Sonic Unleashed – rychlejší, než kdykoliv předtím

Legendární maskot Segy se opět vrací na scénu. A jak je tomu v poslední době zvykem, tak si přitáhl i svoje temné alterego.

Sonic Unleashed

Se Sonicem jsem v dobách studia své druhé vysoké školy zažil nejeden příjemně strávený večer. Devadesátá léta jsou však pryč nejenom s báječným eurodancem typu E-Rotic a Haddaway, ale i s konzolovou nadvládou Mega Drivu v Česku. Sonic se sice již několikrát vrátil, ale vyjma prvního Sonic Adventure na Dreamcast se jednalo víceméně o zoufalé pokusy, včetně prvního velkého dobrodružství na Xbox 360 s promyšleným názvem Sonic The Hedgehog.

Po kladných ohlasech z hratelné verze na letošní Tokyo Game Show od svého mladšího kolegy jsem se však na Sonic Unleashed začal nejenom těšit, ale jeho zrecenzování a hraní jsem vzal i jako perfektní studijní materiál o historii videoher pro svého doma ležícího a „vánoční“ angínou stiženého syna.

Levely probíháte tempem světla a žasnete nad báječnou rychlostí.

Po spuštění hry a donucení synátora k spolknutí další dávky antibiotik a vypití čaje s medem jsem shlédl nejpůsobivější introsekvenci posledních let. „Ten ježek je ale rychlý,“ a „Super, to jsou Transformers,“ se ozývalo z pelechu. Po vysvětlení zápletky a přítomnosti Dr. Eggmana s jeho roboty jsme se konečně mohli vrhnout na hru.

Příběh tentokrát pojednává o menším Sonicově hormonálním problému. Po nějakém šaškování se smaragdy chaosu se bodlináč mění v noci na ježkodlaka. Cenu za nejlepší herní scénář tedy Sonic Unleashed nezíská, ale máme zde alespoň dvojí hratelnost, která je v sérii přítomná již dlouho, ale ne v podobě hraní za hlavního hrdinu.

Se samotným začátkem hry přichází prozkoumávání města a hovoření s jeho obyvateli, jako v Sonic Adventure. Netrvá však dlouho a už to všechno pěkně sviští. Klasické úrovně, ve kterých běháte rychleji než Olda Kaiser z nevěstince do hospody, jsou famózní. Malý Jarda byl překvapený, že plošinovka může být takhle rychlá, protože měl zažité v podvědomí, že všechny novodobé skákačky typu Ratchet & Clank jsou prostě pomalé. Ovšem není tomu tak.

Právě to, v čem tkví kouzlo modrého ježka, je rychlost. Levely probíháte tempem světla a žasnete nad báječnou rychlostí. Nechybí ani oblíbené sbírání kroužků, ale nyní odpadl zastaralý systém, že bez kroužku rovná se při setkání s bodci jasná smrt. Za kroužky nyní získáváte kroužkovou energii, která vám nějakou chvíli vydrží. Dříve i když jste měli třeba tři sta kroužků, tak stačilo jednou šlápnout vedle a hned jste o všechny přišli. Druhý mylný pohyb na některou z překážek pak znamenal jasnou smrt.

Nyní si prostě naplníte lištu s kroužkovou energií, u které chvíli trvá, než ji vyčerpáte a nejste tak šikanováni smrtí za sebemenší chybu. Upřímně si nedokážu představit synátora, jak by se čtyřicetistupňovými horečkami hrál bez kroužkové energie se starým systémem.

Zpět je i přepínání 3D hratelnosti na 2D, kdy veškeré dění sledujete pohledem z boku. Fanoušci se nemusí bát, že by přišli i o své trampolíny, bodce, loopingy a další věci, které dělají Sonica Sonicem. Nově zde jsou zpomalené sekvence, ve kterých musíte namačkat tlačítkovou kombinaci. Další novinkou pak jsou úkroky, které přijdou vhod, když se budete chtít vyhnout blížící se překážce. V soubojích s bossy, kterých tu je opět požehnaně, se bez nich navíc neobejdete.

Přeskákat některé delší úseky, je hodně o trpělivosti, a někdy jde o věc téměř nemožnou.

Běhací části jsou neuvěřitelně návykové a oplývají nesmírně zábavnou hratelností. Dojem ultimátní rychlosti navíc znásobují efekty rozmazaného okolí, díky němuž máte pocit, že jste vystřelená modrá kulka, kterou prostě nelze zastavit.I když to samozřejmě jde, a to hned několika způsoby.

Často se budete objevovat ve městech, kde se ale nebudete pouze procházet. Často budete řešit hlavolamy, po jejichž splnění získáte upgrade postavy, jako například boty, díky kterým lze skákat kolmo po zdech, a dostat se tak do jinak nepřístupných lokací.

