Je to zajímavé, divné a možná až nepochopitelné, ale o hře Siege of Avalon (dále jen SoA) se mluví mnohem méně než o jiných RPGčkách. Přitom se jedná o hru velmi kvalitní a zároveň i nezvyklou, a to zejména způsobem distribuce. Společnost Digital Tome, která má tento kousek na svědomí, totiž zvolila způsob postupného vydávání jednotlivých částí, což se nevidí často. První kapitola vyšla již na konci minulého roku, ale jednalo se de facto jen o úvodní část, která byla (a stále je) na stránce www.siege-of-avalon.com ke stažení zdarma. Spíše než dobrá vůle distributora je to chytrý marketingový tah, pomocí kterého se snaží nalákat hráče k této hře a ke stažení dalších kapitol, které již samozřejmě zadarmo nejsou. Těch je celkem šest, přičemž první, druhá a šestá jsou klíčové a ostatní řekněme nepovinné. Ale znáte to – v nepovinných questech obvykle získáte zkušenosti, artefakty a peníze, které vám při konečném účtování přijdou zatraceně vhod. Momentálně jsou k dispozici všechny kapitoly kromě závěrečné šesté, která by se měla objevit v průběhu léta.
SoA nenabízí multiplayerovou hru, ale autoři to vysvětlují tím, že singleplayerový kabátec sluší hře více a umožňuje lepší propracování děje. Je pravda, že příběh je skutečně dobrý a v hrách tohoto typu je asi tou nejdůležitější ingrediencí. Na začátku hry si můžete vybrat vzhled svojí postavy, jakožto i její počáteční vlastnosti a povolání. Zvolit si můžete bojovníka, zvěda nebo čaroděje, časem si však můžete zlepšovat své vlastnosti dle vlastního uvážení a váš postup tedy není na počáteční výběr povolání příliš vázán. Poté se již můžete ponořit do epického dobrodružství.
Hra začíná v okamžiku, kdy vrcholí dvanáctiletá válka mezi aliancí několika království a agresivními nájezdníky Sha´ahoul, což je jakási směsice mezi barbary a orky. Již několik měsíců trvá obléhání pevnosti Avalon, nejsilnějšího obranného bodu aliance. Avalon je obrovský hrad vystavěný na blíže neurčených starobylých ruinách, kolem nějž se rozkládá vesnice. Vesnice je však momentálně zničená válkou a všichni obyvatelé jsou ukryti v pevnosti. Tábor útočníků není hned pod hradbami pevnosti (a v dosahu luků a kouzel obránců), ale v bezpečné vzdálenosti. V nejbližším okolí hradu tedy momentálně neprobíhají žádné tuhé boje, ale v ruinách vesnice se poflakují nepřátelské hlídky i různé potvory. Hráč se vžívá do role mladíka, který právě dorazil do hradu na jediné lodi, jíž se podařilo proklouznout skrz blokádu. Tento mladý muž má sice urozený původ, to však na tomto místě v těchto kritických okamžicích příliš neznamená, takže své postavení si bude muset vydobýt svými činy. Naštěstí na něj již čeká pomocná ruka jeho bratra Corvuse, který má vysokou vojenskou hodnost…
První fáze hry mají spíše tréninkový charakter. Procházíte si několik hradních lokací, které jsou vám zatím přístupné, zjišťujete základní informace o situaci, poznáváte spoustu lidí a plníte i několik malých questíků. Hra začne nabírat obrátky ve chvíli, kdy se dozvíte, že váš bratr se ztratil při jednom výpadu mimo hradby pevnosti. Pak už to jde ráz na ráz a vy dostanete povolení prozkoumat vesnici v podhradí. Pátrat budete nejen po svém bratrovi, ale zároveň splníte i několik dalších úkolů. Z děje vám již nebudu více prozrazovat, abych vás nepřipravil o výborný příběh, mohu snad jen naznačit, že na vás čeká i odhalení zrady, různých hradních intrik a zapeklitých vztahů, v další kapitole se pak vydáte i do podzemních prostor (hrad je přeci vystavěn na starých ruinách, což dává autorům mnoho možností k „dungeonovskému“ řádění), postupem času se dostanete do všech částí hradu a dalších zajímavých lokací a nakonec vás čeká velkolepé finále. Jak tento závěr bude vypadat, to zatím sám nevím, budeme si všichni muset počkat až do letních měsíců.
