Byla jednou jedna velká firma a ta se jmenovala Sony. A ta firma Sony hrozně záviděla starším kamarádům, že mají svá vlastní děťátka, která všichni znají, mají rádi a moc se na ně těší. Nintendo byl urostlý buclík a jeho mimčo Mario už mělo na krku hezkých pár křížků a kolegyně Sega také nebyla se svým ježkem Sonicem neznámá. A protože byla Sony hodně podnikavá, našla jsi pro svého potomka tatínka v Universal Studios a narodil se Spyro.
Ve svém prvním dobrodružství se musel Spyro utkat se spoustou protivníků, chránit vody a zachránit desítky svým spoluobyvatel draků. Sami uznáte, že na malého dráčka je to víc než dost. Není se tedy čemu divit, pokud se se svým nerozlučným vážčím kamarádem Sparxem rozhodl dopřát si delší dovolenou na dračích Seychelách.
Jenomže! Ve stejnou chvíli se ve světě Avalar odehrává menší drama. Zakrslý diktátor Ripto se, se spoustou svých tupých, ale silných pomocníků, rozhodl zmocnit celého Avalaru a nikdo z tamních obyvatel s tím bohužel není schopen nic udělat. Když už to dojde tak daleko, že se želví děti nemůžou dostat do školy a většina obyvatel bloudí bez domova, rozhodne se pár odbojářů alespoň přivolat, pomocí magického portálu, příšeru největší a nejstrašnější, totiž draka. Ovšem zrovna ve chvíli, kdy se na opačném konci Spyro se Sparxem přemísťují za sluníčkem. Stane se tedy co se stát muselo, Spyro se Sparxem musí na dovolenou zapomenout a obyvatelé Avalaru se smířit s tím, že příšera největší a nejstrašnější, totiž drak, je menší než oni a chce se dostat zpátky domů.
Spyro je ale dobrák od kosti. A když mu navíc nezbývá nic jiného, než stejně projít Avalarem a snažit se posbírat co nejvíce magických talismanů a orbů,
aby se mohl postavit nový portál a on se mohl vrátit zpátky, rozhodne se, že těm ustrašeným lidičkám pomůže.
Z počátku má Spyro celkem omezený arzenál pohybů a daleko by se asi nedostal. Stejně jako v prvním dílu se tu ale povalují všudypřítomné diamanty, jejichž prostřednictvím si tu Spyro může koupit nové vlastnosti. Naučí se létat na vzdálenější místa, nabodávat protivníky na své rohy, lézt po zdech, bruslit a dokonce i plavat a potápět se.
A bude to potřebovat. Úrovně totiž skrývají spousty vedlejších úkolů, které dostáváte od výřečných domorodců. Tyto úkoly plnit nemusíte, ale dostáváte za ně orby, ze kterých se pak má postavit portál k návratu zpět, čili snažit byste se měli. Všechny jsou navíc zasaženy i zvýšenou dávkou zábavnosti a člověk (Spyro) se u nich nikdy nenudí. Spyro bude hrát hokej, chránit praštěného alchymistu, hrát hokej, střílet ještěrky, hrát hokej a třeba i...
hrát hokej (když už máme to MS; zdravím kluky v Petrohradě :-)!
Úrovní ve Spyrovi 2 je něco kolem třiceti. Po vizuální stránce se od prvního dílu ještě vylepšil a lecjaká Disneyovka by mu mohla závidět. Hra je i více než často přerušována roztomilými animacemi a hra celá je mnohem více semknutá než v díle předešlém. O hudbu se postaral zase Stewart Copeland, takže si po celou dobu udržuje velice vysokou kvalitu.
První díl byl trochu kritizován pro svoji jednoduchost. O druhém dílu už se to ovšem říci nedá. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, řeknu-li, že Spyro 2: Gateway to Glimmer je hra vyvedená k dokonalosti. Čili nezbývá než hrát a těšit se na další díl.