Sonic je pro vás, pokud ...

Protože Sonic Unleashed je hrou, která opravdu není pro každého, tak jsem si sestavil několik tvrzení, podle kterých lehce zjistíte, zda vám hra bude vyhovovat. Pokud na vaši osobu sedí většina vět, tak hru rozhodně vyzkoušejte.

V autě nejezdíte po dálnici méně jak 200 km/h.
Jediné těstoviny, které jíte, jsou ty ve tvaru kroužků.
Líbí se vám věci se dvěma ocasy.
V noci vám narostou chlupy a vyrážíte pařit do ulic.
Váš šéf vypadá jako Kinder vajíčko.
Chodíte pouze na horskou dráhu s loopingy.

Brzy se objeví i levely, ve kterých se dostanete do Tailsova letadla Tornada. V něm se postavíte řadě Eggmanových robotů, které však zlikvidovat není taková legrace, jak se může zdát. Letadlo totiž neovládáte a protivníky likvidujete pouhým mačkáním tlačítek podle ikonek, které se jim zobrazují nad hlavou. Z tohoto jsem nebyl ani já, ani můj kašlající potomek příliš nadšený.

Posléze se vám otevře světová mapa, na které se budete pohybovat z města do města a podíváte se do různých koutů zeměkoule. Nechci vyzrazovat příliš, ale toto cestování po světě má velkou důležitost v příběhu. Po několika odehraných levelech dostanete možnost otáčet Sluncem a nastavit si tak, zda chcete mít v daném městě den či noc. Důvod je jasný, některé levely lze totiž projít pouze jako ježkodlak.

Tady se hratelnost diametrálně liší od čehokoliv, co jste za ta léta se Sonicem viděli. Ježkodlak je silný, má drápy a svoje nepřátele nelikviduje skákáním, ale bojem. Hratelnost se bez nadsázky přibližuje k čistokrevným rubačkám. Můžete zde provádět komba, finišující údery a sbírat zkušenosti. Chvíli je to opravdu velká legrace, ale v pozdějších fázích hry se stávají tyto části Sonic Unleashed lehce únavnými.

Boj navíc není jedinou náplní hry za ježkodlaka. Dojde i na skákání přes plošiny, což s omezenými pohyblivými schopnostmi ježkodlaka není úplně nejlepší. Horší však je, že zde najdete i pokročilé hopsací části, jako je přeskakování z jednoho sloupu na druhý.

Jak nejspíše víte, tak snad všichni 3D Sonicové trpěli otřesnou a nepřesnou kamerou, která se přepínala, jak sama chtěla a mnohdy ji nebylo ani manuálně možné srovnat. Vítejte ve Sonic Unleashed, kde je tato kamera zpět. Přeskákat tak některé delší úseky, je hodně o trpělivosti a někdy jde o věc téměř nemožnou. Přitom kdyby se autoři trochu více snažili, tak by i tyto části hry mohly stát za to a nemusely by okatě působit jako „ta horší část“. Přitom tu naleznete chvíle, které pobaví a dokonce i několik důvtipných hádanek.

Za dokončení každého levelu získáte určité zkušenosti, které díky lehkému RPG systému můžete zúročit v podobě nových schopností. U Sonica je to pouze rychlost a kroužková energie, ale u ježkodlaka je to zdraví, síla nebo i nové pohyby. Tento systém je zábavný a máte díky němu pocit alespoň nějaké odměny. Samozřejmě hra obsahuje i kvanta Achievmentů, ke kterým se dostat je však poněkud těžší.

Z vizuálního hlediska je vše v pořádku. Hra se má k světu a vděčí za to Hedgehog enginu, který svoji práci odvádí opravdu dobře. Veškeré efekty a grafické lahůdky oko potěší a o působivém motion bluru, který vyvolává dojem rychlosti již řeč také byla. Zvuky jsou srandovní, stejně jako dabing, který je klasicky na dobré úrovni. A k hudbě toho cenu říkat moc nemá, protože je prostě sonicovská.

Sonic Unleashed není krátký. Dobrých dvanáct hodin čistého herního času u něj strávíte a dost možná ještě více. Záleží, jak moc vás bude bavit. Mě bavil dostatečně. Jedná se jasně o nejlepší hru s bodlinatým ježkem od dob jeho prvního 3D zjevení na Dreamcastu. Pokud i vy máte k modrému rychlíkovi osobní vztah, tak neváhejte a přizvěte k hraní své mladší ratolesti. I ony budou koukat, komu kdysi patřil žánr hopsaček.