Musíme si samozřejmě říci něco o tom, jak se autoři vypořádali s technickým zpracováním hry. Asi hned na první pohled vás napadne podobnost s legendární hrou Diablo. I zde je použit izometrický pohled a rovněž styl grafiky je trochu podobný, i když mě osobně připadá grafika SoA o něco povedenější. Autoři zvolili rozlišení 800x600 a i když to může někomu připadat nedostatečné, celkový dojem z grafiky jsem měl velmi dobrý. Prostředí je dost detailní, až mi skoro chybí zvýrazňování důležitých předmětů ve stylu klávesy ALT jako v Diablu II. Samostatnou kapitolu tvoří zpracování postav. Na svého hrdinu i jeho souputníky totiž můžete navléci více než deset částí oděvu/brnění, přičemž na výběr je snad skoro stovka různých částí výstroje, obvykle i v několika odlišných barvách. Naprostou bombou pak je fakt, že všechny tyto kousky vybavení jsou na vašich postavách skutečně vidět! Nemusíte mít tedy obavu, že si vezmete do party třeba tři bojovníky a všichni budou vypadat stejně. Podobnou rozmanitostí oplývají i ostatní postavy včetně nepřátel, navíc všechny věci, které má na sobě některý váš protivník navěšeny, jsou vidět i po boji na jeho mrtvole a můžete mu je všechny vzít (stejně už je nepotřebuje). Na vzhledu postav se samozřejmě projeví i ozbrojení zbraní a štítem, i když z pro mne nepochopitelných důvodů zbraň z rukou vašich hrdinů mizí při běhu. No, chybička se vloudila. O něco závažnější vadou na kráse je skutečnost, že v některých lokacích se hra trochu cuká. Zvuková stránka hry je sice co do hudby a zvukových efektů vydařená, ale jaksi mi chybí mluvené slovo. Je pravda, že dialogů je ve hře velké množství, ale aspoň nejdůležitější osoby by občas něco kecnout mohli.
Jak už jsem naznačil v úvodu, hru začínáte jen se svou hlavní postavou. Postupem času budete moci mít v družině až čtyři další kolegy, přičemž na výběr jich je samozřejmě více a vy je můžete kdykoli libovolně vyměňovat (no úplně kdykoliv ne, když budete hluboko v podzemí hradu, tak si asi těžko na pomoc pozvete čaroděje, který čeká ve druhém patře jižní věže). Všechny vaše postavy oplývají velkým množstvím základních vlastností a třemi základními dovednostmi – boj, mystika a plížení. Jejich význam je určitě každému více než jasný. Dále jsou tu útočné a obranné statistiky, jakož i další údaje. Váš hlavní hrdina nezískává za úspěšné boje a splněné úkoly zkušenosti, ale takzvané tréninkové body. Nepostupuje po úrovních jako ve většině ostatních RPGček, ale získané body přímo „utrácí“ za zlepšování svých vlastností a dovedností. Některé vlastnosti může zlepšit sám (například sílu, konstituci, mystiku apod.), ale rovněž se může naučit některé speciality u učitelů, kterých je na hradě poměrně dost. Čaroděj vás naučí nová kouzla a ovládání magenergie, zkušený válečník pak některé bojové triky a mistr zvěd třeba lepší kamufláž. Tyto speciální dovednosti sice obvykle stojí více bodíků, ale vyplatí se to, jelikož poměrně výrazně zvýší některé vaše vlastnosti. Je škoda, že toto zlepšování funguje jen u hlavní postavy. Ostatní postavy body vůbec nezískávají, takže se ani nemůžete piplat s jejich rozvojem. Používání zbraní je omezeno úrovní vlastností, takže obouruční sekerou může vládnout jen opravdový silák, ke střelbě z elfího luku je potřeba vysoká koordinace atd. Navíc postava nesmí překročit určitou hodnotu statistiky Restriction. Tato hodnota se zvyšuje, když na sebe navlékáte různé části brnění. Výsledek je celkem reálný, protože například nemůže nastat situace, že by od hlavy k patě zaplechovaná postava vesele střílela z dlouhého luku. Některá výstroj vám také zhoršuje plížení a další dovednosti, což je opět docela logické. A ještě jedna vychytávka co se brnění týče – každá část výstroje má rozlišenou účinnost proti různým typům zbraní (podobně, jak je tomu v AD&D).
