Válka je na prd. Slušně řečeno. Zábavnou válku znají snad jen v Sensible Software. Aspoň se tím honosí v jedné ze svých her. Jediná válka, která za něco stojí, je ta virtuální, konzolová. Proto máme Medaly, Splinter Celly, Metal Geary či Rainbow Sixy. Celkem omleté téma, leč stále zábavné. Pokud se to zábavně podá. Jedna z těchto virtuálních válek se odehrává i v sérii SOCOM, jejíž třetí pokračování se na nás před nedávnem navalilo.
Válka je na prd. Říkal to můj táta.
SOCOM by byla tuctová střílečka, kterých tu byla už spousta. Punc originality dodává hře snad jen možnost řvát předem dané příkazy do headsetu a při troše dobré vůle a trpělivosti vojáci daný příkaz splní. Jinak by z toho byl další díl Rainbow Six nebo Ghost Recon. Ono je vcelku složité se dnešnímu hráči zavděčit něčím originálním. Bohužel, ani třetí díl byť úspěšné série se nijak extrémně neliší od svých předchůdců.
Všechny příkazy lze provádět přes headset, ale popravdě, chce to cvik a trénovat anglickou výslovnost.
K dispozici je opět jednotka námořních tuleňů (Navy Seals), přičemž přímo lze ovládat jen jednoho z nich. Zbytek party se ovládá hlasovými pokyny přes headset nebo tlačítkovou alternativou. Ve hře se vyskytují džípy, tanky, lodě … ona je to vlastně taková klasika. SOCOM nějak extra nepřekvapí, ve hře je všechno, co je dnes standardem a hráč marně hledá něco, co by ho ke hře připoutalo. Marně.
Válka je krutá. Říkala to máma.
Před započetím mise lze shlédnout klasický brífink, inventář zbraní, primární a sekundární zbraně atd. Následuje výsadek a akce. Když to řekneme hodně stručně, jde o sérii úkolů, které se v rámci mise musí (a někdy jen mohou) splnit. Úkoly nijak nepřekvapí
– dostat se z místa A do místa B, někoho zabít, něco ukrást nebo něco zjistit.
Když hráč odstartuje třetí pokračování hry, u jejichž předchůdců se skvěle bavil, očekává změnu. Tedy příjemnou změnu. Místo toho se na něj vyvalí grafika, která, pokud jsme zvyklí na grafiku typu Splinter Cell, připomíná polygony z PSX. Skutečně, hrubé ploché textury, hrubá grafika, animace v průměru, no prostě nic moc. Po pár minutách je každému jasné, co má dělat. A když ne, může si vyvolat brífink, kde jsou všechny „objectives“ přehledně vypsány, dokonce i v pořadí, v jakém se mají plnit. Pořád hledáme něco originálního.
K dispozici je mapa, na které je jasně vidět kam se dostat, ale i jak přesně se tam dostat.
Pojďme se ale místo krafání o originalitě podívat na systém hry, protože co nám zbývá jiného, že. Hráč má k dispozici jakýsi HUD,
pomocí něhož může zadávat příkazy jednotce. Všechny příkazy lze rovněž provádět přes headset, ale popravdě, chce to cvik a trénovat anglickou výslovnost, protože bez ní vojáci neposlouchají. Osobně se mi, přes letitý trénink u komunistické učitelky angličtiny, nepodařilo zadat jediný rozkaz po dobu pět minut, takže jsem od tohoto jinak zřejmě originálního prvku hry upustil a
používal kolečko pro vyvolání rozkazového menu. I přes tuto vymoženost se hra dá v pohodě hrát i bez příkazů na vlastní triko a nechat si jednotku žít vlastním životem. Zbytek vojáků nejsou naštěstí žádní tupci a vcelku slušně se dokáží zachovat tak, jak by
měli. Při útoku nepřátel opětují palbu, když je třeba někoho krýt, tak skutečně kryjí a když jim utečete, brzy vás najdou. Příkazy je tedy dobré použít v případě nějaké nestandardní situace nebo postupu. Pokud chcete vlítnout do budovy sami a na vlastní pěst jí trochu vyčistit, můžete. Druhou variantou je rozkázat vojákovi tichý postup vpřed plížením, vystřílení místnosti, zabití cíle nebo položení bomby. Prostě, když se vám nechce do špinavé práce nebo máte pošramocené zdraví, můžete vyslat jednotku za vás a pak už jen chodit a pobíjet zbytky v případě většího počtu nepřátel na metr čtvereční.
