Ski Alpin 2005 – zimní lyžovačka

Zima a sníh skoro nikde. Aspoň že máme ty hry. Ski Alpin 2005 patří k téměř vymřelému druhu simulací zimních sportů. V tomto případě půjde o sjezdové lyžování ve všech jeho čtyřech základních podobách. Více v recenzi.

Po téměř třech letech vychází na počítačích sportovní hra s tématikou sjezdového lyžování. Posledním takovým titulem bylo olympijské Salt Lake 2002, kde se mezi jinými disciplínami objevil sjezd a slalom. Ski Alpin 2005 je však pouze o lyžování v jeho základní sjezdové podobě. A tak ke dvěma uvedeným disciplínám přidává i ty ostatní – obří slalom a super obří slalom neboli super-G.

Výběr sjezdovek čítá zhruba deset známých sportovišť (Ga-Pa, Lillehammer, Val d‘Isere nebo Svatý Mořic) a se čtyřmi disciplínami dohromady tvoří solidní porci různých tratí. Kromě nezbytného tréninku a ježdění na čas je nejzajímavější mód kariéra, kde hráč postupně absolvuje okruh po všech lyžařských střediscích a sbírá body do obdoby skutečného Světového poháru. Motivací k lepším výkonům jsou peníze na nákup nového vybavení (lyže, vázání, boty, helma...), ale i pro spolupráci s různě kvalitními trenéry. K nim se váže zajímavě pojatý trénink – lyžař má mezi jednotlivými závody určitý čas a ten může podle úrovně trenéra investovat do vylepšování svých vlastností. Ne, že by byl rozdíl mezi nezkušeným a zkušeným závodníkem nějak propastný, nápad je to každopádně přínosný.

“Motivací k lepším výkonům jsou peníze na nákup nového vybavení (lyže, vázání, boty, helma...), ale i pro spolupráci s různě kvalitními trenéry.“

Rozložení branek, převýšení a další vlastnosti sjezdovek kopírují parametry skutečných závodů. Asi těžko budeme porovnávat, jestli například trať obřího slalomu v Kitzbühelu odpovídá realitě, každá z jednotlivých disciplín je však jednoznačně odlišitelná a to je to nejdůležitější. Různé tratě, především pak v super-G, vyžadují odlišný přístup, někde se hodně skáče, jinde zase prodírá samými zatáčkami a na jiné trati se valí přímo z kopce dolů. Klíčové je v tomto okamžiku zapamatování si důležitých bodů a míst. Jakmile člověk neví, jaké stopy se má držet a jestli ho čeká nějaký skok, nemá ani šanci dojet do cíle.

A zde je trochu problém. Převedení sjezdového lyžování do počítače je husarský kousek. Zábavnost sportovního žánru je v technice, sebezlepšování, vymýšlení nových kombinací a fint. Ski Alpin 2005 má toto všechno zakódováno až jako věci sekundární. Primární je zapamatovat si jednotlivé sjezdovky. Bez toho to totiž opravdu nejde. Takové super-G plné skoků požaduje, aby hráč přesně věděl, kde bude která zatáčka, kudy má najet nebo co bude následovat. Zatímco tedy zpracování populárnějších sportů (kolektivní hry, ale i golf nebo tenis) dává hráči možnosti a prostředky k vykonání svého stylu a nápadů, ve Ski Alpin 2005 se člověk celou dobu musí přibližovat ideální stopě, přesnému a jedinému způsobu, jak danou trať co nejrychleji projet. Celá hra není o ničem jiném než o ježdění ve správných kolejích a mačkání kláves v jediných správných momentech. Hráč nemůže nic tvořit, musí jen kopírovat.

“Celá hra není o ničem jiném než o ježdění ve správných kolejích a mačkání kláves v jediných správných momentech. Hráč nemůže nic tvořit, musí jen kopírovat.“

Nic tomu nepřidá ani ulítlé ovládání. Takový slalom, kde záleží na každém milimetru, se zde mění v pomatenou opileckou jízdu. Stačí jemně zmáčknou tlačítko a lyžař necitlivě zatočí o pořádný kus. Z toho důvodu je slalom téměř nehratelný a jedinou variantou je tak sjezd a obří slalomy, kde jsou branky od sebe dále a člověku se při dobré vůli povede do nich čas od času trefit. Citlivost se navíc úměrně zvětšuje s rychlostí, do toho se započítává i nějaká podivná setrvačnost a další záhadné vlivy – tu a tam se proto stane, že lyžař na pokyn prostě nezareaguje, je neřiditelný, vyjede úplně jiným směrem, než by se čekalo (na boulích obzvláště vypečené), nebo se zasekne. A výsledek je pak takový, že se hra ovládá dost špatně, ne-li přímo otřesně. Pánové z Německa, odkud Ski Alpin 2005 pochází, moc času testování zřejmě nevěnovali...

Symbolickým bonbónkem na chabém výkonu nemůže být nic jiného než grafika. Snad jsme namlsaní precizními animacemi od EA Sports, snad od sportů očekáváme podobné grafické párty jako v Doomu 3 nebo HL2, ale probůh – když i vzpomínané a tři roky staré Salt Lake 2002 mělo grafiku o dvě třídy lepší, není na tom něco divného? Nejde ani tak o srandovně vypadající diváky, málo detailní okolí tratí, téměř chybějící animace žduchnutí do branek nebo jednolitou texturu sněhu. Čemu se ale autoři věnovat mohli, to je rozpohybování lyžaře. Toporné animace ztuhlého panáka bez náznaku jakéhokoli pohybu nejsou hodné komerčního titulu, a to ani nebereme v potaz, že při postoji v zatáčkách, který lyžař má, by jej ve skutečnosti odstředivá síla vymrštila daleko za ochranou bariéru. Z postoje se nedá odvodit směr, natožpak úhel sklonu lyží. Prostě nic.

Ski Alpin 2005 ukazuje smutný fakt – pokud sportovní hra za sebou nemá zkušené vývojáře nebo aspoň štědrého distributora, nemůže být ani hrou kvalitní. A z jiného úhlu pohledu se dá taky říct, že samotná jedna ne tolik populární disciplína (což sjezdové lyžování v porovnání s velkými sporty je) moc nezaujme. To člověk peníze za originálku raději investuje do víkendové permice a jde si zalyžovat na živo.

Verdikt: Ski Alpin 2005 je po o tři roky starším olympijském titulu Salt Lake 2002 téměř jediným zástupcem sjezdového lyžování na počítači. Ač obsahuje zábavnou kariéru a velké množství sjezdovek i všechny čtyři základní disciplíny (slalom, sjezd, obří slalom, super-G), nedaří se mu ničím zaujmout. Celá hra je o kopírování ideální stopy, hráč musí vystihnout správné koleje a díky špatnému a často selhávajícímu ovládání nemůže být ani řeč o nějakém stylu či možnosti jet si podle svého. Zastaralá grafika a nekvalitní animace ukazují, že málokterá firma kromě giganta EA Sports si může dovolit udělat kvalitní a zábavný sportovní titul.