Někdo je odsuzuje a pro někoho jsou zase výbornou zábavou a odreagováním se od všedních starostí reálného života. Mluví se o arkádových závodech, ve své podstatě jednoduchém závodění, které klade hlavní důraz na nepřerušovaný požitek z jízdy před složitostí automobilových simulátorů. Z této líhně se rekrutuje také pojetím jednoduchá, ale veskrze zábavná závodní hra Speed Devils od francouzského producenta Ubi Soft. K rozsáhlým a složitým „autíčkům“ na Dreamcastu, jako je , ale hlavně F 355 Challenge, tvoří Speed Devils spolu s ostatními (Super Runabout, atd.) příjemnou alternativu pro vyznavače snadno přístupného závodění. Ještě doplním, že Speed Devils má také svoji novější variantu. Ta umožňuje na rozdíl od recenzovaného titulu soutěžit přes internet a poznáte ji podle slůvka „on line“ za názvem hry. Ale dost bylo babského tlachání, pojďme si konečně představit vlastní herní počin.
Ústřední motiv Speed Devils je velmi prozaický. Jakási malá a uzavřená společnost, která si nechá říkat „Rychlí ďáblové“, pořádá mezi sebou tajné závody v různých koutech zeměkoule a každý z jezdců se snaží svoje pilotní umění vypilovat tak, aby porazil favorita a oblíbence bosse spolku, totiž řidiče X. No a vy jste bohužel či bohudík jedním ze zúčastněných. Tak se dá stručně popsat hlavní osa Speed Devils, kterou je režim pojmenovaný Championship.
Máte ale štěstí, protože „Bet-taker“, sázkař a boss má slabost pro nové neokoukané tváře a tak vám dovolí účastnit se závodů, dokonce dodá k dispozici i obstojnou garáž s nějakou rachotinou pro začátek. Závody jsou rozčleněny do kvarteta tříd. Vy samozřejmě začínáte v té nejnižší, dále rozdělenou na trojici závodů. Vaším primárním cílem je vydělat hromadu peněz, za které by bylo možné vylepšit autíčko, momentálně vypadající spíše jako otevřená konzerva od „šprotů“ než závodní kára. Toho docílíte co nejlepším umístěním v cíli (nejlépe prvním místem), dosažením největší rychlosti v závodě, popř. nejrychlejšího kola a nejdelším vedením na čele. Zajímavě tu tvůrci využili policejní radary, jež ovšem hrají zcela opačnou roli, než na jakou jsme zvyklí. Chvíli před tím, než zahlédnete „mikrovlnku“ zpravidla umístěnou ve voze nebo ve vrtulníku, se na obrazovce objeví digitální ukazatel rychlosti, která je o něco větší nežli ta vaše momentální. Když se vám podaří do spatření radaru tuto hranici překročit, je toto ohodnoceno patřičnou sumou v podobě finančního bonusu. Je jasné, že se dá uspět pouze v případě trvale vysoké rychlosti, protože jinak se vám danou "speed" nepodaří překonat.
Nu a druhou metou je snaha postoupit až do nejvyšší třídy a porazit úřadujícího šampióna řidiče X. Do další výkonnostní kategorie se však dostanete pouze tehdy, když vyhrajete celý seriál závodů, resp. dosáhnete za vaše umístění daného počtu bodů. S prázdnými kapsami se toho mnoho dělat nedá, a tak je nejlepší nemarnit čas a vrhnout se ihned do prvního závodního podniku.
Měřit své síly budete na tuctu okruhů dislokovaných do oblastí jako je Mexiko, Aspen, Nevada, nebo Hollywood. Každá lokace je svým způsobem unikátní. V Mexiku narazíte na starobylé chrámy, podzemní tunely a bahnité cesty. Americké okruhy zase nabízejí široké silnice a nespočet mostů. Horské cesty v Aspenu pak tvoří dlouhé skoky a značná převýšení. Příjemně potěší, že tratě jsou docela dlouhé a tak závody na tři kola jsou myslím vhodnou volbou.
K rozmanitému prostředí značnou měrou přispívají různé nástrahy a pasti, které postupně potkáváte při jízdě. V Hollywoodu vám stojí v cestě obří „Rex“ z Jurského parku, lapající tlamou po chutné svačince v podobě závodících autíček a hned za ním pro změnu mlátí King Kong pěstí do silnice, aby „rozmasil“ vaše auto na kaši, kterou přece jenom lépe stráví, protože už je jak známo velmi starý a zuby mu již neslouží jako kdysi. V Mexiku se pro změnu můžete usmažit v lávě vytékající na vozovku nebo, při malém štěstí, potkáte v tunelu obří kouli jako v Indiana Jonesovi. Dávat pozor si musíte také před neopatrným bagrem, co kope silnici a ohání se rypadlem na všechny strany, popřípadě se s vámi zřítí most nebo na silnici spadne létající talíř i s „ufouny“. Jako efektní doplněk působí rozjařený rogalista prolétávající nízko nad silnicí nebo zbloudilý pilot proudového letounu, který si spletl silnici s ranvejí letiště při leteckém dnu a vypustí barevné „čmoudíky“ přímo do jízdní dráhy, čímž okamžitě zakryje všem vozidlům v inkriminované oblasti výhled.
