SoulCalibur: Broken Destiny

Dost možná nejlepší bojová série všech dob se poprvé předvádí v přenosné podobě.

SoulCalibur: Broken Destiny

Pepsi nebo Coca Cola? Dan Landa nebo Aleš Brichta? Tekken nebo SoulCalibur? Někdy je těžké rozhodnout se, co je z konkurenčních produktů lepší. Člověk jako konzument/uživatel si ale naštěstí může vždy vybrat obojí.

Je to neuvěřitelné, ale za dlouhých třináct let existence série Soul je to poprvé, co se objevuje na handheldech. A vzhledem k tomu, že jde o sérii, ve které hraje roli především rychlost, tak je zcela logické, že se SoulCalibur: Broken Destiny objevuje na nejvýkonnějším handheldu současnosti, tedy na PSP.

Druhou novou postavou je soňácký bůh války Kratos.

Hra vychází z posledního řadového dílu SoulCalibur IV, který se před rokem objevil na Xboxu 360 a PlayStation 3. Pokud jste s touto hrou přišli do styku, tak víte, co od Broken Destiny čekat. Bojové schéma s chladnými zbraněmi totiž zůstalo nezměněno a převod na ovládání dopadl na jedničku. Útoky a obrana ve všech osmi směrech fungují jak na digitálním kříži, tak na analogové páčce perfektně.

Ze čtvrtého dílu zůstaly dále všechny ty lahůdky typu rozbitelné brnění, editor postav atd. Nutno říci, že možností, jak stvořit vlastní postavu je zde opravdu hodně. Jako základ pro vlastního bijce nebo bojovnici si vyberete bojový styl jedné z 28 přítomných postav, zvolíte pohlaví a pak už ladíte detaily.

Oblečení jsou hromady, a tak si stvoříte opravdu to, co budete chtít. Samozřejmě nechybí ani typicky japonské ujetosti typu papouška na rameni. Vlastních postav si přitom můžete vytvořit až šestnáct.

Jak již bylo poznamenáno, tak bojovníků je zde přítomno bez dvou třicet. Ze čtyřky hlásí návrat všichni, mimo Darth Vadera a Yody. Star Wars milujeme a tyhle dva obzvlášť, ale do SoulCaliburu, respektive do jeho historického prostředí, na rozdíl od jiných hostujících postav, jako například Linka nebo Heihachiho z dvojky, nikdy nezapadli. Namísto těchto dvou vesmírných bijců jsou zde ale dvě nové postavy, z nichž jedna musí být známa každému hráči.

První z nich je kompletně nová postava Dampierre. Tento vyfintěný štramák bojuje lstivým způsobem, tak trochu ve stylu opilého mistra. Dampierre uhýbá, předstírá pád a pak útočí svými dýkami, skrytými v rukávech. Osvojit si ho chvíli trvá, ale pokud se s ním naučíte zacházet, tak se ve vašich rukou může stát značně smrtící zbraní.

Žádný Arcade mód, žádný pořádný Story mód, prostě nic.

Druhou postavou pak je soňácký bůh války Kratos. Ten samozřejmě bojuje čepelemi zachycenými řetězy, stejně jako ve své domovské sérii God of War. Při svých speciálních útocích používá Kratos i Ikarova křídla nebo čepel Olympu. Postava Kratose dokonale zapadá do historického ražení SoulCaliburu a pro fanoušky série God of War je jeho přítomnost v Broken Destiny opravdovým lákadlem. Jeho zbraně jsou navíc perfektní jak při útocích zblízka, tak i na dálku.

Samotné boje jsou rychlé zábavné a nechybí jim šťáva, tak jak jsme si u série zvykli. Hratelnost je na vynikající úrovni, ale bohužel ona samotná nezastře fakt, že kvůli malému počtu režimů nemá šanci dlouhodobě vyniknout.

Nabídka herních módů je jednoznačně největší slabinou celé hry. Pro samotného hráče toho hra nabízí opravdu málo. Režim Quick Match nabízí jakési pseudo-online lobby, ve kterém změříte své síly s protivníky ovládanými umělou inteligencí. Každý z nich má svoje statistiky, takže podle nich můžete zhodnotit, zda máte šanci nebo dostanete hned nařezáno. Je jasné, že s tímto režimem dlouho nevydrží nikdo.

Hlavním a asi i příběhovým módem Broken Destiny má být pravděpodobně Gauntlet. Bohužel je každý zápas v něm jakýmsi deset vteřin trvajícím tutoriálem. Příběh se navíc točí kolem útoků divé lesní zvěře a ochrany vousů. Jestli tohle vymýšlel někdo ve střízlivém stavu, tak by měl rychle vyhledat odbornou pomoc.

Posledním režimem, který na první pohled připomíná klasický Arcade, je Trials. Ve finále jde ale o tři jakési variace na Survival. V jedné musíte porazit co nejvíce protivníků, v druhé zase co nejvíce útočit a v poslední zase bránit.

Pak už je tu jen trénink a multiplayer, jinak nic, dámy a pánové. Žádný Arcade mód, žádný pořádný Story mód, prostě nic. Když vezmeme v potaz skvělý systém boje, tak je skoro k pláči, že v žádném režimu pro jednoho hráče nemá šanci vyniknout.

Soul – milionová série

Série Soul si získala od doby vydání prvního dílu SoulBlade pro první PlayStation nespočet fanoušků. Ti si chválí především nesmírně rychlou hratelnost a přítomnost chladných zbraní. Jednoznačně nejslavnějším dílem série je první SoulCalibur, který v roce 1998 dobyl Dreamcast od Segy. Soul patří zároveň k těm nejúspěšnějším značkám bojovkového žánru. K dnešnímu datu se totiž prodalo přes úctyhodných devět milionů kopií těchto her.

Alespoň, že je zde přítomný multiplayer. I když je umělá inteligence v Broken Destiny na vysoké úrovni, tak přece jenom je živý protivník něco jiného. SoulCalibur pro PSP podporuje hru pro dva hráče skrze ad-hoc. U hry více hráčů lze vydržet hodiny, jak je skvělá. Žádné lagy se přitom vůbec nekonají. Nechápeme tedy, proč v Broken Destiny není podpora online zápasů. Přitom by to byla taková pecka. Jediná online podpora se týká porovnávání statistik. Na to už jsme ale asi příliš staří.

Z technického hlediska nelze prvnímu handheldovému SoulCaliburu nic vytknout. Grafika je ostrá, detailní a hra běží skoro nadsvětelnou rychlostí. Přitom se ani trochu netrhá. Hudba má být pravděpodobně historicky dobová, což se jí tak z poloviny daří. Zvuky zbraní jsou lahůdkou pro milovníky bojovek a dabing jednotlivých postav je prostě famózní. Broken Destiny navíc opravdu vyniká v celkové prezentaci.

SoulCalibur: Broken Destiny tedy mohl být bezkonkurenčně nejlepší bojovkou pro PSP. To by ale musel mít nějaké pořádné režimy pro jednoho hráče a také online multiplayer. Takže třeba příště.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.