Nečekali jsme žádné zázraky a ono se to někdy vyplácí. Jedině tak potom můžeme být mile překvapeni z nečekaných vylepšení. Přestože se nám SOCOM zdál vždy jaksi graficky nedotažený, do Combined Assault jsme pronikli rychleji, než jsme chtěli.
SOCOM nebyl nikdy žádným prototypem pecky, nicméně na PS2, potažmo na PSP, můžeme nalézt jen málo titulů, které se mohou honosit přídomkem taktická akce. Hra se snaží kopírovat různé útočné či záchranné akce speciální jednotky Navy Seals, avšak po minulém dílu zahltily maily vývojářů zprávy od ambasád států, kde se akce odehrávaly. Autoři tak museli chtě nechtě situovat akci do smyšlené země Adžikistánu, která zní dostatečně arabsky na to, abychom nebyli zaskočeni plynulou ruštinou, kterou zde nepřátelé mluví. Pomineme-li fakt, že tato kombinace je trochu podivná, budou starší ročníky ruštinou překvapeni, protože jí je slušně rozumět a mnohdy není potřeba číst ani anglické titulky, které se pro jistotu, pro Američany a pro později narozené Čechy zobrazují na spodní straně obrazovky.
Vojáci od minula prošli solidním výcvikem, a tak už se umí i potápět.
Menu vypadá na první pohled stejně, alespoň jsme tedy příliš netápali a vrhli se na trénink. Ten je tvořen podobně jako u Fisherových dobrodružství, tj. formou výcviků pro jednotlivé činnosti, tudíž jsou zde rozdělené lekce pohybu, útoků nebo zadávání povelů jednotce.
V hlavním menu se povaluje kromě hlavní kampaně také možnost hry on-line. Ta nabízí nečekanou kooperaci až čtyř spolubojovníků nebo klasický deathmatch až pro 30 osob. Škoda jen chybějícího kooperativního módu v režimu off-line, protože on-line podpory se oficiální cestou ze strany Sony asi jen tak nedočkáme. Bereme si tedy na paškál klasickou kapaň, ve které nám asistuje trojice dalších vojáků připravených plnit rozkazy. Tyto se provádí podobně jako u minulého dílu, horší je to však s poslušností jednotky. Vojáci často nevěděli, jak se k určenému bodu dostat, tak mnohdy nezbývalo, než je tam zavést osobně, což zase postrádá smysl. Při
akci nás nijak nepřekvapily možnosti úkolů. Nijak originální sice nejsou, ale ony i úkoly speciálních jednotek nejsou mnohdy nijak složité. Takže ničíme rádia, cvakáme drátky u bomb, likvidujeme osoby, nalézáme agenty, sbíráme předměty s informační hodnotou atd.
Vojáci od minula prošli solidním výcvikem, a tak už se umí i potápět a dostávat se na kontrolní body bez zahlédnutí nepřítelem. Ostatně, přestože se tu neobjevují povinné stealth postupy, jejich používání zvyšuje finální hodnocení mise. Zlepšil se výrazně i zvuk a zbraně konečně vydávají zvuk, který nepostrádá basy a to se hned lépe střílí. Když už jsme u střílení, nechybí automatické zaměřování na nepřítele nebo možnost kontextovým tlačítkem nechat toho prevíta poslat k zemi někým z jednotky a ušetřit si nervy. Nikoli však trpělivost, protože čím je jednotka ohebnější, tím je tupější a opět platí pravidlo, že co si neuděláte sami, budete mít mnohem později. Vojáci u nejnovějšího SOCOMu bohužel jsou spíše na škodu a nedočkavci je budou mít stále 100 metrů na sebou a úkoly plnit sami. Mnoho z těchto výtek se však nevztahuje na PSP verzi, která je mnohem vychytanější (viz informační rámeček) a více nutí k využití kolegů.
Neustále jsme se nemohli zbavit pocitu, že pohybu vojáků nevěříme.
Podle screenshotů se to sice tolik nezdá, ale autoři lehce vylepšili grafiku, ovšem ne ani tak detaily jako spíše dohlednost do dálky. Na bojišti tedy máme sice větší přehled a s ostřelovačkou nebude tentokrát tolik práce zaměřit vzdáleného nepřítele, ale zpracování vojáků a prostředí zůstalo víceméně stejné, tj. nic extra. Vše ale kompenzuje lepší počasí (sníh, písek), které vypadá tentokrát skutečně skutečně.
Ač hra jako taková rozhodně vyčnívá z dnešního standardu PS2 her, neustále jsme se nemohli zbavit pocitu, že pohybu jak hlavní postavy, tak zbytku jednotky, nevěříme. Pohyb s vojákem vyvolává pocit „plavání“ a nepůsobí příliš realisticky. Možná by to zachránilo aspoň houpání v režimu pohledu z vlastních očí, ale nic takového se neděje a my měli stále pocit, že se postava vznáší nebo se pohybuje nad plochým terénem. Na druhou stranu se to dá vzhledem k lepší viditelnosti do dálky tolerovat.
Teď si trochu zarýpeme. Přestože máme k dispozici verzi s finální hrou, neukládá se nám nastavení, takže musíme obracet pohyb kamery při každém spuštění. Zbytečné je i mizení padlých po pár vteřinách do vytracena a místy postup viditelně ohraničeným „kanálem“. Vrcholem všeho jsou varování, že pokud uděláme ještě pár kroků mimo vymezenou zónu, mise se ukončí, která se nám drze zobrazovalo na obrazovce.
V poslední době jsme mohli zaregistrovat nárůst her, které se paralelně vyvíjejí jak pro PS2, tak pro PSP. Výhodou toho je možnost propojení obou verzí tak, že si uložíte postup u verze na „normálním“ PS2 a pokračujete během jízdy do práce (pokud nejste řidič) na PSP. U hry SOCOM se tato možnost přímo nabízí a také je plně využita službou CrossTalk. Více než na službu samotnou se ale pojďme podívat na drobné, ale užitečné rozdíly ve verzi pro PSP.
|
Předně se verze pro PSP jmenuje „Fireteam Bravo“, mise jsou sice trochu jiné, ale principiálně podobné (mají společnou snad jen první misi). Všeobecně ovšem můžeme říci, že na PSP se Nový SOCOM hraje lépe. Grafika, už tak slušná na PS2, je na možnosti PSP až moc solidní, díky menším mapám hra rychleji odsýpá, ale k dispozici máme jen jednoho parťáka. O to více jsme si ho ale chránili, léčili a notně využívali v akci. Na PSP je méně tlačítek než u stolní verze, o to více si ale autoři vyhráli s ovládáním. Nemůžeme si pomoct, ale zdá se nám méně překombinované, než u verze na PS2 a více „padne do ruky“. Deaktivaci bomb nebo odpálení cíle může na PSP vykonat pouze parťák a ovladatelná vozidla jsme na PSP hře dosud nenašli (ostatně, v PS2 verzi jsou snad jen tři), takže žádná sláva.
|
Větší viditelnost do dálky
Hrubé detaily| SOCOM: U.S. Navy SEALs Combined Assault | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
