Filmová licence Star Wars je zcela určitě jednou z nejpopulárnějších a nejlukrativnějších pro herní průmysl a George Lucas si na ní dozajista pěkně „namastil“ kapsu. Tak jako se prodávají a budou prodávat počítačové a konzolové hry, je stejný zájem i o různé hračky, postavičky a plyšáky s tématikou Hvězdných válek. V případě her na PC se povětšinou LucasArts podaří vyrobit velmi slušné kousky - vzpomeňme například na nedávný Jedi Knight II, ale se softwarem pro konzole je to již horší. Podle námětu Epizody 1 do dnešních dnů vzniklo několik zcela odlišných kousků jak na konzole, tak pro PC, a z tohoto soudku je také Jedi Power Battles. Tento akční titul se objevil na Gameboy Advance, ještě předtím ale ve verzích pro Dreamcast a Playstation, které jsou tématem této recenze. Varianta pro Segu pochopitelně obsahuje detailnější a ostřejší grafiku, jinak je však naprosto totožná s Playstation verzí.
Jak jsem již uvedl, Jedi Power Battles následuje příběh Epizody 1: Skrytá Hrozba, ze které převzal pětici postav, v jejichž kůži můžete procházet hrou. Na výběr se nabízí Qui-Gon Jinn s Obi-Wanem Kenobi, Mace Windu, Plo Koon a konečně Adi-Gallia. Ve verzi pro Game Boy najdete toliko první tři charaktery. Společná pro všechny platformy je ale náplň hry: se svým světelným mečem procházíte úrovně inspirované filmem a mlátíte do všeho, co se hýbe i nehýbe.
Nejlépe si Jedi Power Battles představíte jako jednoduchou bojovku s několika komby a formami boje na motivy Star Wars. Zde nestojíte v jedné aréně, nýbrž procházíte deseti lokacemi v závislosti na vašem kladném vztahu k vybíjení nepřátel, ale také k obraně před jejich útoky. Navíc sem bylo přidáno několik power-upů pro zbraně, možnost využití omezené zásoby síly, jsou tu boje s bossy na konci každé úrovně a plošinovkové skákání. Tohle vše je pak zabaleno do režimů jednoho a dvou hráčů, kde ničíte jednotky droidů Obchodní federace a nakonec vás ještě čeká Darth Maul.
Aby nebylo ovládání rytíře Jedi při boji moc obtížné, byl do Power Battles implementován známý zamykací systém. Stiskem tlačítka R1 locknete vždy nejbližšího nepřítele a veškerý pohyb po bojišti je vázán k tomuto soupeři, ale s možností volného pohybu okolo něj. Tato funkce dobře známá i z ostatních her je zde ale krapet nedotažená a tak boj povětšinou ztěžuje a pranic nepomáhá. Někdy dělá co má a „zpracuje“ blízkého protivníka, ale jsou okamžiky, zejména v rozlehlejších lokacích, kdy se uzamknete jakoby za tohoto bojovníka a pak pomáhej bůh. V tomto případě vaše rány obávaným světelným mečem míří mimo nepřítele a ten vás naopak jednou dobře mířenou trefou odešle na ámen. Vyhýbání se tomuto uzamknutí také moc nepomůže, protože orientace ve 3D prostoru a zaujmutí správného postavení vůči nepřátelům pro cílené útoky je i bez této pomůcky úkolem takřka nadlidským. V praxi to
vypadá asi tak, že co nejrychleji procházíte lokací a mácháte zběsile mečem na všechny strany doufajíce, že si své oběti najde sám. Při likvidaci osamělého droida to jistě nevadí, ale když je jich notná přesila, pak „ouvej“s vámi.
Každý z rytířů má svoje vlastní komba a tak určitě hned neomrzí změna postavy a nutno podotknout, že vaše útoky jsou velmi pěkně rozanimovány. Má to opět jedno „ale“. Díky poměrně dlouhým výpadům vašeho meče a jeho návratu do původní polohy tato animace mírně překáží v boji a dává všanc nekrytá místa při jejím průběhu. Takže používání komb se jeví mírně problematickým. Když provedete výpad a minete, další úder je možný až po dokončení animace předchozího pohybu - takže dostatečně dynamické útoky pro efektivní ničení nepřátel tu nenajdete.
