Inu dobrá, nebudeme si lhát do kapsy. Od dob prvního a druhého dílu Sonic Adventure, jsme si se slavným pichlavým ježkem příliš srandy neužili. Od dob prvního 128-bitového dobrodružství modrého Sonica uplynula již setsakramentsky dlouhá doba a všechny pokusy o jeho návrat na výsluní nejpopulárnějších herních postaviček vždy dopadly díky nevalné kvalitě titulů v lepším případě debaklem. Naděje však umírá poslední, a tak jsme i Sonic and the Secret Rings (dále jen Sonic Wii) dali šanci. Koneckonců naděje umírá poslední, že?
Příběh začíná velice prostě a nese se v duchu klasického Sonicovského stylu, tudíž ani přes svou viditelnou stupiditu neurazí, občas naopak i pobaví. Modrý ježek jednoho dne prostě usnul u krbu a z poklidného spaní ho vytrhl prapodivný hlas volající jeho jméno. Na tom by nebylo nic podivného, ostatně takové sny se zdají ježkům denně, že? Jenže po probuzení čekalo bodlinatého hrdinu velké překvapení, když vedle sebe nalezl záhadný prsten. O kolik ale bylo jeho překvapení větší, když se z prstenu vyvalil džin sympatické Shahry. Ta Sonica poprosila, aby jí pomohl zachránit knižní svět Arabských Nocí. Jelikož je náš ježek dobrák od kosti, tak prosbu zoufalé Shahry bez dlouhého rozmýšlení vyslyšel a vydal se společně s ní do světa, jemuž hrozí brzká terminace. Zlý džin Erazor se totiž rozhodl, že si celý svět podmaní a jeho obyvatele zotročí. Rozený dobrák od kosti. Sonic se tak vydává na strastiplné dobrodružství, ve kterém bude opět muset bezezbytku využít svojí excelentní rychlost.
Největší novinkou je však bezesporu ovládací metoda, která ale bohužel není úplně doladěná.
První, co vás na novém Sonicovi pro Wii zaujme je to, že jeho příběh se neodvíjí prostřednictvím in-game videosekvencí, ale stylových statických obrázků komixového stylu. Ty jsou nakresleny s citem pro detail a společně s typickým Sonicovským dabingem vypadají prostě bombasticky. Druhou změnou je, že se v hlavní hře sice setkáte se starými známými postavami z celé série, ale v úplně jiných rolích. Jediný, kdo zůstal na svém místě je Sonic, protože Tails zde hraje Ali Babu, Knuckles Sindibáda a Dr. Robotnikov alias Eggman zase Krále Shahryara. Samotné Sonicovy reakce, při kterých se setká se svými přáteli či nepřáteli v jiných rolích, jsou kupodivu dosti zábavné.Hratelnost se odvíjí od klasického herního schématu všech 3D Soniců, doplněného o některé nové prvky a specifickou ovládací metodu konzole Wii. V hlavní hře se podíváte do sedmi tématických světů, z nichž jeden zastává funkce obsáhlého tutoriálu. Světy jsou to opravdu nápadité, protože se podíváte do země dinosaurů, na pirátskou loď a nechybí logicky ani oáza. V každém z levelů vás čekají nejrůznější nástrahy typu plavba po kládě či běh po obřím Apatosaurovi, ale v každém ze světů narazíte na obří skoky a typické loopingy. Nově dojde i na plížení se po hrazdách, což možná není nějaká zásadní novinka pro většinu běžných hráčů, ale fanouškové modrého bodlináče tím budou jistě zaskočeni. Každý level obsahuje několik misí typu projdi celý level až do konce, projdi ho v časovém limitu, splň ho bez jediného úmrtí apod. Některé světy obsahují i přes desítku úkolů, a na krátkou životnost si tak rozhodně stěžovat nemůžete. Jedná se sice o jistou formu recyklace, ale naštěstí o jednu z přijatelných.
Největší novinkou je však bezesporu ovládací metoda, která ale bohužel není úplně doladěná. Sonic Wii využívá k ovládání pouze ovladač wiimote. Nunchuk tak můžete klidně nechat ležet ve skříni, protože na rozdíl od Super Monkey Ball: Banana Blitz ho nevyužijete ani při minihrách. V hlavním story módu budete držet po celou dobu ovladač horizontálně. Sonic běží dopředu sám a vy pouze nakláníte ovladač do stran, abyste se vyhnuli nebezpečným nástrahám. Pokud si nyní myslíte, že se Sonic Wii ovládá primitivně lehce, tak se nenechte zmýlit, mnohdy to dá opravdu fušku. Pohybu zpět docílíte nakloněním wiimotu k sobě, zatímco tlačítka 1 a 2 slouží pro skok a brzdu, či spíše zastavení vaší postavy, i když v případě Sonica můžeme hovořit i o brzdě.
