Splinter Cell: Double Agent

  12:00
Šouráte se podél stěny tmavou chodbou, jíž kráčí hloupý strážný. Nemá totiž baterku. Za chvíli z něj bude mrtvý strážný. Leda by vyklopil nějakou zajímavost, pak byste se možná slitovali.

Splinter Cell: Double Agent Sam Fisher se opět vrací. Tento letitý agent prošel větším množstvím nebezpečných situací než starý vesnický kocour a pořád ještě má co předvést veškerým potenciálním nepřátelům Ameriky. Tom Clancy se při vymýšlení této ságy zřejmě silně inspiroval japonskou historií, zejména tou částí, kde vystupují ninjové. Je to trochu problematické, protože na starých japonských hradech bylo samozřejmě mnoho temných míst, kde bylo možné se schovat, alespoň tedy pro cvičeného machra. Dokonce i frekventované chodby a často navštěvované místnosti se někdy mohly těšit z přítomnosti dokonale skrytého špeha. Dnes, ve světě elektrických svítidel, kdy se většina důležitých věcí odehrává v malých kancelářích, už to ninjové nemají tak jednoduché. Slídivou práci za ně odvede technika a vraždu obstará anonym, který se celý život učil přesně mířit na velkou vzdálenost. Příhody strejdy Fishera tedy popravdě řečeno neoplývají zcela neochvějnou věrohodností.

Časem přijdete na to, že nejlepší strategií je uložit hru po každém sejmutí protivníka, případně jiné úspěšné akci.

To ale v žádném případě není ten důvod, proč Double Agent není špičková hra. Není to ten důvod, proč ŽÁDNÝ díl v této sérii není špičkovou hrou. Ani v realisticky pojaté hře totiž realismus není alfou a omegou, protože jde vždy v první řadě o hru. Odchylky od Splinter Cell: Double Agent skutečného světa samozřejmě nemusí vadit, pokud hra disponuje nějakým alternativním souborem pravidel, dostatečně srozumitelným a funkčním. Počáteční adaptace na pravidla Splinter Cellu je ale vždy problematická. Autoři dělají co mohou, aby hráče do svého světa uvedli. K dispozici jsou tréninková videa, součástí hry je jakýsi nenucený tutorial. Hráč na přehledných ukazatelích vidí míru okolního hluku v kontrastu s hlukem, který vytváří on sám, a rovněž Samova (ne)viditelnost je v každém okamžiku zřejmá. Mnohdy ale zůstává celá řada otázek a hledání odpovědí není většinou pro hráče příliš zajímavé ani zábavné. Někdy je možné se přitisknout ke zdi, abyste byli méně vidět, jindy nikoliv. Je to tím, že „špatně“ stojíte nebo jste špatně provedli příslušný povel a nebo to na tomto místě opravdu nejde? Je-li poslední odpověď ta správná, nikdy se nedozvíte důvod – prostě to tak je. Jindy zase není příliš jasné, jak se protivníkovi podařilo zjistit vaši přítomnost, přestože jste se podle ukazatele nacházeli v úplné tmě – a údaje na ukazateli jsou rozhodující, neboť světlo a stín jsou v této verzi sice ztvárněny pěkně, ale v žádném případě realisticky, takže to, jak vypadá scéna okem pozorovatele, neodpovídá vždy stavu věcí podle pravidel hry.

Splinter Cell: Double Agent Rozhodně bych nerad působil dojmem, že snad veškeré kvality Splinter Cellům upírám. Je pravda, že v mých očích nikdy tato série nebyla ničím, kvůli čemu by bylo potřeba dělat bůhvíjaký virvál. Přesto mě první díl velice bavil a jsem rád, že po slabší trojce (řeč je o verzi pro GameCube, jelikož jsem jinou ani nehrál) se Ubisoft zase jednou předvedl v o něco lepší formě. Mám důvodné podezření, že Double Agent ve verzi pro Wii běží na enginu z Kostky (v manuálu dokonce zůstaly obrázky s tlačítky GC ovladače), takže na výsledku je docela dost cítit, že to byla taková narychlo sesmolená konverze, ale celkový dojem je přesto velmi dobrý.

