Z prezentace tohoto sportovního odvětví v sekci domácí herní zábavy jsem si odnesl tři nadmíru příjemné zkušenosti. Na prehistorickém Atari 800 XE jsem do zemdlení pařil Atari Tennis. Následovaly v lecčems stále ještě nepřekonané Great Courts 2 na stařičké Amize (rád se k tomuto dílku občas vracím při zatlačené slze…) v ručně kreslené a parádně rozanimované grafice, se všemi možnými herními módy, editorem hráčů a s maximálně vychytanou hratelností od softwarové firmy Blue Byte. Třetím skvostem byl Virtua Tennis na Dreamcastu. Poslední generace grafiky s absolutním motion-capturingem a vizuálním provedením tak silným, že jsem si občas připadal, jako když čučím na přímý přenos v bedně. Dle slibů Sony a Segy se údajně tohoto skvostu máme též dočkat i na PS2. Jenže ty sliby už trvají příliš dlouhou dobu… Právě této skutečnosti možná využilo Namco a chytře předestřelo hráčům své dílo. A jakže to všechno dopadlo se vám pokusím osvětlit v následujících řádcích.
Že pánové od Namca nejsou žádná ořezávátka nám již hojně dokázali ve svých božskou hratelností oplývajících kouscích (př. Time Crisis 2 a Vampire Night pro pistoli, série Tekkenů, Ridge Racerů, Ace Combatů a za sporty třeba geniální Libero Grande). Při noticce, že chystají tenis, se mnohým hráčům zvýšil průtok krve... Když už se tedy motáme okolo té hratelnosti, tak si o ní povíme, jelikož hráčské předtuchy se opravdu vyplnily.
V úvodním menu najdete tyto položky: Arcade, Pro Tournament, Exhibition, Time Attack, Challenge, obligátní Options a Trophy Room.
Doby, kdy jsme museli přetrpět absenci reálných postav, jsou naštěstí pryč a my se můžeme po kurtech prohánět hned s osmi borci světového tenisu: Martinou Hingisovou, Lindsay Davenportovou, Monicou Selešovou, Annou Kurnikovovou, Petem Samprasem, Jevgenijem Kafelnikovem, Andre Agassim a Patrickem Rafterem. Každý z těchto velikánů má samozřejmě své silné a slabé stránky a je jen na vás, jestli budete volit specialistu na silné údery, či síťaře. Identickou podobu mají též kurty v jednotlivých šampionátech; zkrátka nákup licencí je famózní věc!
Ovládání je velmi intuitivní. Dvě tlačítka pro údery (silný a slabý) a jedno pro lob bohatě postačují a jejich různé kombinace s analogem, či směrovými šipkami vás mile překvapí. Až pokročíte, bude pro vás hračkou smrtonosný return, točený volley, zatloukací smeč, či dokonce pro vašeho soupeře navýsost nepříjemně cílené "prasátko" o síť. Většina úderů jde kvůli hratelnosti do pole, ale občas se vám povede i out (při podání tlačítkem pro silný úder a směrovce k lajně téměř pokaždé). Někdy se vám zadaří i krásný kotoul při pokusu o return, či efektní prohození při úderu raketou zezadu mezi lýtky… Je to zkrátka tenis se vším všudy; až vás bude Kafelnikov honit od jedné lajny ke druhé a zakončí dlouhou výměnu "prasátkem", jistě si na to vzpomenete…
Graficky je Smash Court Tennis též velmi pěkně namíchaný. Nečekejte však vizuální podívanou jako ve zmiňovaném segáckém Virtua Tennisu. Namco vsadilo na praktickou a přehlednou formu, kde postavy jsou menší a herní pole tedy mnohem přehlednější. Je vidět, že bylo použito čistého 3D modellingu, žádné capture techniky obličejů se nekonají (motion capture byl při animacích samozřejmě plně využit). Dokonce bych s trochou nadsázky prohlásil, že postavy vyhlížejí maličko komiksově (všimněte si při detailech replayů např. přehnaně legračního nosíku Anči Kurníkové). Kurty jsou zpracovány na jedničku, každý dopad míčku, či agresivnější pohyb hráče zanechává po sobě stopy na povrchu. Diváctvo je vyřešeno klasickou – plochou 2D vizáží, ale toho si stejně všimnete pouze při opakovačce. Zajímavou možností je zapnutí vizuálních efektů, kdy jsou jednotlivé údery indikovány různě barevnou stopou a možnost smeče šikovnou vizuální pomůckou. Všechno se to samozřejmě hýbe plynule a bez jediného cuknutí (při tenisu, kdy se po obrazovce pohybují jen dvě postavy, i když velmi kvalitně modelované, by to byl ostatně hřích – inu, ale třebas takoví EA jsou schopní všeho…).
Zvuky jsou přesně takové, jaké byste u tenisu čekali. Velmi decentní a realistické. Možnost přehrávání hudebních tracků během Pro Tournamentu jest dle mého názoru zhůvěřilostí, ale proti gustu žádný dišputát; při tréninku v Challenge nikoho neurazí. Hudba je taková typicky japonská – mix jazzových prvků s různými motivy v jednom pytli s groovem, či klasikou. Nic jiného bychom od těch šikmookých hošíků snad ani nečekali. Snad si někdy uvědomí, že my, Evropané, máme jinak vytříbený vkus a vymění songy za tematicky sladěnou a starokontinentálnímu uchu lahodící směsku. Nicméně některé skladby jsou velice příjemné…
Prezentace je položkou, kde Namco nikdy moc neklopýtalo a ani zde nebudete zklamáni. Intro je příjemné, menu strohé a věcné. Replaye jsou dynamické, prostříhané v těch pár vteřinách hned několika kamerami. Dočkáte si i minianimací při změně stran, či během oddechového času. Pochvalu si zaslouží tentokrát i výjimečně dobrý čtyřjazyčný manuál, kde se nedočkáme takových nesmyslných bludů jako v případě Final Fantasy X. Jediná má výtka je směrována k nosiči, kde tvrdošíjný přístup firmy opětovně zklamal. DVD se nekoná, tudíž si budeme huntovat laser a naslouchat hlučnému roztáčení obyčejného datového CD.
Tak a máte to za sebou, prokousali jste se až k závěrečnému hodnocení. Vězte, že Smash Court Tennis: Pro Tournament je nejlepší tenisovou simulací, jaké se vám může na PS2 dostat. Se svým systémem bonusů, výtečnou hratelností a příjemnou grafikou prozatím kraluje. A až vás megalomanský systém ohodnocování přestane bavit, pozvěte kamarády; pro multiplayer si jistě nedokážete představit lepší možnost vyžití!
| Smash Court Tennis: Pro Tournament | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
