Battlefield 3 rozhodně dostál grafickým slibům a pro působivý vzhled není třeba hrát na superpočítači v NASA. Titul se v mnoha ohledech blíží dokonalosti, řadu hráčů však stále souží jeho nestabilita. Ostatně již Battlefield: Bad Company 2 měl velmi dobře nakročeno k perfektní válečné akci a v otázce herních mechanik lze třetímu dílu jen těžko něco vytknout.
Dobře navržená síťová hra byla vždy zárukou zábavy na dlouhé hodiny, týdny a pro některé hráče dokonce i roky. Hráčská interakce a jedinečnost každého zápasu v povedených titulech vždy lidem rozpumpovala krev v žilách a třetí Battlefield je v tomto ohledu jako adrenalinová injekce.
Při některých výjevech na bojišti se hrou necháte s nadšením pohltit. Některé momenty jsou totiž tak impozantní, že se po jejich zhlédnutí Battlefield přijímáte za realitu. Vědomí, že dění na bojišti není předem připraveno programátory, nýbrž je produktem hráčské interakce, je jednoduše fascinující. Jsou to letadla, jež se po obloze pronásledují v piruetách, ale je to i stíhačka, kterou zásah rakety sešle v hustém dýmu k zemi, a hráč se z ní katapultuje s padákem.
Maximální počet hráčů se v PC verzi usadil na čísle šedesát čtyři a bojiště často připomíná souboj skutečných armád. Vozidla pak hře dodávají nejenom pořádnou dávku válečné atmosféry, ale také dynamicky mění vzhled bojiště. Řada domů, či alespoň jejich částí, se po zásahu raketou bortí a v jejich sutinách pak končí život nejednoho hráče.
Lidskou blbost hra nevyřeší
Battlefieldu se celkem úspěšně daří podporovat týmovou spolupráci. Za plnění úkolů, jakými jsou například zabírání taktických pozic či odpalování náloží, totiž hráče odměňuje řadou zkušenostních bodů. Spoluhráčům lze být prospěšný i poskytováním lékárniček, dodatečnou municí či opravováním vozidel. Týmovou hrou tak často lze získat více zkušeností než samotným zabíjením.
Přestože se vývojářům daří hráče motivovat ke spolupráci, sobci často své "parťáky" pozlobí. Je totiž naprosto běžné, že hráči startovní pozici opouští sami, ačkoliv je vozidlo určeno více hráčům. A to s ohledem na rozlohu některých map znamená dlouhou chůzi po svých. V některých vozidlech je navíc několik míst osazeno zbraněmi a kromě času tak hráči ztrácí i palebnou sílu.
Vozidla jsou velmi zábavným prvkem. Svým ovládáním se (stejně jako celá hra) nesnaží o přílišnou realističnost a rozhodně to není na škodu. Pozemní vozítka tak lze okamžitě zručně řídit, veselejší je to však s letadly a vrtulníky. Ty již od hráče určitou dovednost vyžadují, a často je proto možné zahlédnout vojáka, který se stíhačkou nezvládne včas vystoupat, a narazí tak do nejbližšího kopce či budovy.
Ačkoliv rozličná vozidla i letouny disponují solidní palebnou silou, nejsou pěšáci bezmocní. Rozhodně se nezdá, že by vozidla jakkoliv narušovala vyvážení hry. Lidé ve stíhačkách často bojují s nepřáteli ve vzduchu a s tankem si zase poradí hráči vybavení raketometem.
Uměle prodloužená herní doba
Úlohy hráčů na bojišti částečně určuje jejich povolání. Útočný typ postavy vládne lehkým kulometům a podpoří například lékárničkou či defibrilátory. Inženýři pro změnu pomohou opravováním vozidel, ale i schopností jejich efektivnější likvidace.
Podpůrné povolání týmu zajistí dodatečné náboje a hodí se na potlačující palbu. Pokud totiž blízké okolí nepřítele zasypete smrští kulek, nepříteli se rozostří obrazovka a jeho regenerace života se dočasně zastaví.
Výběr dostupných povolání uzavírá průzkumník, který může využívat odstřelovací pušku a podpořit tým například vytvořením nového místa pro opětovné objevování. Síla takového místa tkví v možnosti umístit jej kdekoliv na bojišti.
Všechna povolání jsou zábavná a působí vyváženě. Vzniká tak tradiční dynamika ve stylu kámen-nůžky-papír, při které je některá výbava v určitých situacích jasně lepší pro likvidaci konkrétního nepřítele a proti jinému může být slabinou. Výbavu lze ve hře uzpůsobovat individuálnímu stylu, hráči tak v případě útočného povolání mohou posílit či naopak potlačit jeho doktorské schopnosti.
Aby však Battlefield prodloužil svou životnost, při volbě výbavy zpočátku nenabízí žádný výběr. Nový arzenál, rozličné doplňky ke zbraním (přibližující hledí či svítilna) nebo nové schopnosti je třeba odemykat hraním. Princip se podobá hrám na hrdiny, a hráč tak musí pro jednotlivá povolání získávat úrovně, kterými teprve rozšiřuje svůj výběr.
Ačkoliv na mne tato metahra příliš veliký dojem neudělala, nijak nepřekáží. Síťová hra je naštěstí zábavná od úplného počátku, kdy veškerá možnost volby končí výběrem povolání.
Kooperace neoslní
Hra se neomezuje na tradiční síťové módy jako obsazování taktických bodů, variaci na vyvražďování nepřátelského týmu či odpalování náloží. Zahrnuje totiž také režim kooperace, který nabízí dodatečné mise pro spolupráci dvou hráčů.
Na rozdíl od kampaně v nich chybí záchytné pozice a smrt obou hráčů si žádá opakování celé mise. Náplň úrovní je však v zásadě podobná kampani a cílem bývá jednoduše vyvraždění určité lokace. Projít kooperační část hry zabere zhruba dvě až tři hodiny a může být příjemným rozptýlením. Těžko však uspokojí výraznější touhy po spolupráci hráčů proti počítači. K tomu lépe poslouží jiné tituly.
Titul rozhodně nezklamal
Říká se, že umění může být dvojího typu: lze přijít s něčím zcela nevídaným nebo zdokonalovat existující. A Battlefield 3 zřejmě dopiloval žánr moderních válečných stříleček téměř k dokonalosti. Nabízí totiž skvělou grafiku, výborné ozvučení a chytlavou akci.
Letos sice konkurence v podobě síťových stříleček nebyla veliká a kartami už dokáže zamíchat snad jen Modern Warfare 3, mimo občasných pádů hry však lze třetímu Battlefieldu jen těžko něco vytknout.
Na druhou stranu je možné oproti předchozím dílům mluvit jen o drobné inovaci a je otázkou, co může nabídnout další pokračování. Vzhledem k preciznosti zpracování může lehce zůstat ve stínu Battlefieldu 3. Žijme však přítomností a těšme se jí. Hráčská komunita je již dnes velmi početná a bavit se s Battlefieldem plnohodnotně lze v každou denní i noční hodinu.
Pro lepší přehled o hře doporučujeme přečíst také první dojmy z betatestu, které se zmiňují o jiných aspektech hry (čtěte první dojmy). O hře jednoho hráče pojednává samostatná recenze (čtěte recenzi kampaně).
