Herní průmysl občas píše zajímavé příběhy. Bohužel nejen s pozitivním koncem. Takového se nedočkal ani titul Faith in Destiny, který vychází coby přídavek k šest let starému Spellforce 2. Autoři sice dotáhli strastiplný vývoj do konce, ale jen proto, aby hráči zjistili, že výsledek za moc nestojí.
Spellforce 2: Faith in Destiny je víceméně stejnou hrou jako originál, tedy kombinací strategie v reálném čase s hrou na hrdiny. Tento herní princip funguje stále dobře, kvalita obsahu a zpracování ale v mnohém kulhá i za původní hrou. Šestiletý odstup je navíc ve světě her už hodně dlouhou dobou.
První pohled patří grafice. A ta je špatná. Odhlédneme-li od ještě relativně slušných modelů jednotek, najdeme tu prázdné a sterilní prostředí a směšné efekty. Prakticky každá současná hra s konceptem Free2Play (v základu lze hrát zdarma, dokupují se pouze rozšiřující předměty či možnosti) nabízí lepší zpracování. Stejné je to bohužel i s ozvučením, zejména s dabingem, jenž hru místy vrhá do amatérských vod.
Příběhová stránka zaujme alespoň hráče původní hry a prvního přídavku Dragon Storm, tedy pokud si ještě vzpomenou na to, oč v nich šlo. Faith in Destiny na ně totiž příběhově navazuje a místy příjemným způsobem odhaluje další osudy hlavního hrdiny. To ale zároveň znamená, že se Faith in Destiny v žádném případě nehodí pro ty hráče, kteří nejsou znalí příběhového pozadí. Hra si s jeho objasňováním nedává žádnou práci a bez znalosti předchůdců příběh nedává valného smyslu.
Herní princip zůstal nezměněn. Na začátku hry si ale můžete vybrat jen mezi bojovníkem a mágem, a to jen v mužském provedení. S ním pak pobíháte po relativně omezené mapě, povídáte si s těmi několika málo postavami, které na ní jsou, nabíráte a plníte úkoly. Ty jsou velmi jednoduché a opakují se. Až příliš často budete například hledat ztracené příbuzenstvo.
Nejzajímavější je plnění úkolů tehdy, může-li se hráč rozhodnout, jakým způsobem je zakončí. Prásknete třeba záletnou ženu, nebo budete lhát jejímu manželovi? Příběhové směřování tato rozhodnutí sice neovlivní, protože jde o vedlejší úkoly, mají však vliv alespoň na odměnu.
Svou hlavní postavu budete postupně vylepšovat. K dispozici jsou tři základní směry, které už se ale dále příliš nevětví. Z toho vyplývá, že kdo se nechce pouštět do vývoje hybridní postavy, nebude mít moc na výběr, do jakých schopností body investovat. Vzhledem k jejich malému množství je to totiž předem jasné.
Ani strategická rovina nejde zrovna do hloubky. Budete těžit několik typů surovin, stavět budovy a trénovat jednotky, kterých bohužel není mnoho.
Přesto nepočítejte s tím, že hrou projdete snadno. Naopak se připravte na četné záseky, které pramení z nevalného odladění obtížnosti. Ta kontinuálně nestoupá, ale neustále kolísá.
Autoři ze Spellforce 2: Faith in Destiny necitlivě odebrali také oblíbenou volnou hru i kooperativní mód. Zjevně sází na komunitu, která už ale v případě Spellforce moc početná není.
Na hře Spellforce 2: Faith in Destiny je až příliš znát, že vznikala v podstatě na koleni s nízkým rozpočtem. Pokud by přídavek vyšel zdarma jako pocta kvalitní hře, případně byl součástí nějaké její nové edice, nebylo by to špatné. Ale jako samostatně prodejný produkt neobstojí.
