Stát se skladníkem je po pádu komunistického režimu a preferování dělnické třídy snem asi jen malého počtu mladistvých. Ale kdo ví, možná je to spíše než averzí k minulému režimu a k manuální práci obecně způsobeno faktem, že jen málokterý dospívající má dnes za sebou zkušenost v podobě klasiky logických her, která dokazovala, dokazuje a dá-li Bůh, pak ještě dlouho dokazovat bude, že skladníkování může být až překvapivě záživná činnost. Ano – přesně tak působí Sokoban - hra, která se díky svému jednoduchému, ale geniálnímu principu zařadila mezi nejkopírovanější a nejhranější tituly historie.
SKLADNÍK, KTERÝ MÁ POD ČEPICÍ
Jak bystrým čtenářům snad již došlo (je obecně neblahým zvykem herních recenzentů podceňovat inteligenci čtenářstva…), hlavním hrdinou Sokobanu je skladník. Kdo si představí klasického chlapíka s ne zrovna intelektuálním výrazem ve tváři, navlečeného v montérkách, gumákách a dozdobeného nezbytnou čepkou-kšiltovkou, může si gratulovat k vynikajícímu odhadu. 
Náš skladník se ale od typického pracovníka svého druhu liší jednou poměrně významnou maličkostí – pod zmiňovanou pokrývkou hlavy se u něj totiž nenachází odpad vznikající při sekání dřeva na šest (křížovkáři už vědí, že jde o piliny), ale šedá kůra mozková (pro typické skladníky: se dřevem už nic společného).
KAM TO STRČIT?
Někdo se možná už pozastavil nad tím, k čemu takový prostý dělník, pravý to proletář, vlastně mozek potřebuje? Přesunování beden a zásilek jest přeci záležitostí rutinní, vyžadující především dostatek svalové hmoty na těch správných místech. Úděl skladníka v Sokobanu je ovšem těžší – těžko říci, zda je to způsobeno zlomyslností jeho šéfa (ostatně – co čekat od buržousta…) či přílišným množstvím pilin v hlavách vedení stavební firmy, která dávala dohromady jeho pracoviště, každopádně při přesunování hloupě umístěných beden na určená místa v bludišťoidním skladu si jeho šedá kůra mozková pořádně mákne.
| Sokoban 3D je českou variací, nabízí poměrně přitažlivé grafické zpracování, ovšem za cenu nižší přehlednosti a některých ne úplně dokonalých efektů. Volba je na vás. Hru si můžete stáhnout zde. |
| Poměrně nevýrazný freewarový klon, kde si můžete tvořit vlastní úrovně, nabízí řadu původních levelů a celkem slušnou zábavu. Hru si můžete stáhnout zde. |
Prakticky jediný problém, který je v Sokobanu nutné řešit, je možné popsat jednou větou, která se skví v posledním mezititulku. Kam to strčit? Tento problém se týká určitého počtu beden, které jsou rozházené po skladišti. Jeho prostor, na který nahlížíme z ptačí perspektivy, je rozdělen podle čtvercové mřížky a nachází se v něm několik druhů objektů. Předně jsou to neprůchodné cihlové zdi, které dodávají skladu již zmiňovanou podobu bludiště. Prázdné čtverce jsou manipulační prostor, některé z nich pak mají na sobě kosočtverec, což značí, že právě sem je záhodno dostat zboží. O bednách jsme již mluvili, představení roztomilé hlavní postavičky už je také za námi, takže teď už by každý měl mít poměrně dobrou představu o tom, jak úroveň v Sokobanu vypadá a jak se hraje, takže se můžeme posunout zase o kus dále.
PRVNÍ DOHRÁNÍ Z KAPSY VYHÁNÍ
Tato parafráze na známý (nejen) sportovní postulát by se asi spíše hodila k „nekonečným“ hrám typu Diablo, nicméně není problém ji nalepit i na Sokobana.
