Špionážní akce mají již dlouhá léta jediného krále a tím nemůže být nikdo jiný než slovutný Metal Gear Solid. Vážnějšího konkurenta má prakticky jen jediného a tím zase nemůže být nikdo jiný než Sam Fisher, hrdina bez bázně a hany a zároveň ústřední postava řady Splinter Cell. Tato série si dokázala vybudovat již velmi slušnou základnu příznivců, zejména z řad majitelů domácích konzolí. V Ubisoftu ale nezapomínají ani na vlastníky menších krabiček a nutno podotknout, že zjevení Sama Fishera na GameBoyi nebo i na N-Gage patřila k těm dosti povedeným. Není tedy zdánlivě nejmenší důvod k obavám, že by tomu na Nintendu DS mělo být jinak. Zvláště když za vývojem stojí zkušení harcovníci z Gameloftu, firmy, která se na vývoj her pro přenosná zařízení specializuje.
Všimnete si rovněž zajímavé vlastnosti, která by se dala nazvat překombinovaností ovládání.
Jak se ale říkává, šedivá je teorie, zelená se strom života. Řekněme si tedy na rovinu, že v případě nejnovější inkarnace kapesního Splinter Cellu to nedopadlo tak dobře jako v minulosti, ba co více, dá se dokonce říci, že to dopadlo docela špatně. Tvůrci se sice snažili seč mohli, do hry implementovali všechny vlastnosti a možnosti, které známe z verzí pro domácí konzole, ale
to je paradoxně s největší pravděpodobností onen klíčový element, jenž tentokráte Samovi zakroutil krkem. Hra je totiž poměrně neintuitivní a těžkopádná, že člověku docela dlouho trvá, než se se vším seznámí, všechno se naučí a začne to používat automaticky. A hra sama mu to nijak zvlášť neulehčí.
Příkladem budiž opět poněkud paradoxně třeba hned úvodní trénink, který vás má naučit se hrou zacházet. Pomineme-li skutečnost, že vysvětlující text ubíhá poměrně dosti rychle, nejde již pominout, že informace v něm obsažené jsou v daných situacích poměrně zásadní a rozhodně stojí za přečtení. Dozvíte se tak kupříkladu, jak udělat v úzkém koridoru roznožku pod
stropem nad hlavami nepřátel a podobně. Pokud ale tuto roznožku chcete vyzkoušet, zjistíte, že vám nějak nejde. Přečtete si tedy ještě jednou instrukce a zase vám nejde. Zkoušíte to tedy několikrát, až se vám povede. Neznamená to ale že ji už umíte, protože při dalším pokusu vás čeká další martyrium několika skoků a následného náhodného úspěchu. Netřeba asi nijak zvlášť
zdůrazňovat, že z tohoto důvodu je mimo jiné tato roznožka v hlavní hře naprosto nepoužitelná, jelikož s než byste se takto ukryli, tak vám stráže rozstřílejí zadek na cucky a ještě si při tom stihnout jednou rukou ubalit cigáro. Všimnete si rovněž zajímavé vlastnosti, která by se dala nazvat překombinovaností ovládání. Ručkujete například po nějaké trubce poté, co jste na ni vyskočili prostřednictvím tlačítka X. Pokud dolezete k užšímu prostoru, stačí stisknout X podruhé a Sam k trubce přitáhne i nohy. Pokud ale chcete seskočit, je potřeba stisknout tlačítko B. Jistě, není to nepřekonatelná vada a časem si na to zvyknete, ale tyto dvě zmíněné vlastnosti jsou typickými příklady toho, co instantní hratelnost, kterou bychom u mobilního hraní čekali, netvoří.
Poněkud diskutabilní je i využití dotykového displeje, kde jsou umístěny ikony pro výběr alternativního vidění, volbu zbraně či pro rotaci kamery.
Na druhou stranu je potřeba říci, že celkově se Chaos Theory rozhodně nedá označit za nehratelnou záležitost. Hraje se docela neutrálně, což znamená, že najdete plno zábavnějších titulů, ale když nebudete zrovna mít nic jiného po ruce, nějakou tu chvilku si s tím dokážete vyhrát. Pravděpodobně vás to ale nebude nijak ukrutně moc bavit, protože hra vypadá už na první
pohled docela fádně. Tvůrci se snažili o co nejlepší ztvárnění 3D prostoru, ovšem asi moc dobře neodhadli reálné možnosti
|
|
Stealth akce na NDS
Místy nepřesné, často nepřehledné
zbytečně překombinované
|
| |
Nintenda DS. Grafika je tak ne zrovna vzhledná a vzhledem ke zdaleka ne ideální práci kamery dosti nepřehledná. Poněkud diskutabilní je i využití dotykového displeje, kde jsou umístěny ikony pro výběr alternativního vidění, volbu zbraně či pro rotaci kamery, nicméně jelikož se hra standardně ovládá jak směrovým křížem, tak i standardními tlačítky, budete nuceni buď
přehmatávat, nebo si displej upatlat palci. Tato hra je zkrátka evidentně portem „natvrdo“ z domácích konzolí a bohužel nebere moc do úvahy specifika a preference nové platformy.
