Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Splatterhouse se marně snaží utopit chyby v hektolitrech krve

aktualizováno 
Předělávka krvavé mlátičky z roku 1988 sází na extrémní porci násilí. A to je vlastně vše, nic jiného nenabídne.
45

Splatterhouse

Platforma: Xbox360
Výrobce: Namco Bandai (Xbox360)

  • Hlavní hrdina je sympaťák
  • Nedetailní, ale líbivá grafika
  • Možnost zahrát si původní trilogii
  • Velmi dlouhé načítání
  • Technické problémy
  • Odbyté herní principy

Krev dobrou hru nedělá, čehož je Splatterhouse důkazem. Brutální, ale podprůměrná mlátička s pár technickými problémy.

Herní karta

Splatterhouse

První z původní trilogie her Splatterhouse se objevila před dlouhými 22 lety a už tehdy se oháněla na tehdejší dobu velkou dávkou brutality. Herními mechanismy ale dech nevyrazila. Aktuální předělávka na tom není o nic lépe. Její hlavní devizou je především násilí, ale co se týče herních principů, je na tom Splatterhouse dost bledě.

SplatterhouseTitul pokulhává především proto, že herní mechanismy jsou nejen okoukané, ale nejsou ani kvalitně zpracované a některé jsou až frustrující. Navíc tu je pár technických problémů v čele s nepříjemně dlouhými nahrávacími dobami.

Splatterhouse je brutální, krvavá, přímočará mlátička a stejně jako původní hra bez výraznějších prvků originality. Je jasné, že se nesnaží konkurovat novodobým žánrovým kolegům, ale skládá poklonu své předloze. A to může fungovat. Ale nevyjde to pokaždé.

SplatterhouseUž na počátku zaskočí, že se vás hra seznamuje se svými pravidly dost skoupě. Čas od času se objeví na obrazovce nápis, který vysvětluje tu či onu schopnost hlavního hrdiny Ricka, ale dost často je to pozdě, protože zrovna daný talent už jste potřebovali pár minut předtím. Prostě jste vrženi do jezera plného krve a plavte.

Rick operuje se slabým a silným úderem, blokem, úskokem, hodem, během a několika speciálními schopnostmi, které získáte nebo "nakoupíte" za krev, která vyteče z nepřátel. Útoků je docela slušné množství, ale souboje samy o sobě nejsou tak zábavné, jak bychom si přáli. Jsou zbytečně zdlouhavé a monstra mají pár nepříjemných vlastností, které by vás asi měly nutit taktizovat, ale ve finále spíše otráví.

Například pokud zasadíte určitý počet útoků, někteří netvoři spadnou na zem a v tu chvíli jim nemůžete nic udělat. Musíte počkat, než vyskočí zpět na nohy (a ihned zaútočí) a až poté se na ně znovu vrhnout. Ono to z počátku nudné není, ale když se na vás vrhne osm netvorů a jednotlivé bitvy trvají Splatterhousedlouhé a dlouhé minuty, protože netvoři jsou často dost odolní, začne to být otravné a zdlouhavé.

Ulehčit si můžete dvěma způsoby. Buď speciálními útoky, které se dají provádět pouze pokud máte dostatek energie v takzvaném Necro metru, nebo stačí dostatečně dlouho bušit do zrůd a v případě, že je obklopí červený obrys, lze s pomocí tlačítka pro hod, provést finální "dodělávku". Je to dokončovací úder, který je nejen nesmírně krvavý, ale také vám přidá trošku zdraví a slušné množství energie do Necro metru. Není to ale zadarmo, k úspěšnému provedení je nutné dodržet pokyny, které se na obrazovce objeví.

Nepotěší ani, že pro drtivou většinu standardních nepřátel existují jen dvě společné verze dokončovacího úderu. Buď jim utrhnete ruce, nebo trup. A to se dříve nebo později okouká.

V počátečních fázích jsou souboje zábavné, stříká tu spousta krve, trhají se ruce, sekají hlavy a provádějí další podobné laskominy, ale později působí Splatterhouseakční složka zbytečně natahovaně a začne být stereotypní.

Obtížnost je poměrně vysoká bez ohledu na zvolenou úroveň. Netvoři jsou nejen aktivní, ale i odolní, takže smrt hlavního hrdiny není nic neobvyklého. Často vás srazí na zem, a i když se vám podaří vstát, nepřátelé vás obklopí a než se nadějete, už máte minimum zdraví nebo musíte startovat od poslední uložené pozice.

