Už je to tak. Na GBA se v těchto dnech objevuje oblíbený modrý maskot firmy Sega – ježek Sonic, a s ním přichází zákon! Zlovolný Dr. Robotnik (nebo též Eggman) je totiž zase zpátky a překvapivě stále sází na stejnou kartu, která mu přitom v minulosti už tolikrát nevyšla. Takže znovu jsou na pořadu dne mocné artefakty s názvem Chaos Emerald a Robotnikova snaha skrze jejich skrytou sílu ovládnout celičký svět. A opět tu je Sonicovo právo veta, které však musí provést až vaším prostřednictvím.
Musím říci, že připomenutí 16-ti bitové éry po prvním spuštění hry Sonic Advance je nasnadě. Charakteristická - a veskrze kvalitní - 2D grafika, ozvučení a ovládání, většina z toho zůstala na svém místě, tedy tam, kde to Sonicovi velice sluší. Třebaže se tady jedná o zcela nové dobrodružství, herní principy, mechanismy a zákonitosti zůstaly zachovány, a dočkáme se i připomenutí řady vydařených lokací z minulosti – samozřejmě v poněkud pozměněné podobě, jako je třeba Casino. A navrch, zkraje zdejšího příběhu máte možnost vybrat si svého favorizovaného hrdinu, přičemž volba je více než obtížná – vedle Sonica tu máme staré známé jako Tails, Knuckles i Amy a je
důležité připomenout, že každý z nich má trochu jiné dispozice, čímž se vám otevírají nové cesty skrz daný level vpřed. Takže i opakované hraní neztratí mnoho ze svého původního kouzla.
Nadějete se typického sbírání prstýnků a "osvobozování" zvířátek, přeměněných do podoby vašich nepřátel, přičemž až váš vydařený atak jim vrátí jejich původní vzezření. Pokud tomu však bude obráceně, přijdete o všechny nasbírané prstýnky a pakliže již žádné nemáte, úspěšný útok soupeře (mnohdy velice rafinovaný) resultuje ve vaši okamžitou smrt. Nicméně celé tohle schéma se mi jeví v o poznání příjemnějším světle než u konkurenčního Maria, kde vás po jediném ataku pošlou oponenti ihned do věčných lovišť. Jestliže tedy k tomuto nezáviděníhodnému momentu dojde, začínáte od místa posledního checkpointu a máte vždy o jeden život méně. A abyste se dostali do finále ve formě, v níž dokážete alespoň trochu konkurovat svému úhlavnímu sokovi, musíte si pomoci. Takže opět oprášíme klasické a vděčné schéma – sto sebraných prstýnků je jeden život navíc, ale též semo tamo narazíte na bonusové životy...
Abyste se snáze vyrovnali i s početnou enklávou nepřátel a také různými pastmi (např. obligátní bodáky v zemi, které jsou navíc ještě schované - zajíždějí a vyjíždějí ze země), poslouží vám pestré power-upy, porůznu schované v levelech, jako je nezranitelnost, schopnost přitahovat prstýnky na dálku, či vyšší rychlost.
Samozřejmostí ve zdejších scenériích jsou všelijaké plošinky pro přeskakování, urychlovače, trampolíny, pružiny, jejichž vzhled se tematicky obměňuje podle lokace, přičemž každý svět se ještě dále dělí na dvě části, kdy v závěru té druhé musíte porazit samotného Robotnika v nějakém jeho novém vynálezu. Takový střet, v němž přebýváte většinu času pod vodou a jen příležitostně máte možnost se nadechnout, není zrovna dvakrát příjemnou a férovou alternativou. Ale kampak však na Sonica:o)
Když jsem nakousl téma un-fair, tak musím zmínit jednu faktickou výhradu a to vůči některým herním momentům, které navedou váš charakter přímo do potíží. Nezdá se mi totiž zrovínka dvakrát čestné, když vás autoři opakovaně nasměrují přímo na nějakou past či ještě hůře, když
při členitosti úrovní skončíte nevědomky na jejím bezedném dně, přičemž je bez pardónu a množství nasbíraných prstýnků okamžitě konec. Tedy ne, že by tomu v minulosti snad bylo jinak, ale dovedl bych si konečně představit nějaký lepší nápad než nabízejí tyto hodně zrádné okamžiky!
Ovládání je velice jednoduché, přičemž je obdivuhodné, co dispozic vměstnali tvůrci na dvě tlačítka – je tady řada skvělých pohybových a útočných kombinací (skoro si ani nejsem vědom, že by na Mega Drive předtím tohle všechno bylo možné), takže až se se svou postavičkou sžijete, stane se z vás opravdu ostrý trn v Robotnikově - ehm - terminálu. Osobně ze zúčastněných ponejvíce preferuji Knucklese, který se v dobách svého videoherního zrození netvářil na Sonica při jejich prvním setkání příliš vlídně, aby se pak posléze stali spojenci v nekonečném boji proti nekonečným pokusům a praktikám šílence, nazývajícího se Robotnikem. Vedle ovládání patří pochvala i grafickému zpracování, které sice neoplývá nějakými fantastickými vizuálními efekty, ale při přímém porovnání s 16-ti bity rozhodně nijak nezaostává. To samé se týká hudby na pozadí, vesměs připomínající charakteristické songy z minulosti,
nemluvě o známých zvukových efektech. Zkrátka, pakliže truchlíte po své oblíbené plošinovce z doby Sega Mega Drive, máte tady více než hodnotného nástupce. Který však nabízí ještě více, než se na první pohled může zdát. A to režimy Time Attack, což je časový test vaší rychlosti při proběhnutí vybrané, již absolvované úrovně; Multiplayer, zde až pro čtyři hráče (závodění či sbírání prstýnků s dalšími – přes linkový kabel připojenými - kamarády) a speciální mód Chao Garden, jenž slouží zejména pro vylepšení možností verze hry Sonic Adventure 2 pro platformu GameCube, ale lze jej hrát v samostatném singleplayeru. Vedle vychovávání malých a roztomilých Chao – jakási zajímavá obdoba Tamagotchi, si můžete (resp. musíte) střihnout i dvě relativně jednoduché, ale moc pěkné minihry. Jedná se o jakousi obdobu kámen-nůžky–papír a pak pexeso, což je vzato kolem a dokola vítaný nadrámec zdejšího plošinovkovitého snažení.
Závěrem recenze nelze nepřipomenout ani spoustu tajných lokací, které tady jsou k navštívení, kde ty zdaleka nejdůležitější představují přímo bonusové úrovně každého světa, v nichž nacházíte emeraldy - podle čehož se také dočkáte dvou různých příběhových konců.
Hledáte tedy něco svižného, příjemně hratelného, k čemu se můžete ještě několikrát poté vracet? Sonic Advance vám rozhodně splní všechna tato vaše neskromná přání; pro fanoušky Segy je to navíc zcela jistě krok na známou půdu, kde se jim bude hodně líbit!
| Sonic Advance | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
