Sid Meier je jméno, které v herním světě znamená opravdu hodně. Přední představitel studia Firaxis Games si svou nevšední reputaci vybudoval především poctivou prací na titulech, mezi něž bezesporu patří trojdílná série Civilization, Colonization, Alpha Centauri, Pirates či Railroad Tycoon. Nevěřím, že byste byť jen jeden z vyjmenovaných titulů neznali alespoň z doslechu, a přitom rozhodně nejde o kompletní výčet Sidových hitů. Když se takový člověk pustí do tycoonovské strategie z prostředí golfového klubu, není divu, že je sledován ostřeji nežli Hrabalovy vlaky. Na mém harddisku se však již drahnou dobu hřeje plná verze tohoto titulu a já tak mohu všem nadrženým fanouškům podat zprávu o jeho kvalitách.
Kdo čeká, že půjde o další oslavnou ódu na Sidovu genialitu, ten bude nejspíše zklamán. Přestože jsme od SimGolfu čekali opravdu hodně, nestal se dalším mezníkem v herní historii, ale „jen“ kvalitní budovatelskou strategií. A světe div se, našly se i chyby! Ty si ale schováme na závěr recenze a nejprve se budeme věnovat tomu dobrému, co nám SimGolf nabízí.
Být majitelem golfového klubu, to asi nebude vaše vysněné zaměstnání. V podání Sidovy hry to ale vypadá jako vcelku nenáročná a zábavná prácička.
Co všechno obnáší, ptáte se? Stavbu jamek a nejrůznějších budov okolo, párování a starání se o panáky návštěvníky i pracanty, prodávání půdy celebritám pro jejich domky a zjednodušené hraní golfu na vlastních hřištích, odpovídám - a nebojte se, ještě to trochu rozvedu…
Postavit opravdu zábavnou jamku, na které Simáci Golfáci puknou nadšením, není věc jednoduchá. Musíte vybalancovat několik faktorů: jamka musí být dostatečně dlouhá, ale ne zase moc, aby tam chudinkové panáčci nestrávili půlku života. Neměla by být úplně rovná a měla by obsahovat dostatečný počet chytře rozmístěných překážek, jako jsou písečné pasti nebo vodní příkopy. Nesmíte to s nimi ale zase přehnat, jinak bude míček končit mimo posekaný trávník tak často, že golfisté naštváni odejdou, zruší členství v klubu a ještě přemluví deset dalších, aby udělali to samé. Tím ovšem budování jamky nekončí: musíte ji celou podložit cestami, aby hráčům netrvalo příliš dlouho přejít z jednoho konce na druhý. Na začátek musíte položit přístroj k čištění míčků a na konec hospodu, protože takovým hraním pěkně vyhládne (konečně někdo pochopil opravdovou nezbytnost zařízení zvaného hospoda: simové v SimGolfu jsou schopni ji navštívit opravdu kdykoli, s čímž se pojí jedna nepříjemnost zmíněná v kapitole o zvucích). A nezapomeňte kolem štědře rozmístit lavičky, jinak se vám golfisté unaví a někde uprostřed hřiště padnou (a spolu s nimi i ukazatel spokojenosti okolních simáků).
Už jsem zmínil hospodu, ta však není jedinou „facilitkou“, kterou můžete okolo hřiště vybudovat. Pro kvalitu členů vašeho klubu je důležité vybudovat tréninková místa, kde si mohou zlepšovat přesnost a dostřel, popřípadě nakoupit opravdu profesionální vybavení. Hodí se ale i terénní stavby, které „jen“ zlepšují estetický vzhled hřiště: je-li jich totiž okolo jamky dostatečný počet, zvýší sazbu, kterou si za ni můžete počítat. Mezi ně patří jak okrasné stromky, lavičky, můstky či květinové záhony, tak i starobylé majáky, válečné pomníky, kostely nebo například hrad. Sem by se daly zařadit i domky celebrit. Na nich vyděláte hned několikrát - nejprve prodejem vhodné půdy a následně zvýšením částek, které golfisté omámeni spatřením Pamely Anderson či jiné známé televizní krásky za hru platí.
O všechny budovy a hřiště se vám starají čtyři druhy pracovníků, a to ve dvou verzích - levnější a méně výkonní a dražší a zkušenější, které ale nemůžete najímat hned od začátku. Vcelku se o ně nemusíte moc starat - jen je chytře rozmístíte po areálu klubu, platíte jim jejich dvě až pět stovek měsíčně a oni už udržují trávníky, prodávají pitíčka, urychlují hru a baví znuděné golfisty bez vašeho přičinění.