Akční momenty probíhají v trojrozměrném světě, ale mnohokrát se obraz předpne do 2D, kdy je vám umožněn pohyb pouze zleva doprava. V těchto momentech se hlavně skáče. Ale i hopsání má pár nemilých zádrhelů. Existuje tu spousta pastí, které v drtivé většině nedávají druhou šanci. Při chybě tak máte smůlu a musíte začít znovu od automaticky uložené pozice. To samo o sobě není problém, člověka by to mohlo motivovat. Ale je tu ono klasické ale.

Někdy vás totiž hra nevaruje (alespoň ne zřetelně), že místo před vámi se za chvíli rozpadne, takže tam vesele hopsnete, čekáte, až například zmizí proud Splatterhousevody, který blokuje cestu, a najednou se řítíte do bezedné propasti.

Podobných situací tu je více. I to by se ale dalo přežít. Ovšem před každým novým pokusem následuje velmi dlouhé nahrávání. A když vidíte pošesté to samé řvoucí monstrum během nahrávací animace, musí vám zákonitě vyskočit žíla na čele.

Nahrávání je časté, ale nejen mezi úrovněmi, ale i přímo v nich. Přijdete do lokace, kde je nutné vymlátit vše živé, zvládnete to a nestane se nic. Objeví se malý nápis "Loading" a až poté, co zmizí, se otevře cesta pryč.

Zpátky do krvavé minulosti

První hra ze série Splatterhouse se objevila v roce 1988, kdy vyvolala docela poprask. Nijak si nepárala hlavu s brutalitou, což se někomu nelíbilo, a tak kromě varování na krabici se v Severní Americe dostali ke slovu cenzoři a násilí bylo ve verzi pro USA utlumeno. A právě díky tomu, že se pár lidí rozčilovalo nad brutalitou, získala hra nemalou popularitu.

O dva roky později tak startuje Splatterhouse 2 pro Segu Mega Drive, který pracuje se stejnými principy: spousta krve a bušení do nepřátel. Recenzenti opět nechválili, ale fanoušky hra neurazila, spíše naopak.

A nakonec se v roce 1993 objevuje díl třetí s tím, že v Evropě vůbec nevychází. Na rozdíl od svých předchůdců nejde o hru lineární, ale nabízí poměrně rozsáhlé úrovně.

Všechny tři se zpřístupní v nové verzi Splatterhouse během postupu hrou.

SplatterhouseSamostatnou kapitolou jsou mise, které jsou limitovány časem. Než vám vyprší, musíte vymlátit všechna monstra, která jsou na určitém místě. To se nezdá být těžké, jenže je. Během jednoho úkolu je nezbytné sebrat zbraň, abyste to zvládli. Jenže ona zbraň je ukryta v sudech, které se dají snadno přehlédnout. Zbytečně tak několikrát opakujete zdlouhavé likvidování monster, aniž byste věděli, že bez palice je to skoro nemožné.

Nemluvě o tom, že vše ještě komplikuje pár problémů technického rázu. Stalo se nám, že po vstupu do určité arény mělo k časovému limitu naskočit pár minut. Jenže se to nestalo a bez nich se úroveň nedala dokončit. Čas od času se také obraz výrazně "škube" a snímkování znatelně kolísá.

Vizuálně je hra inspirována komiksovým stylem. Ke Splatterhouse podobné pojetí sedí, ale prostředí mohlo být o něco detailnější. Soundtrack se skládá především z metalových kousků, které se k hororovému a krvavému pojetí titulu hodí.

SplatterhouseSplatterhouse nás kromě spousty krve zaplavil i množstvím chyb a nedodělků. Nevadí, že v podstatě kopíruje styl desítky let starých her. Ale pouze v případě, že by nám to bylo podáno v kvalitní formě. Kromě nedomyšlených mechanismů je tu i pár technických chyb, které výrazně znepříjemňují hraní. Zpočátku mile překvapí obrovská porce násilí, ale to se brzy okouká a zůstane jen špatně zpracovaná a nezábavná mlátička, která toho příliš nenabízí.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

45 %

Čtenáři

70 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 77 čtenářů





Hlavní zprávy

Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.