Možná se ptáte, jaká je hlavní náplň hry. Je to hlavně akce, nebo spíše dialogy, pátrání a adventurní část? Přátelé, je to od všeho něco. A navíc bych řekl, že jednotlivé činnosti jsou poměrně dobře vyváženy. Na hradě vás samozřejmě čekají hlavně rozhovory, zjišťování informací, obchodování a tak dále. Přecházení mezi známými hradními lokacemi probíhá pomocí mapy, takže pokud jdete z jednoho kouta hradu do opačného, nemusíte projít pět lokací, ale prostě se do požadovaného místa přenesete ihned po opuštění výchozí oblasti. Když se pak vydáte do okolí pevnosti nebo do podzemí, bude to již hlavně na vašich mečích a kouzlech. Boje probíhají v reálném čase, ovšem není to vyloženě zběsilá klikanda. Jakmile jednou označíte cíl, bude do něj vaše postava sama mlátit, jak dlouho to půjde. Mezi svými postavami si můžete přepínat, a i když AI vašich spolubojovníků není vyloženě excelentní, řezání do protivníků či seslání léčivého kouzla hravě zvládnou. Inteligence nepřátel je vcelku průměrná, bitva obvykle neprobíhá moc dlouho na to, aby stihli něco vymyslet, ale třeba nepřátelský kouzelník na vás nejdříve hodí Hold a až pak útočná kouzla, takže některé boje jsou dost zajímavé.
Většinu činností ovládáte pomocí myši a levého tlačítka, pomocí pravého pak sesíláte kouzla. K dispozici je i několik klávesových zkratek, jejichž přehled je skryt pod klávesou F1. K ulehčení našeho snažení nám autoři připravili přehledný deník a mapu. Deník má tři části a obsahuje jak přehled questů, tak důležité události a informace. Mapa je také celkem dobrá, ale bohužel do ní nelze vkládat vlastní poznámky, což vzhledem k relativně velkému rozsahu některých lokací a vysokému počtu osob v jednotlivých částech hradu celkem zamrzí. Přesto však myslím, že hraní SoA by nemělo činit hráčům větší obtíže.
Recenze se chýlí ke konci a je tedy čas na závěrečné zhodnocení. Siege of Avalon je hrou se skvělým hlavním příběhem, zajímavými vedlejšími questíky a propracovaným vývojem postavy. Při hraní si užijete jak akce, tak adventurní složky, obě stránky hry jsou navíc dobře vyváženy. Zpracování je nadprůměrné, i když malé rezervy bychom zde asi našli. Ve hře je celá řada velmi příjemných vychytávek, z nichž je jich sice dost převzato z jiných titulů, ale to nijak nesnižuje kvalitu SoA. Podle mého názoru si tuto hru mohou zahrát jak ostřílení RPGčkaři, tak hráči v tomto žánru méně zběhlí. Pár drobných nedostatků, které jsem v recenzi zmínil, by vám rozhodně nemělo zkazit výbornou zábavu, kterou vám toto RPGčko nabízí.
Siege of Avalon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|