Shrek the Third DS

Pokud se o hrách podle filmu traduje, že jsou to narychlo slepené slátaniny, potom těžko nalézám slova pro odpad vznikající na herní handheldy. Časy se ale mění, ovšem předsudky zůstávají.

Shrek DS Box

Pokud se o hrách podle filmu traduje, že jsou to narychlo slepené „oslíčku otřes se“ slátaniny, potom těžko nalézám slova pro odpad vznikající na herní handheldy. Časy se mění, a tak společně s filmem čím dál tím častěji přichází i kvalitní hra. Co ale zůstává, jsou předsudky. V duchu jsem se sázel, zdali Shrek 3 na DS bude klasický akční balast v průměrné grafice s minimem inovace. Tentokrát mě čekala prohra. Shrek 3 je na dnešní dobu nebývale originální počin, v němž se mísí vzpomínky na starou hratelnost v kombinaci s moderní technologií. Konkrétněji logická arkáda na způsob stařičkých Lost Vikings, vzdáleněji pak Gobliiins; no, a pokud vám tato jména nic neříkají, čtěte dále.

Pomocí vhodných kombinací si postavy pomáhají a zpřístupňují cestu k teleportu na konci úrovně.

Úvod se nese v duchu odvyprávění části filmu na více či méně veselých obrázcích. Starý král žabák zemřel, Shrek vládnout nechce, proto se svou partou odchází kamsi do zapadákova pro nového krále, Artuše. Cestou zpátky jejich loď ztroskotá, ale naštěstí potkávají kouzelníka Merlina. Ten se pomocí kouzla pokouší přenést hrdiny zpět na hrad, který už ale obsadil princ Krasoň se svými pohůnky. Ale i tady platí, že když se něco může podělat, tak se to podělá. A zrušit nepovedené kouzlo mají právě naši cestovatelé. Pokud jste byli na filmu, vidíte, že s vypravováním příběhu se autoři nepárali a namísto aby sledovali celou dějovou osu, drží se jen malé části, kterou rozvíjí. Vzhledem k povaze filmu mi to přijde jako elegantní řešení.

Ve vlastní hře se hráč chopí vlády nad třemi postavami – silným Shrekem, ochráncem Artušem a mrštným Kocourem v botách. Cílem je prokousat se na konec úrovně, kterou ukončuje teleport. Zábava spočívá v překonávání mnoha překážek, kdy se každá z postav hodí na něco jiného. Například Shrek je silák, jenž prolamuje překážky jako dřevěné zátarasy, dveře, stoly a zároveň nepřátelům uštědřuje pořádné rány. Z těch vtipnějších dodejme, že jako jediný dokáže projít oblakem smradu :-). Kocour v botách jako jediný skáče, odráží se od zdí, případně se protáhne drobnou skulinkou. Artušova role spočívá v ochraně. Štít používá jako nárazník, tj. v klasické poloze odráží útoky rytířů, zvednutý nad hlavou naopak chrání před ranami z katapultů, padajícím slizem či útokem čarodějnic. Pokud se postavy drží u sebe, je takto ochráněna celá skupina dobrodruhů. Vedle toho zvládá magickou střelu pro odstřelování vzdálenějších otrapů a co je důležitější, pro změnu poloh přepínačů zvedajících například mříže.

Samotné zpracování podtrhuje i velmi pěkná grafika.

Pomocí vhodných kombinací si postavy pomáhají a zpřístupňují cestu k teleportu na konci úrovně. Lví podíl na pohodovém hraní má ovládání, které kombinuje klávesy, stylus a zároveň foukání. Postavy ve hře se zvládají pohybovat samostatně, nicméně lze dohromady spojit i dva reky, případně všechny tři. Míra tolerance, pokud například trojice vchází na pohyblivý schůdek, je velmi vysoká. Zůstaňme ale u ovládání. Postavy si přepínáme pomocí ikonek ve spodní části, pohyb obstarává směrový kříž. Ale třeba skákaní u kocourka vyžaduje sklouznutí stylusu po displeji daným směrem, stejně jako magická střela. Rozdílné pohyby provádějí postavy, pokud na ně klikneme, švihneme stylusem nahoru, případně dolu. Aby toho nebylo málo, zadním tlačítkem se aktivuje čarování – displej se zahalí fialovou barvou, přičemž místa ponechávající si svůj původní charakter lze očarovat. Nejčastěji se jedná o různé kořenové výtahy a dočasné mizení štítu nepřátelských vojáků (v tom okamžiku jsou zranitelní). A nakonec foukání. Artuš dokáže svůj štít na vodě použít jako loďku a fouknutím mu pomůžeme překonat cestu z jednoho břehu na druhý. Nebo foukáním odlepíme od země létající koberec. Nejvtipnější ale je fouknutí, když z nebes přistává nepřátelsky naladěný strom, jenž se následně rozbije a není třeba s ním bojovat. Libí se mi i strážcové úrovně - nejvíce asi obrovská loutka falešného Pinokia, které hází kocour na hlavu pytle s pískem a zatímco se loutka sbírá ze země, Shrek jí mlátí pěstí do hlavy. Něco na způsob, jako když se vracíte večer z restaurace a potkáte se s agresivní partičkou.

Samotné zpracování podtrhuje i velmi pěkná grafika. Ta se sice tváří jako 3D, nicméně vlastní hra se odehrává ve 2D a třetí rozměr slouží pouze k lepšímu náhledu na scénu. Hráč si lépe uvědomí úroveň jako celý komplex. Zvuky korespondují se hrou, hudba je spíš taková otravná odrhovačka, přesto se ke hře tak nějak hodí. Hra více hráčů zní lákavě, zřejmě poprvé, kdy mi přijde kooperace zajímavá – každý ovládá jednu postavu, bohužel od všech zúčastněných je vyžadována vlastní hra. Kosa na kámen dopadá v otázce délky hry. Ta by se čítala na jedno odpoledne, takže si autoři vypomohli klasickým trikem – pro otevření další sady úrovní je třeba mít posbíraný určitý počet tokenů. Ty se povalují poschovávané po úrovních, takže zatímco mince zvyšující počet životů lze pokládat za milou drobnost, nutnost objevování tokenů se vznáší ve vzduchu jako bič. Přesněji řečeno se prostě nevyhnete opětovnému navštěvování úrovní, naštěstí to ale není tak strašné, jak to zní. Tak či onak, hra je krátká, dovedl bych si představit i dvojnásobek a v takovém případě by se i hodnocení vyšplhalo výš.