Především zmizely některé grafické elementy, jež ze mě v Chaos Theory na nějaký čas učinily schizofrenního optika-teoretika, který se nemůže rozhodnout, zda a s jakou technologií je možné vidět siluety osob, které se nacházejí za zdí. Grafika je celkově o dost hezčí, což kvituji s povděkem, ačkoliv samozřejmě ani vzdáleně nejde o nic, co by nějak zrychlilo tep komukoli, kdo viděl třeba Metroid Prime (nemluvě už vůbec o některých jiných verzích Double Agenta, počítaje v to i verzi pro starý Xbox). Druhá věc, která mě potěšila ještě více, je vylepšení interfacu, zejména jeho rychlosti. Mapa, nezbytný to orientační nástroj, je pořád stejně zoufale nepřehledná, na druhou stranu ukládání a nahrávání pozice je takřka bleskovou Splinter Cell: Double Agent záležitostí. Není ale možno mít vícero pozic pro jediný profil a neexistuje nic jako „quicksave“, pouze checkpointy. Těch bývá velice málo, řádově tak tři v jedné misi. Základem je tedy pamatovat na časté ukládání. Časem přijdete na to, že nejlepší strategií je uložit hru po každém sejmutí protivníka, případně jiné úspěšné akci, protože hned za rohem může číhat překvapení, které znamená buď okamžitou smrt anebo nepříjemnost v podobě alarmu.

Je trochu škoda, že princip balancování mezi dvěma stranami je zde využit poněkud povrchně.

Jednou z věcí, které mě na každé hře pro Wii zajímají, je způsob, jakým se tvůrci vypořádali s ovládáním. V současné době se stále hledá ideální nastavení, a pokud se někdy najde, bude to ještě pěknou dobu trvat. Autoři nového Splinter Cellu s touto úlohou naložili zcela neočekávaně. V podstatě adaptovali standardní ovládací schéma se zcela minoritní aplikací pohybového snímání. Největším šokem pro mě nebylo zjištění, že pravá analogová páčka, která na standardním gamepadu běžně ovládá kameru a zaměřování, byla téměř jedna ku jedné nahrazena ukazovací funkcí (vychýlení kurzoru v daném směru od středu obrazu se rovná vychýlení analogu stejným směrem), ale to, že tato metoda překvapivě dobře funguje. Je to dokonce o něco Splinter Cell: Double Agent přesnější než gamepad, abych řekl pravdu, nicméně má to i své nevýhody. Rychlost otáčení kamerou je samozřejmě omezená a v některých hektičtějších situacích se stane, že ve snaze urychlit její pohyb zamíříte zcela mimo obrazovku (pak se kamera zastaví úplně). V případě střelby bych zase všemi deseti preferoval přímé zaměřování. Autoři mají co vylepšovat, pokud se tedy příští díl Splinter Cellu vůbec na Wii objeví.