Válka bolí. Říkala to moje invalidní teta.
Zaplať pánbůh aspoň ovládání ujde a k dispozici je i univerzální tlačítko pro zastavení jednotky nebo pro povel, aby vás ostatní
následovali. Je to asi to jediné, které budete používat nejčastěji. Pochod pěšky není však jediný způsob postupu, k dispozici se po mapě povaluje plno džípů, lodí nebo obrněných tanků, do kterých lze nastoupit nebo je rozstřílet. U ozbrojených vozidel navíc platí, že kam si sednete, to ovládáte. Můžete si tak sednout na místo střelce a během jízdy odpravovat kolemjdoucí vojíny nebo si
sednout za volant a přenechat střelbu kolegovi, což doporučuji, protože pokud neřídíte vy, tak nikdo. Tento úkol je zřejmě pro tupé kolegy velkým krajícem.
|
Přestože bude většina hráčů hrát SOCOM stylem „hurá na ně“ (proč taky jinak, že?), dávají nám v tuto chvíli autoři možnost výběru tichého postupu. Pak je ovšem zapotřebí postarat se o to, aby stejný styl postupu zvolili i lidé z vaší jednotky. A
k tomu je právě zapotřebí rozdat pár jednoduchých příkazů. Lze tedy směle namítnout, že příkazy jednotce je potřeba používat jen při nestandardním postupu, který sice také vede k cíli, ale ne tak efektivně a jistě. Stealth postup je tu spíš jako náhražka a
není na něj brán příliš zřetel. Ono taky proč, že? Nepřátelé vás mnohdy spatří dřív, než vy je, což stealth postup příliš neulehčuje. Zvlášť když většina misí je venkovních a velmi rozsáhlých.
Jak jsme se již zmínili, úkoly v misích jsou různé. Jednou bráníte základnu kolegů před nájezdy nepřátel, jindy sbíráte tajné materiály. K dispozici je i mapa, na které je jasně vidět kam se dostat, ale i jak přesně se tam dostat, takže tak trochu pro blbce. Ve hře také chybí (i když to někdo nemá rád) uzamčení zaměřovače na nepřítele, ale to se hodí spíš pro PSP verzi, o které se zmiňujeme v rámečku někde kolem.
Válka je hladová. Říkal to můj bezzubý děda.
Protože headset není u her zase takový standart, trochu se na něj zaměříme. Funguje tu zcela bez problémů jak přibalený
headset, tak ten z minulého dílu, ale to je vlastně zbytečné psát, když máme všichni originálku, že? Kdyby rozeznávání hlasu fungovalo trochu lépe nebo kdyby si hráč mohl sám nahrát na paměťovou kartu své verze příkazů, bylo by to super. Takhle se prostě musíte naučit hlásit příkazy tak, jak si je vymysleli autoři. Zajímavá nám přišla i maličkost, že odpovědi na vaše příkazy vám jdou rovnou do uší a nejsou slyšet v TV, což dodává atmosféře potřebný šmrnc. Ale, jak už bylo řečeno, funguje to poněkud ztěžka.
Skončím klasicky: tak já nevím. Kdybych bral SOCOM 3 jako neznámou hru, připadal by mi jako klasická střílečka s trochou (ale
|
Spolupráce hry s headsetem
Nic nového oproti předchozím dílům| SOCOM 3: US Navy Seals | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
