Předchozí díl byl hodně podařenou sondou do žánru taktických akcí a třebaže měl své chyby (asi největší výhrady byly vůči místy tragické AI a to pohříchu všech zúčastněných), nabízel řadu nápadů a momentů, do té doby neviděných. Samozřejmě, že SOCOM měl i svá omezení, svým způsobem mezi ně lze započítat - oproti konkurenci - absenci multiplayeru, online dispozice je pochopitelně prima, ale příznivci singleplayeru chtěli určitě více. Omluvou pro toto opomenutí není dle mého ani skutečnost, že SOCOM byl primárně učen pro hru po síti. Čímžto se plynule dostáváme k první nové featurce druhého dílu, jíž je podpora LAN, což sice není mnou žádaný kooperativní režim skrzevá jednu konzoli ve splistcreenu (jako tomu je u série Conflict: Desert Storm, potažmo titulu Ghost Recon), ale i tak oceňuji vstřícný krok vůči hráčské komunitě. SOCOM II se však vylepšil - a to znatelně - ve více ohledech, takže naň konečně pojďme hodit oko.
Prvním viditelným posunem je grafická stránka. Sice stále není úplně top-notch, ale oproti minulosti je prostředí mnohem detailnější, což se týká i precizního vymodelování postav, propracovanější a takové opravdovější, kupř. taková džungle v brazilské kampani působí až nepříjemně autenticky. Hudební kulisa je znovu na vysoké úrovni a výrazně převyšuje vizuální část - dočkáte se namluvení všech rozhovorů a hlavně filmového soundtracku na pozadí vašich aktivit, stran zvukových efektů potěší např. zohlednění
kročejí podle typu povrchu. Spolubojovníci jsou nyní daleko upovídanější, reagují na situaci, poctivě hlásí splnění příkazu či likvidaci nežádoucího subjektu. Dokonce to jde tak daleko, že hned v první úrovni mne upozornili na objekt, kde se koná setkání s klíčovým informátorem. Tedy ne, že by to bylo až tak potřeba, briefing a možnosti mapy (která je díky faktu, že není na pozadí herní obrazovky, ale má neutrální podklad, mnohem přehlednější) se zohledněním úkolů jsou totiž docela vyčerpávající stran žádaného infa o dané misi. Také mne docela pobavila úroveň, kdy jsem ve slumech zlikvidoval několik teroristů špacírujících po ulici a s nimi i civilistu, jenž se takříkajíc připletl do rány. Vzápětí jsem dostal befel, že brazilská vláda asi nebude zrovna dvakrát ráda, když budu podobným způsobem snižovat početní stav obyvatel jejich země. To je skutečně povedené. Méně již skutečnost, že avizovaní civilisté nemají vůbec žádný pud sebezáchovy a v lokaci běhají kolem dokola jak praštění, s čímž úzce souvisí i AI vašich nepřátel, která také nedosahuje nějakých závratných výšek, nicméně s postupujícím časem vám tenhle faktor přestane výrazně vadit, protože klasicky co protivníci ztrácejí na inteligenci, to vyvažují početní převahou. A třebaže vaše jednotka kupř. oproti Ghost Recon leccos ustojí, ty zhruba tři desítky minut pro absolvování každé mise jsou pohříchu bez jediného checkpointu, takže v případě zaváhání následuje nemilosrdný restart. Což je obrovská škoda. Protože napodruhé - byť se situace dají občas řešit několika možnými
způsoby - vás soupeř ničím moc nepřekvapí a akce se tak stává zbytečně rutinním vystoupením až do bodu vašeho předchozího neúspěchu. Jelikož ten nemusel přijít tak zcela vaší chybou, mohly by výše uvedené checkpointy leccos zachránit - smůla.
