Jednou z mnoha věcí, jež činí z průměrné hry hru dobrou, je multiplayer. V době fragů, PKček a deathmatchů, můžeme být vděční za každou gamesu, ve které nejde o to, kdo dřív sejme kámoše, ale naopak mu pomůže z průšvihu. Pokud se podíváme zpětně na vývoj herní scény uvidíme, že jednou a možná i jedinou platformou, které se 1st a 3rd person střílečky s deathmatchem vyhnuly, jsou automaty. Zde v naprosté většině převládal hlavně kooperativní režim, který byl mnohdy největším důvodem, proč si hru zahrát znovu s jiným parťákem a užít si tak opětovně spoustu neředěné legrace. A takovým příkladem z mnoha vyvedených pokusů byl i Shock Troopers 2, který vyšel na domácí konzoli a coin-opu Neo-Geo.
Hned po naládování peněz do automatu a vybrání počtu hráčů vás čeká úvodní video, charakteristické pro všechny Neo-Geo hry, představující ovládání postavy. Pokud se vám animace zdá být nepotřebná, můžete ji “odmáčknout“ a rovnýma nohama přejít na výběr hlavního hrdiny. Nabízejí se čtyři lidičkové a to dva klasicky namakaní chlapíci a dvojice dívek. Zvláště ty stojí za zmínku:o)! Tou první je Angela, blondýnka bujarých a kyprých tvarů svádějící už svým vzhledem, abyste si ji vybrali, a tou druhou pak Lulu, která sice není až tak moc obdařená přírodou, ale za to má zbraň s velkým rozptylem (nutno poznamenat, že i s menší účinností). Po volbě vámi upřednostňovaného charakteru se již můžeme vrhnout rovnou do víru dění, které začíná před zahradou jedné z budov D.I.C. Na zničení celého konglomerátu máte 72 hodin, než stačí vypustit raketu. Celá hra se odehrává v různých prostředích a to ještě ke všemu v závislosti na tom, jakou cestu si zvolíte - takže další důvod, proč to projet znova. Na vaší dobrodružné pouti se setkáte se spoustou zbraní, dopravních prostředků a tajných míst, než se vám podaří prosekat se až k samotnému řediteli Nakatomimu. Pokud jste předtím hráli první díl, tak vám jistě neušlo, že je zde přeci jenom pár změn (zda k lepšímu nechám na vašem posouzení). Tou hlavní a nejvíce znatelnou je vypuštění týmové hry. Pokud vám to sem nějak nezapadá a nevíte o co jde, pak vězte, že v jedničce jste si vybrali tři postavy z osmi a mezi těmi jste si potom mohli přepínat podle toho, jaká zbraň a granáty se vám zrovínka nejvíce hodily do krámu. Dalším, tentokráte nesporným vylepšením oproti předchozí kapitole, je úhybný pohyb. V jedničce se postava překulila tím směrem, na který jste momentálně měli nakloněnou páku, ale v ST2 postavička skáče a má možnost ve vzduchu změnit směr skoku. Tím se vám usnadní střelba v lock-módu, kde stačí být jenom namířený na směr, z něhož přicházejí nepřátelé, a držet tlačítko!
Možná, že jste nabyli dojmu, že Shock Troopers 2nd Squad je jen další z mnoha nudných stříleček, ale opak je pravdou. Pokud jednou začnete tuhle hru hrát, bude vás něco táhnout pořád dál, stále kupředu, dokud ji nedohrajete a jak jsem již předeslal dříve, jednou to určitě stačit nebude. Dvě nejdůležitější věci jsem si nechal nakonec a těmi jsou grafika a hudba. Od hry z ‘98 by se sice dala čekat lepší vizuální prezentace, ale srovnáme-li ST2 s jinými počiny z téhož roku, není na tom ještě nejhůře. Navíc zde vypomáhá skvělá hudba, jež dokáže dokonale vystihnout atmosféru jednotlivé úrovně; je svižná, pestrá a velmi dobře jde do taktu se zbraněmi :-). Celkový dojem kazí snad jen přílišná obtížnost některých pasáží a při hře dvou hráčů zase celková jednoduchost hry.
Podtrženo a sečteno – Shock Troopers 2nd Squad rozhodně stojí za vyzkoušení. Skočte proto za babčou, ať vám dá pár pětek a vydejte se hledat tuhle prima gamesu, nebo si sežeňte pořádnou lajnu na tahání třicetimegového souboru:o)
