšení z nich opadne (a ono opadne), zbude vám jen v novém kabátě oblečená stařičká Tenchu s drobnými, nic moc neřešícími bonusy navrch. Ano, JE herní sucho a žízní strádající se rád napije z ledasčeho a nějaké to bláto v kaluži bez mrknutí oka překousne. Ale ani žízeň z kaluže číši vína neudělá a stejně tak herní sucho Shinobido na víc, než průměrný přírůstek do svého žánru nepromění.
| Shinobido: Way of The Ninja | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
