Splinter Cell - první dojmy

  • 1134
Špionážní akce je žánr na konzolích hodně oblíbený, ostatně Solid Snake z Metal Gear Solid a Gabe Logan ze Syphon Filter by mohli vyprávět. Na Xboxu se nyní objevuje skvěle hodnocený Splinter Cell a my se vám pokusíme z prvních zážitků zprostředkovat, jestli to je opravdu tak prvotřídní záležitost, jak bylo všude prezentováno.
Splinter Cell

Hned v úvodu prvního odstavce musím přiznat barvu. Je. Tedy celou větou, Splinter Cell vypadá skutečně jako velký tahák, který si po krátkém zahrání dovolím přirovnat k Halo - dle mého se jedná o potenciální blockbuster, který všechny fanoušky stealth akce může doslova nadchnout. Na konečné resumé počkejme s recenzí, ale prozatím vás seznámím s některými skutečnostmi, které mne v tomto xboxovém trháku zaujaly.

Začnu trochu zeširoka. V perexu jsem zmiňoval Metal Gear Solid a Syphon Filter. Zatímco u dobrodružství Gabe Logana jsem s postupujícím časem, resp. díly nabyl dojmu zbytečně nastavované kaše, jedno se téhle sérii nedá upřít. Má spoustu skvělých nápadů a příkladné zpracování, ať již akce, či kamerových dispozic. V případě Metal Gear Solid 2 je pochopitelně největší výtkou herní veřejnosti skutečnost, že se zde hodně mluví a málo hraje - což je nicméně podobné schéma, co předtím nabídla PSX kapitola. Navzdory tomu jsem osobně byl s MGS2 navýsost spokojen, neboť hraní tu byl věnován mnohem větší prostor, než na 32 bitech! Avšak zpracování stealth akce nebylo nikdy tak úplně košér a vlastně to ani nemohlo býti jinak - díky filmové kameře, nenabízející přesné povědomí o situaci před vámi, jako tomu je u žánrově podobných projektů, mezi něž bez diskuse patří také série Tenchu. Zkrátka pro potřebnou satisfakci při překonávání překážek je rozhodně nezbytné, když máte kameru umístěnou za zády hlavního hrdiny, pročež se tak konečně dostávám ke Splinter Splinter Cell Cell. Tenhle titul nejenže nabízí mnou shora žádanou polohu kamery, ale pomocí pravého analogu můžete pohled na dění manuálně korigovat, takže by se mělo snadno předcházet případným excesům. Ovládání hlavního hrdiny je navrženo velice dobře a v případě manuálního zaměřování (jiné tu ostatně není) se tvůrci zachovali příkladně - přitom se pochopitelně lze současně pohybovat, pročež ani zde není důvod k pochybnostem. Stealth prvek je ještě dále umocněn plížením podél zdí (čemuž je obětováno jedno tlačítko) a možností přikrčení. Velmi povedeně je zohledněna interakce s okolním prostředím, v níž nechybí třebas motiv sbírání prázdných plechovek a jejich cílené odhazování vybraným směrem - asi je jasné, kam tím tvůrci míří. Zde je však nutno předeslat, že tento prvek byl již zdárně použit třebas v Urban Chaos, to jenom tak pro pořádek. V soubojích platí známé pravidlo o "headshotu" a na rozdíl od konkurenčních projektů se zdejší hlavní hrdina nejeví jako příliš ostřílený agent, anžto moc nevydrží. Pár zásahů a je po vás veta, z čehož důvodu se opravdu vyplatí postupovat vpřed nadmíru opatrně. K tomu se tak nějak váže velice zajímavá schopnost vymáčknout z některých osob na scéně důležité informace nebo bezvládné (zastřelené či omráčené) tělo odnést někam mimo dohled, přičemž v praxi se mi osvědčilo, když jsem si dal tu práci a zanesl mrtvolu až kamsi do stínů pod schody o patro níže. Do výčtu zajímavostí musím zahrnout taktéž sympatický adventurní prvek, vycházející z inventáře plného high-tech vybavení, přičemž v kontextu inventáře nelze nevzpomenout na naprosto fantastické režimy nočního a termálního vidění.

Splinter Cell

Je však nutné říci, že nepřátelé častokrát neslují nějakou zázračnou inteligencí, tedy pokud se vůbec dá o AI mluvit. Též nascriptované momenty mohly býti daleko variabilnější, neboť jste - s ohledem na lineární postup vpřed - až příliš často konfrontováni se stále stejnými situacemi.

Co je třeba závěrem vyzdvihnout je grafické zpracování, jež je prostě skvělé, nabízí řadu strhujících efektů jako je hodně podařená hra světla a stínu (byť ten váš na zdi je někdy poněkud velký a poněkud zubatý:o) či detailní vymodelování interiérů. Do téhle kategorie dále patří i velké množství polygonů, jimiž tvůrci nešetřili při zkrášlení protagonistů zdejšího story. Vedle vizuální části potěší hudební doprovod, mající skutečně stylový rámec a konečně i namluvení lze bezesporu zařadit do škatulky "Takhle tedy ano"!

Jak to celé shrnout? Splinter Cell vypadá zatím jako nejlepší dosud vydaná Clancyovka, která na rozdíl od minulosti nespoléhá na společnou akci speciálního týmu, ale toliko na jednotlivce, kooperujícího s ústředím skrzevá vysílačku. Jak tahle mise na Xboxu dopadne vám však dáme vědít až v naší recenzi!

Splinter Cell Splinter Cell