Ale už těch strohých řečí o tom, jak se to hraje, bylo dost, co říkáte? Chtělo by to konečně něco strohých řečí o ději, nemám pravdu? Ano, samozřejmě že mám. Děj je totiž zásadní devizou Double Agenta, ačkoli v něm jde jako obvykle o nebezpečné vrahouny, kteří chtějí vyhodit do vzduchu nějakou součást Spojených Států. Jak už sám název napovídá, Sam zde vystupuje pod dvojí identitou. Mazaně se totiž infiltruje do zločinecké organizace a díky jeho zavilému ksichtu mu na to nepřijdou. Ne, vážně, ve skutečnosti je to vyprávěno velice zajímavě. Dokonce přijde ke slovu zcela nový systém „důvěry“, kterým je indikována víra obou stran v Samovu loajalitu; zde jsou jednotlivé strany představovány šéfem zločinců Dufraisnem a velkým Splinter Cell: Double Agent zvířetem NSA Williamsem. Každý úkol, který Sam v misi obdrží, je označen podle toho, u které organizace jeho splněním získáte nějaké ty bodíky. Protože uspokojováním jedné strany se bez výjimky odvracíte od strany druhé, a protože je ve vašem zájmu nerozházet si to u žádné z nich, jsou vždy k dispozici nepovinné úkoly, s jejichž pomocí lze míru důvěry jakž takž vybalancovat. Kromě toho jsou zde i „protikladné“ úkoly, kdy se musíte rozhodnout mezi dvěma alternativami, a téměř vždy jde o zcela zásadní rozhodnutí, třeba i o volbu mezi životem a smrtí kamaráda (a teď mám na mysli skutečné kamarády, ne ty falešné z řad zločinců).

Přes tuhle zajímavost je trochu škoda, že princip balancování mezi dvěma stranami je zde využit poněkud povrchně. Moje rozhodnutí v průběhu hry měla největší vliv na výbavu, s níž jsem začínal mise. Podle toho, na které straně se zrovna těšíte větší oblibě, totiž dostanete větší množství vybavení smrtícího (zločinci) nebo omračujícího (NSA). Mírné změny v přístupu jednotlivých stran k vám, případně odlišná videa mezi misemi, nepočítám jako něco zásadního. Tahle hra je prostě stále lineární jako řemen – což určitě není chyba, jen bych uvítal větší vliv hráčových rozhodnutí nejenom na detaily dějové linie, ale i na obsah Splinter Cell: Double Agent jednotlivých misí.

Naopak velice se mi líbila zpestření v podobě akcí, které se nějak odchylují od klasického stylu Splinter Cellu. Začneme těmi menšími – už z minulého dílu je známo takzvané „hackování“ počítačů, přístupových kódů a automatických kulometů. Tato činnost se provádí zcela jinak než minule, ale je to stále stejně zajímavé. Další srandičkou je zneškodňování bomb, které si bere za vzor slavné scény z nespočtu kriminálních filmů, v nichž je hrdina nucen k rozhodnutí, který z různobarevných drátků má přestřihnout. Zde je to trochu komplikovanější, zato ale o dost smysluplnější. Drátky jsou čtyři a přestřihnout musíte všecky, jenom netušíte, v jakém pořadí. Proto si musíte přepnout své univerzální brýle na detekci elektrostatického pole. Tak zjistíte, jaký drátek je na řadě, a po přepnutí zpět na normální vidění můžete provést jeho exekuci. Na to všechno přitom máte jen docela málo času.

Jak si dnes vede Splinter Cell u Nintenda?

Řekněme si to na rovinu – stále to není ono. Především jak verze pro GC, tak dokonce ani tato verze pro Wii stále nedisponují online multiplayerem, pouze kooperativní hrou dvou hráčů na rozdělené obrazovce. Za druhé stále není možné pominout nedostatečnou pozornost věnovanou grafické stránce hry. Na Wii je to samozřejmě o něco lepší, ale nebuďme příliš velcí optimisté, malá bílá konzolka se z toho, co vidíte kolem, skutečně nezadýchá. Je veřejným tajemstvím, že existují dvě verze čtvrtého dílu Splinter Cellu, alespoň co se týká „velkých“ platforem. Jedna je na PC a na XBoxu 360, druhá na ostatních konzolích (připomínám, že verze pro PS3 dosud nevyšla). Obě verze mají stejnou premisu a vcelku shodný příběh, ale složení jejich misí se liší a dá se říci, že jde o poněkud odlišnou herní zkušenost. Pakliže bude PS3 verze vycházet z té pro XBox 360 (což pravděpodobně bude), můžeme říci, že Nintendo zase jednou zůstalo jediným konzolovým hráčem, jehož platformy takříkajíc ostrouhaly.

