Ještě předtím, než začnete číst tento článek, doporučuji vám zapomenout na Tekkena, exkomunikovat ho na těch několik chvil ze své mysli, zbavit se jej. V tuto chvíli to ještě asi vůbec nechápete, vždyť Tekken je přeci skvělá, ba dokonalá hra ne nepodobná Soul Blade, vždyť jde v podstatě o to samé. Ale přesto je dočista odlišná, a o to tu právě jde. Tekken sice je znamenitý kousek, ale Soul Blade NENÍ jako on; to nejdůležitější, s čím musíte od začátku počítat, je skutečnost, že Soul Blade je úplně jiný, a to i přesto, že se jedná počin stvořený tím samým autorským týmem, který má na svědomí Tekkena. Je jiný, a je tomu tak pouze a jen dobře.
Tvůrci hry se totiž ani tentokráte nenechali obalamutit prohnilou komerčností ("Co koupili jednou, to zaručeně koupí i podruhé - takže to předělejte, změňte tomu název a šup s tím na trh, ať se oslíčkové otřásají!") ani zaběhlými, fádními a veskrze nudnými trendy a vydali se svou vlastní cestou inovací a novinek. To první, čím vás na sebe Soul Blade upoutá, bude nepochybně intro, úvodní animované sekvence. A hned na úvod přiznávám, že se snad jedná o tu nejlepší podívanou, kterou jsem měl kdy na monitoru počítače možnost spatřit, neboť její animace a akustika jsou zvládnuty natolik profesionálně, že si je nelze než vynachválit.
Po shlédnutí této přinejmenším velkolepé show se zjevíte v nabídce, v níž přichází na řadu vybrat si svého hrdinu, kterých je ve hře k dispozici celkově deset a z nichž každý má své výhody i nevýhody. Někdo sází na hrubou sílu (Rock spolu se svou sekerou), někdo na obratnost (lstivá kráska Taki), jiný zase na rychlost (Li Lonk a jeho nunchaky) nebo podivnost (Voldo a snad devadesát procent jeho pohybů). Možná teď v duchu přemítáte, zdali "deset není málo", ale když k tomu všemu připočtete fakt, že každá z postav je svým stylem boje unikátní a že pět z nich je navíc tajných, snad změníte názor; tato hra jde příkladem heslu "Kvalita má přednost před kvantitou". K postavám se ostatně ještě vrátíme později. A co příběh? Nejedná se o nic světoborného, hry tohoto typu mají svou sílu úplně jinde, ale přesto - děj se točí právě okolo našich deseti vyvolených, kteří se hrdinně vydávají po stopách bájných, legendárních mečů Soul Edge, jež svému majiteli propůjčí neobyčejnou, nadlidskou sílu a moc. Něco podobného se dalo čekat, nemyslíte?
"Nu, pokračujeme dále," pravím s vědomím toho, že se blížíme k popisu hry jako takové; a zde si to již musím rozčlenit na jakési podkapitoly, protože jakmile se do hry celí natěšení dostanete, zaútočí na vás vzápětí současně několik věcí; a to skvělá vizuální pokoukaná, atmosférické a efektní zvuky, nadmíru kvalitní hudba a v neposlední řadě také jádro každé správné hry - bravurně zvládnutá hratelnost a ovládání.
Začněme dejme tomu tím, jak se to celé jeví, začněme vizuální stránkou věci, protože ta vás na Soul Blade "dostane" ze všeho nejdříve. První viditelnou změnou jsou pozadí; ta už dnes neexistují jako nijaká a placatá "nic", která sice mají také něco do sebe, ale ve srovnání s tím, co předvádí Soul Blade a jeho dokonalé animované backgroundy, v našich očích upadají a zdají se nám být otázkou minulosti. Již teď se připravte na strhující a dynamický zápas na voru, který, kolébaje se, pluje po rozvodněné řece, připravte se na boj u středověkého hradu, který je v průběhu samotné bitvy dobýván a ke konci se v ohromující animaci bortí, připravte se na den a noc i různé podobné libůstky, připravte se na všechno. Zbytek grafického provedení je rovněž uchvacující, jmenujme například animace postav - nejenom, že má každá z nich čtyři různé druhy vzezření (od obyčejné změny šatstva až po kompletní přeměnu vizáže); stejně jako bezkonkurenčně nejpovedenější chování šatů - Cervantesův plášť nádherně povlává při pohybu i ve větru, Sophitiina a sukýnka je taktéž zdařilá, obzvláště ve chvílích, když jí v určitých situacích můžete nahlédnou pod ni (poznámečka pro zvídavé pubescenty: "Máte smůlu, chlapci, ona má totiž kalhotky."). Ale přesvědčit se budete o kvalitách grafiky muset sami, protože tady jde především o POCIT z hraní, a ten vám suchý výčet věcí určitě nepřinese, tohle se musí prožít na vlastní kůži. Tím bychom za sebou měli jednu podkapitolku a hybaj na další!
