Soulbringer - Diablův brácha ve 3D

  • 58
V současnosti jsme svědky doslova exploze RPG titulů. Vedle vymodleného Diabla II jsou ty akční jasně mimo střed zájmu veřejnosti. A přitom, jak ví každý fanoušek her na hrdiny, se ve stínech skrývají poklady. Pokud bych měl volit, který z nich je pomyslnou zlatou korunou, řekl bych jasně: Soulbringer!
BonusWeb doporučuje! Nikde nikdo, jenom lhostejný sníh. I vlci jsou zticha, asi je sežrali zombíci...

Před třemi lety se zjevila hra jménem Diablo, a hnedle definovala nový žánr. Čistá adrenalinózní řežba chytla mnoho lidí za srdce, a "zlé" atmosféře se nedalo nic vytknout, přesto v ní milovníci klasických RPG postrádali spousty věcí. Napodobitelé ďábelské legendy se snažil být vypracovanější: Darkstone měl jakýs takýs "story", Revenant zase výtečný systém boje, a Nox silně sázel na magii. Ale žádný z nich nedokázal být dobrý ve všem. Pokud by se mne někdo zeptal, co si představuji pod pojmem "všechno", řekl bych: musí mít silný příběh a spoustu subquestů, vyšší obtížnost, propracovaný a vyvážený systém boje a magie, hutnou démonickou atmosféru, a konečně musí dobře vypadat. Když mi nedávno přistály na stole dvě placky s názvem Soulbringer, nestačil jsem se divit, jak moc se Gremlini k mému ideálu akčního RPG přiblížili.

Už jen samotný příběh stojí za to. Svět Rathenna, dějiště budoucího dobrodružství, je pevně propojen se světem duchů a démonů. Jejich povolávání je dodnes snadné, ale ještě před pěti sty lety chodili volně zemí a pletli si lidi se svačinou. Tehdy totiž nesmrtelného hrdinu Bereka Stříbropláště, zachránce světa před Temným, posedlo šílenství, a jeho pět společníků jakbysmet. Přesněji, tak dlouho si hráli s temnou magií, až jim pohltila duše. Jejich těl se zmocnili démoni, a ze "šesti statečných" se stalo šest revenantů. Nejsilnější z nich, Skorn, vládl Rathenně po tři generace, do vzpoury tří černokněžníků. Bude zima, bude mráz, mě se, grázle, neschováš! Ti nalezli chlapce, jehož magický talent neznal mezí, a učinili ho největším hrdinou ze všech. Jmenoval se příznačně Harbinger ("zvěstovatel zkázy"). Samozřejmě Skorna porazil (viz úvodní demo) a sídlo "velké šestky" potopil na dno oceánu, ale pak zmizel a už o něm nikdo nikdy neslyšel. Tři čarodějové pak založili své říše, jednu zasvětili magii, druhou technice, a třetí umění válečnému. Po dvě stě let ilo lidstvo v míru, ale temnota se pomaloučku potichoučku vrátila. Země technologů propadla občanské válce, magické město skončilo magickou explozí, z válečníků se stali tyrani a dobyvatelé. Všude vládně zmar a rozvrat, sídlo zla se vynořilo z vln a nemrtví chodí světem. A v tu chvíli se scéně (na pobřeží u provinčního města) objevuje váš hrdina. Snad ani nemá jméno, vyzbrojen je pouze nožem, jablky, a poslední dobrou radou svého otce. Nezná své místo ve světě a zatím neovládá magii, která se má stát jeho osudem. Teprve postupně mu začne svítat, že věčná zima vládnoucí v Madrigalu není jen hříčka přírody, že démoni nejsou tak docela mrtví a Harbinger tak docela ztracený, a že ani on sám není jen tak někdo...

Výjimečný hrdina by měla mít výjimečné vlastnosti. Těch je v Soulbringerovi pět, a to: síla, rychlost, umění boje, zdraví a magie. Při přestupech na vyšší úroveň dostáváte vždy body na jejich zvyšování. Potud klasika, ale každé zvýšení se skutečně okamžitě projeví ve hře. Viditelné je zejména u boje (nové bojové manévry) a u kouzlení (můžete se naučit více zaklínadel). Ke statistikám patří i přehledný deník, kam se vám zapisují rozličné questy. Příběh jde v podstatě lineárně po hlavních úkolech, ale subquestů je přehršel a času na ně spousty, tedy volnost v rozhodování je slušná. Jak se na výjimečného hrdinu sluší.

Strýček Andrus poučuje o magii

Kolem výjimečných osob (nejen v RPG) bývá spousta krve, takže jak je na tom Soulbringer s bojem? Zbraní je široká škála, dělí se do tří klasických kategorií (sečné, bodné a tupé). Jak už jsem nakousl výše, s každou zbraní máte k dispozici pět úderů, z nichž každý platí na některé protivníky lépe a na některé hůře. Stejně tak záleží na volbě "druh zbraně vs. nepřítel", a na rozdíl od takového Revenanta opravdu výrazně. A protože uhýbání je automatické a údery můžete (musíte) různě kombinovat, znamená každá šarvátka slušný akrobatický výkon a pastvu pro oči. A to jsem se ještě nezmínil o kombech. Tento nápad není úplně nový, zato skvěle zpracovaný. Do jakéhosi "makra" si můžete předvolit jakékoliv manévry jakoukoliv zbraní, kouzla, a dokonce i jídlo nebo pití lektvarů. Po spatření nepřítele pak (teoreticky) stačí kliknout, opřít se v křesle a sledovat tu akci. Nutno ale poznamenat, že každé vytažení věci z batohu chvilku trvá, a že v Soulbringerovi jsou dva druhy bojovníků: rychlí a mrtví. Takže se kombo nesmí překombinovat a musíte být stále připraveni "přepnout na manuál". I tak jde o věc alespoň trochu slevující z jinak tuhé obtížnosti (a šetřící myš).