Splinter Cell: Double Agent A s časem je to ještě horší v jedné takové větší legraci, kdy na vás opilý kapitán lodi, kterou máte zajmout, nastraží několik takových bomb, jež je potřeba zlikvidovat – na jejich nalezení máte jen několik minut, což je velice znervózňující. Při výskytu ozbrojenců v okolí to nutí člověka k použití hrubé síly za každou cenu a kamery v tom spěchu taky nejsou moc vidět. Jindy zase naskočíte na vlak a během zběsilé jízdy nějakým šíleně dlouhým tunelem máte za úkol dostat se z úplného chvostu až dopředu, přičemž vlak je samozřejmě plný peněz, takže ozbrojení strážci střílejí bez varování. O něco méně vzrušující než všechno to, co jsem teď popisoval, je občasný postup hrou s partnerem. Ne že by to byl úplně zavrženíhodný nápad, chyba je v tom, že inteligence spolubojovníků je na bodu mrazu, a tak zůstávají dřepět na místech, kde je snadno zmerčí i krátkozraká babka Vomáčková. Nejlepší je nechat je někde vzadu za sebou a zavolat je, až když je jejich přítomnost potřebná. Na některých místech totiž musíte, a teď se podržte, spolupracovat! Aha, ono to už vlastně bylo v minulém díle. No nic.

Jak je z recenze vidět, nepatřím k těm, kdo by si z Toma Clancyho a her podle jeho námětů veřejně ucvrnkávali do kalhot. Takové věci nechávám zásadně svému soukromí. Pravda ale je, že Double Agent je velice solidní hra, která si plně zaslouží
Klady a zápory

Plus Zpestřující akce
Plus Systém udržování důvěry

Mínus Stále nedokonalá mapa
Mínus Malá motivace využívat speciální vybavení
Mínus Omezené využití ovládacích funkcí
Mínus Absence online multiplayeru

hodnocení, které najdete v tabulce pod recenzí. Dokonce to číslo mohlo být poněkud vyšší, kdyby tu zase jednou nechyběla možnost hrát s kamarády po síti (viz infobox). Zato je přítomen dostatečně zajímavý kooperativní režim, takže pokud jste již sehnali druhý ovladač s nunchakem, můžete si životnost hry o něco prodloužit. Asi jako když máte na jogurtu napsáno, že mu lhůta prošla předevčírem, a tak mu napícháte do víčka dírky, aby splasklo. Rozdíl je jen v tom, že z toho multiplayeru se nikdo nepo ... no dobrá, to by stačilo.

P. S.: Ještě jsem si pro vás schoval malé varování, které si přeberte, jak chcete. V pokročilé fázi hry, v misi nazvané „New York“, mi hra začala pravidelně zamrzat. Když se to stalo, nepomohlo nic jiného, než vytáhnout kabel napájení. Přišel jsem na jediné řešení – změnit postup hrou v daném místě. Například pokud se problém pravidelně projevoval při střelbě z pušky zpoza rohu, pomohlo připlížit se do místnosti a odpravit záporáky brokovnicí. Připomínám, že možné je cokoli, snad by ten problém vyřešil update firmwaru, snad je dokonce chyba přímo v tom kusu konzole, který mám doma, anebo prostě Double Agent obsahuje nepěkný bug. Těžko říci, každopádně pokud se dozvíme něco bližšího, ta informace se zde objeví.

Splinter Cell: Double Agent
Výrobce/Vydavatel Ubisoft/Ubisoft
Platforma Wii, PS2, GC, Xbox 360, Xbox, PS3
Multiplayer: 2 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 6 bloků
Verdikt: Důstojné čtvrté pokračování oblíbené série. Nintendo je sice opět „exkluzivně“ bez online podpory, přesto si ale tento kousek zaslouží vaši pozornost.
Hodnocení: 75% (info)

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...