Siren: Blood Curse

Siren: Blood Curse

Siren: Blood Curse (epizody 1-3) – takto má vypadat krvavá hrůza

  • 6
Se shibity obývajícími děsivé prostředí krvavých řek jsme se setkali již dvakrát. Nyní přicházejí potřetí.
85

Siren: Blood Curse

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: SCEJ

  • Vybalancovaná hratelnost
  • Rozdělená obrazovka při pohledu na shibity
  • Fantastická atmosférická vizualizace
  • Možnost pohybu v pohledu vlastníma očima
  • Nadále kontextové prvky v ovládání
  • Často se postava špatně ovládá
  • Až příliš prvků z původní hry

Vynikající atmosférický horor pro ty, kteří nejsou přesvědčeni o tom, že horor je o střílení příšer brokovnicí a jejich řezání motorovou pilou.

Herní karta

Siren: Blood CurseJak má vlastně vypadat správný horor? Děsivé kulisy, z nichž se řítí monstra, která díky rychlým reakcím dokážete odstřelit a dostat se k dalším zásobám nábojů a uzdravovacích prostředků? O tomto modelu je rozhodně přesvědčen Capcom, který svoji legendární sérii zombie hororů stále více směřuje do akčních vod. Konami měla jinou vizi. Děsuplný příběh ve světě absurdna, jehož konec obvykle vyvolává větší mrazení v zádech, než samotné procházení jím. Ale i přes nesporný úspěch prvních dvou dílů série Silent Hill i zde neodolali lákání výraznější akce.

Krve je ve hře přebytek.

Sony se ve Forbidden Siren vydala novým směrem. Absolutní bezbrannost a pro případ, že se k nějaké zbrani přece jen dostanete, máte smůlu. Vaši protivníci jsou se smrtí kamarádi, a tak je jinak fatální úder či výstřel, který posílal i tradiční zombie Siren: Blood Cursenavždy do pekel, pouze na chvíli omráčí. Bohužel, jak Forbbiden Siren, tak její druhý díl, nedokázali jejich tvůrci vypilovat a vyvážit hratelnost.

V okamžiku, kdy se z hororu stane maniakální vypočítávání toho jediného správného okamžiku, kdy se dokážete mezi všemi nepřáteli dostat dále, hrůza poněkud dostává na frak a mění se spíše ve frustraci. Proto jsme na remake/rozšíření prvního dílu ve verzi pro PS3 s poněkud nadsazeným názvem Siren: Blood Curse čekali s napětím, zvláště poté, co jsme si mohli zahrát demo. Dokázali se tedy tvůrci poučit z chyb?

Siren: Blood CurseAno i ne. Atmosféře hry nelze vytknout nic. Vývojáři zvolili zvláštní styl zobrazení, takže máte pocit, jako kdybyste se dívali na starý film, občas ještě ke všemu podivně poskakující. Vesnice Haruda, kde se děj znovu odehrává, je opět směsicí starých barabizen ve světě noci, kde padá z nebe krvavý déšť a v řekách teče rudá kapalina. Pohled na okolí je neuvěřitelně sugestivní, do světa Siren: Blood Curse bych nechtěl ani jako statista, kdybych věděl, že vše je jen natáčený film. Co kdyby.

Přestože dominantní barvy odpovídají skvěle bizarní noci, všimnete si i prvků, které evokují scény ze Sin City, například výraznou červeň krve na jinak převažující šedi a černi nočního prostředí. Zatímco barvy zeleni listů na stromech jsou potlačeny, krev je maximálně vyzdvižena. A není divu, právě krve je totiž ve hře přebytek.

V původní Forbidden Siren celá vesnice zombifikovala, o nějaký ten pátek později Siren: Blood Curse(Siren: Blood Curse) do tohoto prostředí přijíždějí američtí filmaři, aby si natočili něco z legendy. Jenže legenda žije, tedy pokud je toto možné říct o vraždících shibitech. Nebyl to jejich nejlepší nápad.

Zůstávají fantastické momenty, kdy například ovládáte bezbranné dítě a jednoduše vše závisí na vaší šikovnosti.