|
Jak skončí stealth akce na handheldech? |
|
Kdysi dávno stačil osmibitový hardware prakticky na jakoukoliv hru včetně stealth akcí. Důkazem budiž kupříkladu prapůvodní Metal Gear, či jeho nástupce Metal Gear: Solid Snake. I ve 2D grafice se dal uskutečnit koncept plíživé akce, což ostatně potvrzuje kupříkladu i zjevení Solida Snaka na . S nástupem prvního MGS by již ale nikoho nenapadlo, že podobná hra může nadále existovat bez 3D zobrazení. Výjimkou byly ještě donedávna handheldy, kde existoval koneckonců i Splinter Cell v líbivé, ale stále pouze dvourozměrné grafice. S nástupem nových přenosných konzolí to ale vypadá, že se autoři již i zde soustředili plně na 3D grafiku i přesto, že to vzhledem k povaze hry neodpovídá úplně požadavkům, jaké jsou na mobilní hry kladeny. Jisté východisko naznačuje Konami, jejichž Metal Gear Acid je sice trojrozměrný, ale od přímé akce bylo ustoupeno spíš až k tahové strategii. Vyhynou tedy v budoucnu stealth akce na handheldech v podobě, v jaké je známe dnes?
| | |
| Splinter Cell: Chaos Theory |
|
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ano, 4 hráči |
|
| Verdikt: |
Pro mobilní hraní poněkud neodladěná záležitost, které se nepodařilo navázat na kvality jejích starších přenosných bratříčků. |
|
|
Špionážní akce mají již dlouhá léta jediného krále a tím nemůže být nikdo jiný než slovutný Metal Gear Solid. Vážnějšího konkurenta má prakticky jen jediného a tím zase nemůže být nikdo jiný než Sam Fisher, hrdina bez bázně a hany a zároveň ústřední postava řady Splinter Cell. Tato série si dokázala vybudovat již velmi slušnou základnu příznivců, zejména z řad majitelů domácích konzolí. V Ubisoftu ale nezapomínají ani na vlastníky menších krabiček a nutno podotknout, že zjevení Sama Fishera na GameBoyi nebo i na N-Gage patřila k těm dosti povedeným. Není tedy zdánlivě nejmenší důvod k obavám, že by tomu na Nintendu DS mělo být jinak. Zvláště když za vývojem stojí zkušení harcovníci z Gameloftu, firmy, která se na vývoj her pro přenosná zařízení specializuje.
Jak se ale říkává, šedivá je teorie, zelená se strom života. Řekněme si tedy na rovinu, že v případě nejnovější inkarnace kapesního Splinter Cellu to nedopadlo tak dobře jako v minulosti, ba co více, dá se dokonce říci, že to dopadlo docela špatně. Tvůrci se sice snažili seč mohli, do hry implementovali všechny vlastnosti a možnosti, které známe z verzí pro domácí konzole, ale
to je paradoxně s největší pravděpodobností onen klíčový element, jenž tentokráte Samovi zakroutil krkem. Hra je totiž poměrně neintuitivní a těžkopádná, že člověku docela dlouho trvá, než se se vším seznámí, všechno se naučí a začne to používat automaticky. A hra sama mu to nijak zvlášť neulehčí.
stropem nad hlavami nepřátel a podobně. Pokud ale tuto roznožku chcete vyzkoušet, zjistíte, že vám nějak nejde. Přečtete si tedy ještě jednou instrukce a zase vám nejde. Zkoušíte to tedy několikrát, až se vám povede. Neznamená to ale že ji už umíte, protože při dalším pokusu vás čeká další martyrium několika skoků a následného náhodného úspěchu. Netřeba asi nijak zvlášť
zdůrazňovat, že z tohoto důvodu je mimo jiné tato roznožka v hlavní hře naprosto nepoužitelná, jelikož s než byste se takto ukryli, tak vám stráže rozstřílejí zadek na cucky a ještě si při tom stihnout jednou rukou ubalit cigáro. Všimnete si rovněž zajímavé vlastnosti, která by se dala nazvat překombinovaností ovládání. Ručkujete například po nějaké trubce poté, co jste na ni vyskočili prostřednictvím tlačítka X. Pokud dolezete k užšímu prostoru, stačí stisknout X podruhé a Sam k trubce přitáhne i nohy. Pokud ale chcete seskočit, je potřeba stisknout tlačítko B. Jistě, není to nepřekonatelná vada a časem si na to zvyknete, ale tyto dvě zmíněné vlastnosti jsou typickými příklady toho, co instantní hratelnost, kterou bychom u mobilního hraní čekali, netvoří.
Stealth akce na NDS
Místy nepřesné, často nepřehledné