Z výše uvedeného je jasné, že tu máme velmi povedené tratě s množstvím interaktivních prvků (dopravní značky je samozřejmě možné porazit), které jsou hlavně rozmanité a nepůsobí jednotvárným dojmem, čemuž napomáhá také větvení okruhů na několik paralelních cest. Po nich se můžete prohánět až s 12 vozidly, z nichž je ale polovina bonusových, ke kterým se dostanete postupem hrou. Vesměs jsou to napodobeniny klasických amerických vozidel z období šedesátých let, zde patřičně komiksově upravené. Mezi sebou se pak liší rychlostí, akcelerací a brzdnou dráhou. Fyzikální model chování vozů zde nehledejte, asi se někde zapomněl a na jeho místo nastoupil jednoduchý jízdní projev, kdy se všechny automobily vesměs velmi dobře řídí, přesně v intencích arkádového ducha. Řízený smyk ve „stovce“ pak není pro trochu zkušeného řidiče žádný problém. Při jízdě není nikdy nouze o různé strkanice s protivníky a při troše štěstí se vám několikrát za závod podaří soupeře vytlačit do jedné z mnoha pastí nebo překážek na cestě a zajistit si tak snadnější cestu k vítězství. Taktický aspekt do hry vnáší použití dodatečného zrychlení nazvaného příznačně „nitro“. Každý ze soupeřů může tuto funkci použít několikrát za závod až do vyčerpání náplně, jejíž hladinu indikuje malý ukazatel na obrazovce. Tento „zrychlovák“ musíte používat s rozmyslem podle momentální potřeby, jinak se může stát, že vám dojde v nevhodný okamžik a soupeř za vámi právě jeho použitím dosáhne na lepší umístění než vy.
Dalším zajímavým prvkem jsou sázky, které můžete uzavřít s některým ze soupeřů před závodem. Kupříkladu vám některý protivník nabídne pěkný obnos za překonání rychlosti u druhého radaru. Buď přijmete jeho výzvu a risknete případné zmenšení konta, nebo to vzdáte. Jestli se vám tento kousek povede, v cíli vyinkasujete od zdrceného soupeře danou částku. Jestliže ovšem prohrajete, musíte platit vy.
Každý „bourák“ má svůj specifický projev motoru. Až na některé vozy jsou ale zvuky motorů poměrně nevýrazné. Zato ambientní hluk okolního prostředí je správně slyšet, takže průjezd okolo vodopádu je opravdu tak jak má být. Z grafického provedení vám sice sliny nepotečou, protože je spíše na průměrné úrovni, ale je hlavně bez chyb a doskakování objektů, což se počítá.
Mezi závody trávíte čas ve své garáži, která slouží jako pojítko s ostatními částmi hry a slouží k dalším činnostem ohledně vašeho auta. Předně to je možnost opravy vlastněných automobilů. Při jízdě vás soupeři ani pasti na cestě rozhodně nešetří a tak je vůz po každém závodě potlučený a rozbitý, což je vizuálně signalizováno rozbitou karoserií a v garáži pak grafem poškození vozu. Za určitý obnos lze vše napravit a opravit. Pravidelná údržba je velmi důležitá, protože na špičkovém stavu vozu je závislé vylepšování, skrze které si můžete postupně upravit váš automobil za účelem zlepšení akcelerace nebo rychlosti. Máte tu také poličku pro sbírku postupně se rozrůstajících trofejí za vítězství, nástěnku s výpisem podniků ve vaší třídě a počítač pro práci s paměťovou kartou.
Vedle hlavního režimu je ve hře obsažen také docela povedený multiplayer s rozdělenou obrazovkou a je možné si též „střihnout“ rychlý závod nebo časovku. V těchto volbách si už na rozdíl od předchozí kampaně můžete zvolit auto i okruh dle libosti, navíc se dají tratě projet pozpátku či zrcadlově obrácené a to v noci i za slunečného dne či v dešti.
Při jízdě jsem postřehl, že automobily mají sice stále rozsvícená světla – tedy i ve dne, ale na vozovce to není ani v podvečer, či mlze znát. Když jsem se tak těšil na noční závod, kde jsem předpokládal oslnění světelnými efekty, přišlo nefalšované zděšení, poněvadž jsem namísto dokonalého osvětlení, které zvládne i Playstation, spatřil toliko jakýsi výřez silnice přede mnou, znatelně světlejší než okolí. Při pohledu v první osobě to vypadá, jako by před obrazovku tvůrci postavili tmavé sklíčko a v něm pak uprostřed nůžkami vystřihli díru.
Tato skutečnost je pak spolu s průměrnou grafikou asi nejvážnější hrubkou na jinak slušném provedení zde zmiňovaných arkádových závodů. Ale i přes tyto jistě zavrženíhodné chybky se jedná o zajímavé a nenáročné "ježdění pro sváteční řidiče". Všechny režimy jsou dostatečně zábavné a spolu s mnoha možnostmi projetí tratí se podílí na celkově dobrém pocitu z této hry.
| Speed Devils | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