Dalším poněkud rozporuplným momentem jsou skoky po plošinách. Nedá se tentokrát říci, že jsou špatně provedeny, ale je velmi těžké správně odhadnout okamžik skoku. Obzvláště tehdy, když je nutno doskočit co nejdále na vzdálenou plošinu. Ještě horší je to se skákáním ve směru do obrazovky k hornímu okraji. V těchto případech je vizuální navigace prakticky nulová a skok je potřeba velmi dlouho „pilovat“. Ovšem za cenu deformace prstů, ovladače a v lepším případě ztráty životů. Mnohokráte se vám bude zdát, že jste dopadli na pevnou zem
(a bude to pravda!), ale hra vás nemilosrdně uvrhne do hlubin propasti. Trošku lepší situace se skoky je na Dreamcastu, kde je prostředí a pohyb znatelně ostřejší, tudíž volba správného okamžiku k odrazu není tak problematická, jako na PSX.
Svůj světelný meč ovšem nepoužíváte jen pro útok, ale i pro obranu. Každý z rytířů může používat svá komba i v rámci obrany před laserovými pistolemi. Droid na vás kupříkladu vystřelí a vy pomocí svého meče můžete s větší či menší úspěšností jeho střely odrážet zpátky na něj. Tato schopnost se dá časem pěkně naučit, takže efektními a přesnými bloky zničíte mnoho nepřátel na dálku jejich vlastními zbraněmi.
Během putování naleznete mnoho power-upů volně roztroušených po lokacích. Jsou to zejména granáty, štíty a jiné užitečné drobnosti, ale bezesporu nejzajímavější je prodloužení paprsku vašeho meče na dvojnásobnou délku. S tímto materiálem se pracuje mnohem lépe. Stejně jako můžete „kosit“ droidy a jiný dotěrný hmyz, i prostředí pamatovalo na interakci s vaším světelným mečem. Počítače, obrazovky, displeje a další materiál lze pěkně poničit a znásobit tímto již tak velké škody Obchodní federace na jejích droidech.
Grafické provedení obecně bohužel také nijak neexceluje a šedou mašinku pěkně šetří. Na Dreamcastu však hra vypadá mnohem lépe. Rytíři a jejich pohyby jsou pravda pěkně ztvárněny, nepřátelé jakbysmet, ale prostředí precizním zpracováním a originalitou zrovna nehýří. Několikrát se mi stalo, že po mě někdo střílel a já jsem ho spatřil až po přechodu do další obrazovky. Staré známé problémy s vypadáváním polygonů jsou i zde na pořadu dne a kamera se chová jako pan Ondříček po dvaceti pivech. Ovšem kdyby se tento proslulý kameraman postavil za kameru Jedi Power Battles, výsledný efekt by byl určitě mnohem lepší. Vyzdvihnout ale musím světelné efekty, které nádherně doprovodí kupříkladu takové zničení droida efektní sprškou jisker.
Nejpodařenější věcí zde je spolu se zvukem multiplayer. Ve spolupráci s kamarádem je postup hrou a kolektivní výsek nepřátelstva kupodivu docela zábavný. Určitě více než singleplayer. Občas vám kolega zmizí za obrazovkou a synchronizovat skákání po pohyblivých plošinách ve dvojici je ještě horší než to zkoušet sám. Nicméně jestli se budete někde bavit, bude to tady.
Poslední zastávkou této recenze je ozvučení, které je v Jedi Power Battles i díky skvělé klasické hudbě Johna Williamse velmi podařené. Nemine vás samozřejmě úvodní znělka se vzdalujícími se titulky a další stopy také poznáte z filmu. Zvuky střelby, světelných mečů, rachocení droidů a další byly též převzaty z Epizody 1 ve filmové podobě a tak ani jim nelze nic vytknout.
Jedi Power Battles má potenciál na dobrou dynamickou bojovku, ale ten byl bohužel zmařen zejména ošklivým ovládáním, nepřehlednými bitvami a prkennou kamerou. Právě pro tyto excesy Jedi Power Battles v singleplayeru silně zaostává nejen za ostatními hrami série Star Wars a slušný režim pro dva hráče již situaci nezachrání. Kvalit staršího kolegy na motivy Star Wars Epizody 1 ani náhodou nedosahuje a tak ji mohu doporučit pouze opravdovým fanouškům Hvězdných Válek.
| Star Wars Episode One: Jedi Power Battles | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