Tuhle část recenze se ale pokusím poněkud zestručnit, protože kvalitní hudba a zvuky, které jsou v Soul Blade sice HODNĚ kvalitní a dalo by se o nich sepsat hafo obdivných řádků, se již staly jakýmsi "standardem", se kterým se setkáváme téměř v každé z her. Někdo může tvrdit, že hudba není v bojových hrách vůbec důležitá, ale Soul Blade ho z tohoto omylu vyvede velmi rychle. A zvuky? Ty jsou prostě senzační; každá postava má svou vlastní škálu heků, stenů (opět něco pro zvídavé mladíky) či jiných pazvuků. K tomu navíc připočtěme řinčení zbraní, zbroje a všemožné průpovídky postav. Jsou prostě bezvadné.
Zanecháme tedy nyní akustično akustičnem a přejdeme na to nejžhavější, na co čekáte všichni - přejdeme k hratelnosti neboli "gameplay". Systém ovládání hry, který odpovídá boji holýma rukama (každé tlačítko má přiřazenu konkrétní končetinu), byl přizpůsoben boji se zbraní - rychlý úder (hodí se převážně přerušení soupeřova útoku), silný úder a kop; poslední tlačítko aktivuje krytí, jehož provedení některé hráče zprvu možná překvapí, ale časem jim dojde, že se jedná o lepší řešení, nežli je krytí dozadu jako v Tekkenu. Boj samotný v Soul Blade probíhá typickým "namcovským" stylem, sází se na skloubení realističnosti s hratelností a zase se to podařilo. Boj se zbraní má svá určitá pravidla, stejně jako boj pěstmi a tato pravidla jsou, tedy musí být striktně dodržována.
Pokud se u Tekkena kladl velký důraz na krycí techniky a komba byla jen jakési bonusy nebo, lépe řečeno, speciální techniky, tak u zbraní v Soul Blade je to jinak. Nebo si snad dokážete představíte souboj dvou samurajů, který je tvořen z jednotlivých úderů? Samozřejmě, že ne. Je to pečlivý, vypilovaný tanec, ve kterém se střídají série útoků; a přesně taková je filozofie Soul Blade. Budete se zde muset naučit bojovat komby a jako koření je pak přidáno několik chytaček a speciálních pohybů. Každá postava má svůj vlastní Power Attack a Super Combo, při kterém se dá bez problémů ubrat polovina soupeřova energie. Tato comba doporučuji používat velice obezřetně, neboť ubírají sílu vaší zbrani, která, pokud dojde, vás přinutí bojovat vlastníma rukama, což platí i pro kryt, který vás tak nutí neustále přecházet do útoku. Jinak během deseti vteřin přicházíte o zbraň; a co potom? Každý typ hráče si najde svůj styl, který mu nejvíce vyhovuje - někdo bude hrát defenzivně, čekat na chybu protihráče, načež mu přeruší jeho sérii a zakročí sám s tou svojí; jiný zvolí taktiku útočnou apod. Hratelnost je prostě vybroušená až samotnému vrcholu vybroušitelnosti, a nelze ji jen chválit.
Inu, o Soul Blade by se daly napsat ještě spousty řádků, ale já osobně si myslím, že už vám to prostě musí stačit; tato hra je totiž především o poznávání, o objevování jejích pozoruhodných tajemství, jejichž poznávání je, tedy mělo by být, jen a jen na vás. Soul Blade vám tedy jednoznačně doporučuji, jedná se o jeden z nejlepších kousků, které jsem měl tu možnost v poslední době hrát.