Tohle všechno vás pochopitelně stojí nemalé peníze, a i když vás strýček Sid do začátku vybavil slušnou sumou chechtáků, brzy zjistíte, že se obsah vaší kapsy povážlivě podobá obsahu mozků některých celebrit, které se zatím na vašem hřišti stihly usadit. Způsob vydělávání peněz (pomineme možnost stáhnout si od nás z Cheaty.BonusWeb.cz $1#8220; http://cheaty.bonusweb.cz/s/simgolfsavy020203.html“>savy :o)) je v SimGolfu netradiční, podivný, ale brzy si na něj zvyknete. Získáváte je totiž od vašich golfistů, ale nezáleží na vás, jakou částku si řeknete, ale kolik vám ONI budou na konci jamky ochotni dát. A jsou více než štědří, přeci jen zaplatit 1000 dolarů za jednu jamku si nemůže dovolit jen tak někdo. Konfrontace s částkou 1500 dolarů za hloupý stromek to ovšem urychleně spraví. Další příjmy vám plynou z vedlejších budov, tedy především z hospod, je tu ale ještě jeden nezanedbatelný zdroj, který asi budete jako zpestření jinak stereotypní hry využívat celkem často: zápasy a turnaje.
Vy totiž nejste jen nějaký neosobní dědeček vznášející se na obláčku nad trávníky a mávající prstem, kam se má postavit vodní příkop. Vaše virtuální ego si během hraní v klidu pochoduje po hřišti, baví se s ostatními návštěvníky a mimojiné také hraje golf, což už ale samo nezvládne a je na vás, abyste mu pomohli dosáhnout co nejnižšího skóre.
Tady se SimGolf mění zčásti v RPG, protože krom v zásadě ne až tak důležitých atributů jako je barva kůže, pohlaví (no… řekněme jen o trošku méně důležitých :o), styl oblékání atd. atd. má náš Gary Golf (či kdokoli jiný, podle toho, jak jej pojmenujete) několik schopností určujících kvality jednotlivých prvků jeho hry: jak daleko dopálí a s jakou přesností, jak mu půjdou doklepávání na greenu, jaké bude mít štěstí při úderech apod. Body, které byste mohli přidělovat k těmto vlastnostem, získáváte postupně spolu s tím, jak plníte klubové cíle - kupříkladu za první jamku, která se umístila mezi 100 nejlepšími v časopise Golf Inquirer nebo za uspořádání prvního turnaje s dotací přes 500 000 dolarů pro vítěze.
Časem vaši postavičku vyzve nějaký z předních (no, nejprve spíše ze zadních) hráčů jiných klubů SGA (SimGolf Association) a vy se s ním na vlastním hřišti utkáte. Za každou vyhranou jamku zaplatí vítězi poražený určitou předem danou částku stejně jako za celkové vítězství. Mnohem zajímavější jsou ale turnaje, kdy se celé hřiště vyklidí od amatérů a vy se utkáte nejen s jedním soupeřem, ale rovnou třeba s osmnácti špičkovými golfisty. Způsob, jakým hraní golfu probíhá, je jednoduchý, chytrý, ale někdy dost omezující. Hru vidíte stejným způsobem izometricky seshora a vybíráte si mezi pěti typy úderů (rovný, točený doleva, točený doprava, vysoký padáček, úder po zemi) a směrem, kterým je zahrajete. Čas od času se vám povede úder opravdu pěkný, to se vám pak může i zvýšit příslušný skill, naopak napálíte-li to hned prvním úderem do křoví, může se vám snížit.
Bohužel někdy se zdá, že všechno až příliš závisí na štěstí a i se stoprocentní hodnotou můžete úder pokazit tak, že by se princ Kazisvět z notoricky známé pohádky divil.
Slovíčko Sim v názvu vypovídá o dvou věcech. Jednak, že je hra společným výtvorem Firaxis Games a Maxisu, jednak že má cosi společného s veleúspěšnou sérií The Sims (ta má sice jen jeden díl, ale hned tři datadisky a čtvrtý v přípravě). A v SimGolfu skutečně prvky simsů najdeme. Každého návštěvníka klubu musíme dovnitř nejprve vpustit. A vpouštět návštěvníky můžeme jen po dvojicích, které spolu budou hrát. A tady hraje roli naše chytrost, s jakou dokážeme spárovat odlišné týpky o hru se ucházející: každý panák má totiž vlastnosti, které nebudou hráčům The Sims neznámé - pořádkumilovnost, vycházení s ostatními, krása, aktivnost, hravost… Dobře se spolu budou pochopitelně cítit spíše lidé podobné nátury, ideální jsou jedinci opačného pohlaví a stejného založení. To se vám ale nepovede vždy a tak je třeba chytře balancovat na základě dalších údajů - věk (padesátiletý pán si asi s dvacetiletou slečnou nemá moc co říci, leda by to byl její otec :o), povolání (dva účetní si navzájem vyhoví lépe než popelář a manažer) či stav (není zrovna nejlepší zakládat na nevěru párováním svobodného a vdané, kteří cítí vzájemné sympatie). Simové mají skutečně propracovanou umělou inteligenci a podle svých vlastností se chovají. Spárujete-li opravdu nevhodné partnery, může se stát, že naštváni klub opustí, naopak povede-li se vám zprostředkovatelská akce opravdu na jedničku,
dojde k „happy ending“ a milí simové se vezmou nebo se stanou nejlepšími přáteli.