Kouzlení, převážně to složka boje, je pojato velice hezky a originálně. Ve středu stojí Seculorum, magický pantakl symbolizující pět základních sil ve vesmíru (oheň, voda, země, vzduch a duše). Čím více kouzla některého živlu používáte, tím více v něm sílíte a v ostatních slábnete. Vyložení specialisté se proti zaklínadlům "svého" oboru stanou záhy velmi rezistentní (a méně odolní proti jeho protipólu). Tato specializace je neustále v pohybu, neustále se mění s vaším chováním v praxi. Temný pán, nebo šílený bordelář? Velmi zajímavý nápad jsou kouzla typu Secubolt nebo Glyph of Element, která působí zranění se zdrojem v živlu, v němž jste momentálně nejsilnější. Seculorum se mimochodem objeví na vašem "character sheetu" teprve až dosáhnete určité úrovně magických znalostí, proto se nedivte že na začátku není k dispozici. On postup v umění magie je obecně dosti složitý. Nalezením nové kouzelné knihy vše teprve začíná, musíte najít ještě tu správnou runu a dále speciální stojánek ("lectern"), na který knihu umístíte a s pomocí runy provedete obřad jejího otevření. V každé knize je pět kouzel (a knih jsem nalezl jedenáct, arzenál zaklínadel je tedy slušný), ale používat je můžete v závislosti na výši vaší vlastnosti "magie". Většina ze zmíněných stojánků se nachází v magických pevnostech zvaných hexy, z nichž do prvního (a hned do Harbingerova...) se dostanete zhruba v pětině hry. Jen tak na okraj, tou dobou už jsem hravě přesáhl 30 hodin čistého času paření. Za autory uváděné minimum 100 hodin k dokončení stihnete při poctivém plnění subquestů odehrát sotva polovinu.

Máme tedy co do činění se zábavou na opravdu dlouhou dobu, ke které se navíc lehce vrací. Neméně potěšitelné je, že jak děj tak boje ke konci hry ještě gradují, a rozhodně se vše nezvrhává v pustou "rubačku" (kteroužto nectností silně trpěl Revenant). Drobné chybky lze vyčíst pouze ovládání, vaše postava např. zásadně běhá, ale při novém příkazu se často zastaví, předměty sbírá zoufale pomalu, a dokud jí neoznačíte nepřítele, zůstává v klidu (a trefit se myší do rychlejší potvory není zrovna snadné).

A jak to všechno vypadá? Excelentně. Grafika je renderovaná plně ve 3D včetně krajiny, a i když 16ti bitový polygonový engine je už trochu staršího data, vše působí velmi příjemně a realisticky. Démon Raal v dolech, aneb hrdinova smrt Tuny atmosférických efektů, od prostého plápolání ohňů až po nádherný padající sníh či barevné "bludičky", dolaďují prostředí, v němž se brzy budete cítit jako doma. Pomocí pravého myšítka libovolně natáčíte kameru do stran, a tak problémy typu "nevidím co chci" většinou nemohou nastat (pravda, ve složitějším souboji se člověk "má co otáčet"...). Perfektní a efektní jsou animace postav, klasicky především hlavního hrdiny. Zmiňoval jsem už jak umí čarovat s mečem, ale ono i obyčejné zaškobrtnutí při změně směru pohybu vypadá hodně reálně. Efekty kouzel jako takové působí trochu komiksově, nic převratného, ale vcelku grafiku hodnotím velmi pozitivně. Co se hudby týče, sestává ze středověkých motivů pohybujících se někde kolem spodního prahu slyšitelnosti. Nijak zvlášť mi neučarovala, ale ani netahá za uši. Zato zvukové efekty vynikají, např. takové zadunění mrtvého těla nepřítele o zem je spojeno s cinknutím jeho nože a neurčitým zvukem dopadu jablek (která má u sebe každý bandita... až si místy člověk připadá jako na trhu). Nejefektněji zvuky opět doplňují boj, od řevu provázejícího výrony rudé krve na sníh až po třeskot mečů o sebe, případně o brnění. I zvukové zpracování je tedy nad průměrem.

Zbývá poslední, tradičně problematický úsek hodnocení: hardwarové nároky. Hra poběží na většině strojů bez problémů, ačkoliv minimální konfiguraci bych nezkoušel a v softwarovém módu se z grafiky stává noční můra. Jisté problémy jsou i s nejvyšším rozlišením, kdy Soulbringer na některých kartách s železnou pravidelností padá (konkrétně jde o Matrox G400). Tyhle potíže by ale měl odstranit první patch, a vcelku jsou hardwarové požadavky velmi rozumné.

Můj celkový dojem ze Soulbringera je jednoznačný: je to bomba, jakou už jsem dlouho nehrál. Je škoda že vyšla v nevhodnou dobu. Ve všech redakcích i mezi hráči akčních RPG právě propuká diabloidní šílenství, a zájem o "skryté perly" logicky poklesne. Jinak by se ze Soulbringera stal jednoznačný hit, protože až na pár drobností má vše co má RPG mít.

Soulbringer
Výrobce: Gremlin
Distributor: Infogrames
Minimální konfigurace: Pentium 233, 32MB RAM, 8x CD, 3D karta, HDD 400 MB
Doporučená konfigurace: PII 300, 64MB RAM, 40x CD, 3D karta, HDD 1,5 GB
3D karty: D3D
Multiplayer: ne
Verdikt: Bombastické akční RPG s kvalitním zpracováním;
zaručená zábava na dlouhou dobu.
Hodnocení 90%