Už Forbidden Siren byla epizodická, ačkoliv se nalézala na jediném DVD, v případě Siren: Blood Curse jde o dotažení do absolutní dokonalosti. Jednak se epizody teprve vytvářejí a my dostali de facto jen ochutnávku, ale hlavně je tu výborně udělaná rekapitulace předchozího děje. Pokud jsem kdy měl pochybnosti o hrách na pokračování, které budou vydávány jako seriál, stahovaný z PlayStation Network, Siren: Blood Curse je rozvála jako uragán ranní mlhu. Jde to bez problémů a je to dokonce výborné lákadlo těšit se na další díly. Zatím máme k dispozici tři epizody.

Siren: Blood CurseJak si možná pamatujete, ve FS bylo hlavní invencí možnost nalogovat se do očí kohokoliv v blízkosti, tedy samozřejmě i shibitů. Zároveň to však byla i největší slabina, protože ve snaze udělat napětí maximální, jste si namapovali klíčové shibity na tlačítka gamepadu a pak sledovali, kdy se který kam podívá, abyste našli ten ideální moment, kdy bylo možné proběhnout. Právě na tomto ale hra zkolabovala, její obtížnost totiž zdolal málokdo.

Blood Curse jde na věc sice podobně, ale chytřeji. Jednak je vyhledávání shibitů výrazně jednodušší, ale hlavně si můžete obrazovku vertikálně rozpůlit, takže na jedné pozorujete, co právě sledovaný živý mrtvolák dělá, na druhé se pohybujete. Elegantní řešení – jednak logické, jednak posilující hratelnost.

Ačkoliv v hororech nemám příliš rád možnost, kdy se oběť může výrazněji bránit, Siren: Blood Curse je promyšlená. Se shibity si dokážete poradit, i když pravdou je, že hrubou sílu musí doprovázet lstivost. Akčním způsobem to rozhodně nepůjde. Co Siren: Blood Cursese mi maximálně líbilo, byl moment, kdy za shibita dojdete, položíte past a pak hvízdnete. Zombík se otočí, vyrazí na vás a klap, je v pasti a vy naopak na cestě ke svobodě.

Zůstávají však i fantastické momenty, kdy například ovládáte bezbranné dítě a jednoduše vše závisí na vaší šikovnosti. Jelikož shibité tentokráte mluví, byť ne příliš logicky, v okamžiku, kdy jste zalezlí ve skříni a skrze ni vidíte, jak pomatenec pořvává vaše jméno a už už otevírá skříň, strach se příblíží a zakousne se do kalhot.

Japonská mytologie hrůzy

Japonci mají naprosto unikátní mytologii. Hrůza z ní jen kape. Není se ostatně čemu divit – země, která byla neustále stíhána zemětřeseními, jednoduše nemohla mít milosrdná božstva, o to nemilosrdnější pak musela mít démony. Japoncům to ostatně zůstalo dodnes a celá série Siren a její shibité jsou toho krásným důkazem. Není tu východiska, je tu jen krutost a smrt. O to šílenější, že lidé, které shibité napadnou, se po okamžité transformaci v dalšího shibita nadále věnují tomu, co dělali do té doby. Sekají trávu, jezdí policejním automobilem, jen bez ducha a bez jakéhokoliv smyslu. Oproti tupým zombiím ostatních hororových filmů mají tím pádem své unikátní mrazivé kouzlo.

Siren: Blood CurseSiren: Blood Curse pokračuje v cestě, kterou začaly FS a FS2 a právě díky odstranění hlavních chyb tvoří tato hra skutečný atmosférický horor. Díky tomu, že se můžete pohybovat a vše sledovat i z pohledu vlastních očí, se často výrazně lépe orientujete. Potěšující je i to, že shibité za vámi tentokráte neběží, jako kdybyste za sebou nechávali Ariadninu nit, ale jste schopni se jim i schovat. Hra jednoznačně staví na strachu z absolutní bezmoci, kterou předvedl v poslední době ve filmové verzi například Cloverfield a v záplavě neustálých akcí je oázou pro ty, kteří milují onen strach, který se plíží postupně po částech těla až ho dokonale ochromí.


Hodnocení hry

Redakce

85 %

Čtenáři

82 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 140 čtenářů