Počátkem měsíce jsem několik dnů po sobě chodil spát kolem třetí v noci, abychom vám mohli přinést recenzi dlouho očekávaného titulu Prey co nejdříve. Hodiny se mi zastavily někde kolem dvaceti hodin herního času a to už jsem ke konci ignoroval všecky nepovinné mise.
Super Mario 64 je pravděpodobněji nejčasteji speedrunovaná hra. Současný rekord je 1:39:57
Ale v době vydání recenze už bylo na internetu video, jak někdo proběhl Prey za 40 minut. Teď, když píšu tento článek, je světový rekord 7 minut 43 sekund. Než se dostanu k závěru, bude to možná ještě o pár sekund méně. Jak je to vůbec možné?
Speedrunneři hrají úplně jinak než obyčejní lidé. Tam, kde se my necháme unášet atmosférou a okolním děním, oni hledají nejrůznější mezery a slabiny, ať už co se týče návrhu designu, herních mechanik, či stavby úrovní. Onen průchod Preyem vypadá zhruba tak, že se speedrunner díky chybám v kódu dostane mimo hranice mapy vymodelované autory a zcela se tak vyhne všem překážkám, které si na něj připravili. Následně splní jen ty úkoly, které hra nezbytně vyžaduje a poté se podobným způsobem dostane až do finální místnosti, kde aktivuje standardní závěr. Následuje outro a závěrečné titulky. S běžným zážitkem, jaký si z Prey odnese většina z nás to nemá nic společného, přesto je tento výkon obdivuhodný z mnoha pohledů.
Průchod Prey za 7 minut 43 vteřin:
Více disciplín
Existuje několik typů speedrunů, lišících se způsobem, jakým jsou vykonány. Ten nejpopulárnější, divácky nejvděčnější, a tedy i ten, kterému se v článku nejvíce věnuji, bývá většinou označován „RTA Any%“. Zkratka znamená, že hra musí být dohraná v jednom kuse a jediné na čem záleží je celkový čas, nikoli metoda, kterou ho bylo dosaženo.
Často záleží i na konkrétní verzi hraného titulu. Někteří speedrunneři neváhají obětovat těžké peníze, aby se dostali např. ke speciálním asijským eidcím, obsahujícím třeba unikátní chybu.
Ještě jednou zde pro jistotu zopakuji, že speedrunneři nikdy necheatují, ale pouze využívají chyby, které lze nalézt v samotném herním kódu (tzv. glitche). Zmiňovaný Prey je dokonalou ukázkou, jak takové glitche ve hře často vypadají a jak si jimi ukrátit čas.
Ono to sice může vypadat jednoduše, ale opak je pravdou. V takovém případě totiž bojujete proti základním mechanikám hry, což je ve výsledku těžší než jakékoli herní překážky od autorů.
Vybíráme nejzajímavější speedrunyO sedmiminutovém Prey již byla řeč v samotném článku, ale za zmínku stojí i jiné kousky. Populární RPG Skyrim, kde spousta hráčů strávila klidně i sto hodin, lze dohrát za necelých 40 minut. Klíčem je dokonalá znalost prostředí a správný výběr skillů. Mimochodem bez využití jakýchkoli glitchů dohrání zabralo testerovi 2 hodiny a 36 minut, což také není špatné. Jednu z nejtěžších her současnosti, Dark Souls, dohrál jiný speedrunner jen 47 a půl minuty, náročným Dishonored se pak lze proteleportovat do cíle za 34 minut. Doom 2 na nejtěžší obtížnost se podařilo za ty roky od vydání vypilovat na 23 minut. Osobně mě nejvíce ničí Super Meat Boy, který se zcela bez glitchů podařilo dokončit za 18 minut. To je zhruba polovina času, který jsem strávil v jednom z posledních kol než jsem hodil ovladačem o zeď a ke hře se nikdy nevrátil. |
Méně populární formy speedrunningu spočívají třeba v pilování jednotlivých úseků hry a jejich následné skládání dohromady, dohrávání her na 100%, krokování postupu pomocí dodatečných zařízení apod. Takovéto pokusy ovšem prakticky nelze streamovat v reálném čase, a proto nejsou ani tak divácky atraktivní.
Jak rozbít hru
Mirror’s Edge ke speedrunningu vyloženě vybízí.
Tvorba každého speedrunu by se dala rozdělit na tři základní fáze. Tou první je poznávání. Hráč si projde hrou přesně tak, jak autoři zamýšleli, přičemž prosmýčí doslova každý kout. Seznamuje se se všemi mechanikami a všímá si veškerých slabin, které hra nabízí a které by se daly při postupu využít. Například v jedné z nejpopulárnější speedrunnerských her, The Legend of Zelda: Ocarina of Time, je pohyb postavy při couvání o něco rychlejší než klasický běh dopředu. Na delší vzdálenosti se tedy hráči pohybují poskakováním vzad, což sice vypadá bláznivě, ale několik cenných sekund tím ušetří.
Fallout 3 speedrun za 15 minut:
Druhou fází je plánování. Na základě zjištěných faktů si speedrunner pečlivě připraví plán, kudy a jak se co nejrychleji dostat k cíli. Ideálem je přeskočit co největší množství obsahu a dělat jen to, co je skutečně nezbytné. Spoustě nepřátel se dá vyhnout, sbírání předmětů či vývoj vlastní postavy lze ignorovat a příběhové sekvence spousta lidí přeskakuje i bez toho.
Třetí částí je pak samotné provedení, kdy speedrunner opakovaně piluje naplánovaný postup tak, aby v průběhu udělal co nejméně chyb. Jakmile mu „run“ dostatečně přejde do krve, může začít nahrávat své snažení na internet a porovnávat časy s ostatními.
Zvláštní komunita
Festival Awesome Games Done Quick je populární a sledují ho tisíce fanoušků. Díky tomu se již podařilo vybrat miliony dolarů na charitu.
A proč to ti lidé vlastně dělají? Důvodů je mnoho, ale do velké míry je to otázka prestiže. Jde vlastně o tradiční poměřování pindíků v těch hrách, které nemají klasický kompetetivní multiplayer. Nejznámější komunitu zabývající se speedruny sdružuje zřejmě stránka Speed Demos Archive, fungující již od roku 1996. Kromě toho, že na ní naleznete nejrychlejší průchody takřka jedenácti stovkami titulů, pořádají i tzv. speedrunner maratony Games Done Quick. To jsou každoroční akce, v nichž se utkávají ti nejlepší hráči z celého světa a jejíž výtěžek jde vždy na charitu. Na letošním ročníku se podařilo vybrat 2,2 milionu dolarů, které byly použity na výzkum léčby rakoviny. To už je slušné, nemyslíte?
Co se týče výběru her, není zde prakticky žádné omezení. Dlouhodobě jsou nejpopulárnější staré tituly od Nintenda, jako je Super Mario 64, Zelda nebo Metroid, z těch novějších třeba Resident Evil 7 či Portal. Každá z nich je už přitom dávno rozpitvána na nejmenší detaily. Je to svým způsobem specifický vědní obor, kde i po mnoha letech od vydání neustále pokračují další a další snahy o nalezení ještě nějakých neobjevených skulinek, díky nimž by daly ušetřit cenné sekundy.
Až tedy příště dokončíte nějakou hru, zkuste se schválně podívat, jak jí někdo dokázal proběhnout ve světovém rekordu. Asi se budete divit.