Tohle všechno můžete provozovat na celkem šestnácti místech po celém světě, které se odlišují prostředím - jednou se podíváme na poušť, jindy zase do drsného severského prostředí nebo na přímořské plážovité prostory třeba na Havaji. Pokud jste netrpěliví a nechce se vám vydělat si na ty nejexkluzivnější poctivou prací, můžete zkusit mód Sandbox, ve kterém nejste omezeni financemi ani přístupností budov - zkrátka můžete postavit co chcete a kde chcete. Zajímavý je také mód Championship, kde je potřeba nejprve si vytvořit a uložit hřiště, na kterém následně budete hrát podobně jako v Tournament módu normální hry. Podle vyjádření Sida Meiera by se měly pořádat online turnaje, kdy byste si stáhli hřiště, zahráli a následně odeslali výsledky. To zní zajímavě už jen z toho důvodu, že to od vás nevyžaduje dlouhou dobu připojení na internetu a bylo by to tedy realizovatelné i pro modemisty.
Asi čekáte, kdy se konečně dostanu ke zmiňovaným problémům a vysvětlím vám, jak je možné, že se v tabulce hodnocení nachází tak „malé“ číslo. Začneme grafikou. Ta na první pohled není nijak odpudivá, ale je hrozně jednoduchá. Objektů ve hře není nijak zvlášť moc a nebýt pouštního prostředí, jednolitá zeleň by se asi brzy omrzela. Hra běží ve fixním rozlišení 800x600
a nabízí tři stupně zoomování, z nichž bohužel jen jeden je použitelný pro hru a ostatní jsou zhola k ničemu. Postavy a jejich animace jsou zjednodušeny na nejvyšší míru a nepostrádají jisté mušky - člověka překvapí, když hráč za vypadlým míčkem přejde hranici hřiště a opustí jej směrem do černé prázdnoty jej obklopující, nebo když s klidem přejde vodu přes most, avšak kolmo k němu … Vzhledem k jednoduchosti zpracování je dost na pováženou, že se při větších rozlohách hřiště hra na gigahertzovém Athlonu v některých situacích zasekávala a dokonce způsobovala neplatné operace, což je bug, kterého si všimli i kolegové z britského GameSpotu.
Mnohem hůře než vcelku snesitelná grafika však dopadlo ozvučení. Za prvé - SimGolf v podstatě nemá žádnou hudbu, jen několik krátkých melodií, které se vám přejí rychlostí světla, neboť jsou spojeny s událostmi, které se ve hře dosti často opakují, jako je třeba přijetí nového člena do klubu. Ale úplně nejhorší jsou zvuky. Nepochopte mě špatně, ne že by jejich kvalita nebyla vysoká, ale je jich strašně málo - v podstatě se hra skládá jen z monotónního vzdychání, neurčitého šumu a toho zdaleka nejhoršího - permanentního nechutného KRKÁNÍ. Přiznám se, že brzy mě tenhle opravdu věrně nahraný zvuk doprovázející návštěvu stravovacího zařízení, což u větších hřišť probíhá takřtka permanentně, začal lézt neuvěřitelným způsobem na nervy.
Nadávání do prasat bylo krokem prvním, bezmocné mlácení pěstí do stolu druhým a potlačování sílícího nutkání pozvracet se třetím, který mě definitivně přesvědčil o nutnosti ozvučení vypnout. Tak takhle ne, Side!
Výsledek je tedy malinko rozporuplný. Nápady hýřící SimGolf by mohl být skutečně průlomovou hrou, jen kdyby nebylo technické zastaralosti a nedokonalostí ve zpracování. Takhle se musím i přes sympatie k jistě geniálnímu vývojáři uskrovnit a nehnat hodnocení do závratných výšin, jako tomu bylo u jeho posledního produktu, Civilization 3.
P.S.: Pochopitelně i tady je Sid přítomen osobně jako postava Sid - programmer mezi návštěvníky vašeho klubu. Možná vám ale dá malinko práci ho poznat - za tu dobu od vydání Civilizace 3 nějak zarostl… :o)
| Sid Meier's SimGolf | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