Samotné minihry jsou přitom mnohem zábavnější, než celý Fuzion Frenzy 2.
Nyní na chvilku opustíme ovládání a vrhneme se na RPG prvky, které s ovládáním nepřímo souvisejí. Ano, Sonic Wii jako první hra v sérii obsahuje nefalšované RPG prvky. Za úspěšné splnění levelů jste odměněni zkušenostmi, které se pak zúročí ve speciálních schopnostech, které budete moci umístit do jednoho ze svých magických prstenů (odtud podtitul hry). Jednotlivé prsteny si tak můžete vybavit nejrůznějšími schopnostmi a před určitým levelem a úkolem si jeden z nich vybrat. „Vybavení“ prstenů přitom můžete dle libosti měnit. Získat tak můžete rychlý úskok dozadu, ohnivý útok apod. Klasické Sonicovy útoky se přitom provádějí rychlým pohybem od sebe. Abyste se však na požadovaný cíl trefili, tak musíte nepřítele nejdříve zaměřit. Že to mnohdy není věc jednoduchá, bohužel přejemné není. Celkově je ovládání v pořádku, ale jelikož ani v Sonic Wii nechybí v celé 3D Sonicovské famílii skákání přes propasti, tak bohužel ne bezproblémové. Často zhynete v nejnevhodnější okamžik a mnohdy i několikrát za sebou. Ne výjimečně se tak dostaví nenáviděná frustrace.
|
Jakmile zavítáte do světa Party her, tak vás stylově uvítá roztomilé Chao, které vám nabídne jednu z následujících možností – Tournament Palace, Treasure Hunt, Pirate’s Coast, Genie’s Lair a World Library. Pod první možností se skrývá klasický žebříčkový turnaj, ve kterém se utkají vítězové s vítězi a poražení s poraženými v jedné z desítek miniher. Tresure Hunt pak připomíná klasickou variaci na Mario Party. Pohybujete se po políčkách (počet tahů určuje úspěšnost v jednotlivých minihrách) a hledáte určený předmět schovaný v truhlách, které jsou rozmístěné po celé hrací ploše. V Pirate’s Coast se pro změnu posadíte za kormidlo pirátské lodi a snažíte se co nejrychleji doplout k cíli. Počet tahů je opět dán úspěšností v minihrách. Genie’s Lair je hra založená především na náhodě. Vítěz minihry má možnost otevřít jednu z několika truhel, ve kterých se skrývají hlavní body, ale i džin, který vám všechny dosud získané body sebere nebo vás prohodí s jinou postavou. Poslední režim jménem World Library je opravdovou knihovnou, respektive seznamem odemčených miniher, které si zde můžete jednotlivě jen tak zahrát.
Minihry jsou přitom rozděleny dle jejich obsahu do kategorií Survival, Point, Race nebo Record. V první kategorii narazíte na hříčky, ve kterých je hlavním cílem zůstat jako poslední naživu. Ocitnete se tak balancující na obří kouli umístěné na vratké plošině apod. Point Games jsou založené na minihrách, ve kterých je hlavním cílem získat co nejvíce bodů, Race zase na závodních hrách a Record pro změnu na úkolech, ve kterých musíte překonat daný rekord. Minihry jsou rozličné a každá z nich využívá wiimote jiným způsobem. Většina z nich je přitom zábavná. Všechny režimy v kolonce Party je pak, jak se již stalo zvykem, možné hrát až se třemi přáteli
|
Nyní již nejspíše čekáte závěrečné slovo společně s několika málo větami věnovanými grafice, které se ponesou ve stylu: „Není sice nic moc, ale hratelnost nevalnou vizuální stránku vyvažuje“. Prdlajz! Sonic Wii je jednou z nejhezčích her pro Wii (dle mého názoru prozatím nejhezčí)! Grafika je ostrá, barevná a ani při největších rychlostech se netrhá. Výhled je přitom stoprocentní, bez jediné stopy dokreslování. Textury sice nejsou tak detailní jako v Sonicovi pro X360, ale co na tom sejde, když ten měl framerate stabilní jak ježek vhozený do mixéru? Na Sonic Wii je prostě radost pohledět. Hra nás potěšila, pobavila a částečně i spravila chuť z několika předešlých nepříliš povedených her se Sonicem v hlavní roli. Konečně! Nemůžeme tak jinak, než doporučit.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
Sonic and the Secret Rings | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|