Ačkoliv na jednu stranu ubylo FMV sekvencí, časté enginové animačky pomáhají výtečným způsobem spoludotvářet atmosféru a třebaže je řada rozhovorů poněkud stupidních, máte aspoň dojem trochu živoucího světa, což se přese všechno počítá. SOCOM II je rozdělen na čtyři kampaně zasazené do čtyř různých koutů světa a každá pak na tři mise, v nichž máte kupu úkolů pro splnění. Po tradičně výborném briefingu se dostanete do výběru vybavení, kterýžto je nyní o něco vstřícněji koncipován a co se týče volby zbraní a propriet vypadá to, že nabídka se oproti prvnímu dílu mírně rozrostla. Zbraně, jichž není rozhodně takové nadbytečné množství co v sérii Rainbow Six/ Ghost Recon, mají několik klíčových parametrů jako je přesnost či dostřel, který se snižuje při tlumičové variantě (zvláštní, měl jsem dojem, že s tlumičem klesá i položka "fire rate"...), a pakliže vám dojde trpělivost či náboje, lze po padlých sebrat jimi předtím držené alternativy.
Po vstupu do akce výrazně potěší dramatické vylepšení taktických možností. Musím připomenout, že stejně jako v minulosti máte v každé misi čtyři vojáky rozdělené do
dvou skupin. Aktivně ovládáte jenom jednoho (tedy něco jako ve Freedom Fighters) a zbyvší příkladně kooperují na základě skutečně bohatého rejstříku příkazů. Přičemž nyní můžete nově koordinovat taktéž aktivity druhého muže vaší jednotky, kterému lze zadat naprosto stejné povely, co oddílu bravo. Je sice pravdou, že se pak nemůžete od něj příliš vzdálit, protože Jester (ano správně, TEN Jester) tu je především od toho, aby vám kryl zadek, ale od nemohoucnosti z prvního dílu, kde byl jako váš stín a tudíž jste nemohli řadu akcí provést bez rizika prozrazení, se jedná o skutečně výrazný posun vpřed. Navíc se příkazová řádka rozrostla o povel "Get Down" (v případě Jestera ještě o sympatický "Overwatch") a dřívější "Ambush" byl nahrazen "Cover Target" a "Cover Area". Samozřejmě, že naprosto klíčová při zadání příslušného povelu je skutečnost, kam ukazuje zaměřovací kříž vaší zbraně, pročež by se slušelo připomenout, že ve dvojce mariňáci nedělají zdaleka tolik chyb. Nicméně výhrady se přesto najdou, asi největší představuje rozličné zasekávání se za překážkami (terén je místy opravdu nepříjemně členitý) a občas provedou naprosto nepochopitelnou věc.
Mezi plusy lze započítat radar, na kterém se (vyjma verbální indikace na kolika hodinách se objevil terč) zobrazuje přesná poloha objevivšího se vojáka, takže vždy víte, jak si vůči němu stojíte. Několikastupňový zoom sice mimo jiné nabízí poněkud zrnitý režim nočního
vidění, jenž mi předtím přišel mnohem lepší, ale také vstřícné barevné zohlednění, když máte nepřítele v hledáčku. Headshot sice znamená rychlou stopku okořeněnou nezřídka efektním pádem soupeře do tenat smrti, nicméně protože neudržíte náměr konstantní a není tu featurka tuším ze Splinter Cell s možným nadechnutím pro jeho zklidnění, bývá odstřelování na větší vzdálenost hodno úkolu Viléma Tella. Naproti tomu vaši spolubojovníci evidentně prošli jeho školou, neboť nepřátelé z oči v očí jejich zbraním nezřídka nestačí ani pozdravit a už se pro ně zadává parte. Z toho důvodu se kolikrát vyplatí spíše jim zadat žádaný úkol namísto vlastní marné snahy o přesvědčení té staré paní s kosou, aby sekla vámi žádaným směrem.
Mezi působivé dispozice vašeho oddílu patří zejména vyklánění zpoza rohu, což hodně často využijete. Zůstal ale naprosto neupotřebitelný skok, neboť podobně jako v sérii Rainbow Six lze skrze ikony zohledněnou interakci s okolím spoustu převýšení zdolat a tam, kde to z nějakého občas i neznámého důvodu nelze, kůzlecí poskočení bohužel pranic nepomůže. Možná, že má zmíněná pohybová aktivita nějakou zvláštní funkci v online, v singleplayeru je to však naprosto nevyužité tlačítko. Ano, samozřejmě. Zdejší prezentace hry SOCOM II se nesla ve znamení představení singleplayeru, neboť online hrátky v našich končinách není možné nastartovat. A abych byl upřímný mám dojem, že i přesto se SOCOM II fanouškům tohoto žánru vyplatí. Více však až v naší recenzi.