Myslí se tím, že obtížnost stoupá velmi prudce, že již u druhé desítky z celkem padesáti úrovní začne mít i nejpřemýšlivější pařan potíže, a že i matematické génie mohou postihnout akutní záchvaty deprese ve chvíli, kdy právě dokončili extrémně obtížný level a vykoukl na ně další, na první, ale i na mnoho, mnoho dalších pohledů neřešitelný… Přitom se zdá, že do prostoru jediné obrazovky (víc žádná úroveň Sokobanu nezabírá), navíc v rozlišení 320x200, toho nelze vecpat mnoho. Omyl. Úrovně okolo čtyřicítky dokáží i těm nejhorším nevěřícím Tomášům, že nejsou zase tak inteligentní, jak si dříve mysleli. K vysoké obtížnosti (či spíše k dlouhé herní době) přispívá i fakt, že není možné ukládat a klávesou U je možné vrátit zpět jen jeden jediný tah. Sokoban je hrou, u které se labilnější jedinci (mezi které se – nerad, ale přece – počítá i autor tohoto textu) budou rozčilovat a klít jedna radost, na druhou stranu potěšení z toho, že konečně objevili ten správný sled tahů a bedny zapadají na svá místa jako dílky mozaiky to plně vynahradí. S minimem prostředků dokázali Spektrum Holobyte vytvořit úrovně a problémy tak složité a variabilní, že vystačí nejméně na měsíc tuhého hraní.
| Soukoban je malou flashovou záležitostí. Nabízí několik desítek bludišť ve velice pěkné grafice, snad jen hlavní hrdina by nemusel tak blbě poskakovat :o). Hru si můžete stáhnout zde. |
| Visual Sokoban je vizuálně méně přitažlivý klon, nabízí ale extrémně velké množství úrovní a navíc možnost tvořit si i vlastní grafické skiny a vzhled tak vlastnoručně vylepšit. Hru si můžete stáhnout zde. |
SVĚŽÍ DECH, CO TRVÁ…
Ne, tohle nemá být neplacená reklama na jednu nejmenovanou značku žvýkaček, jen jakýsi náznak spojený s nejapným vtipem, který má čtenáře upozornit na fakt, že Sokoban je mimořádně dlouhotrvající hra, přestože dech hráčů, kteří u něj strávili delší dobu bez přestávky, zrovna nejvoňavější nebyl. Trvanlivost Sokobanu zajišťuje jednak vysoký počet úrovní, jednak vysoká obtížnost, navíc ale hra obsahuje i editor, který umožňuje sestavit si vlastní plnohodnotné logické problémy. Samotný akt vytvoření zabere několik minut a není to velký problém, není tedy divu, že se uživatelských úrovní vyrojily stovky. Nicméně na tvorbu kvalitní logické úlohy je potřeba času o poznání víc, a tak většina z nich za moc nestála. Těch, které by se vyrovnaly původní stovce, bylo pramálo.
POLIBEK SKLADNICKÉ MÚZY
Před čtením tohoto článku by asi nikdo na existenci takového stvoření jako skladnická múza ruku do ohně nestrčil. Doufám, že teď už ano – dokladem budiž kupříkladu freeware klony,
kterých u nás na Plných hrách pěkných pár máme (viz okolní infotabulky). Nevyznačují se většinou velkou mírou kreativity, přesto se jedná o kousky leckdy audiovizuálně přitažlivé a nadprůměrně hratelné.
Samozřejmě, i Sokoban má své nedostatky. Není jich mnoho a nás i vás nudí ono neustále v klasikách opakované „grafice a zvukům se dnešní hráč jen zasměje“. Platí to i zde, tím spíše, že grafika je pouze CGA, ale není třeba to zase znova rozmazávat. Spíše jen na závěr shrňme, proč že se Sokoban zařadil do naší bonuswebové síně slávy. Bylo to proto, že přišel s originálním námětem, skvěle vytvořenými úrovněmi a editorem. Podobně jako třeba Tetris či Boulder Dash založil svůj vlastní subžánr v šuplíčku logických her a i dnes je kopírován a v nepoměrně atraktivnější podobě předkládán stále skladníkování chtivým hráčům. To je bilance, kterou se může pochlubit málokterá hra – a myslím, že žádný jiný skladník…
| Docker Sokoban není až tak úplně freeware, ale jeho shareware verze je natolik zajímavá, že si vysloužila článek na Plných hrách, a to se tak často zase nestává. Nabízí totiž originální design úrovní a roztomilou grafiku. Hru si můžete stáhnout zde. |
| SokoFun je jedním ze základních freeware klonů. Graficky není úplně dokonalý, má ale jednoduchý editor a především uživatelskou základnu, která vytvořila už pěknou řádku kvalitních úrovní, takže stažením rozhodně neprohloupíte. Hru si můžete stáhnout zde. |
