Není to tak dávno, co jsem se na zoubek podíval hře Star Wars: Jedi Power Battles, která mapovala osudy mladého Anakina - budoucího rytíře Jedi. Dějově hra vycházela z před lety uvedené Epizody I a pokud jste četli recenzi, možná si vzpomenete, že jsem mnoho pochopení pro simulátor rytíře Jedi neměl. Připomenul bych líbivé zpracování ve 3D nadhledu, které na některých místech nabízelo skutečně fantasticky vypadající bitvy - ovšem na vahách konečného soudu nakonec šla k zemi miska obsahující převážně ingredience jako "nudný stereotyp" či "nevyvážená obtížnost". V řečišti času ještě nestačilo odeznít zklamání nad drobným zprzněním oblíbené ságy a už svírám v prstech handheld s pokračováním. Je lepší než to předchozí? Dostaví se konečně zadostiučinění filmové předloze, s jejíž dobrým jménem si některé hry nehezky pohrávají? A v jakém období se gamesa přesně odehrává? Na všechny tyto otázky by vám měly odpovědět následující odstavce.
Podtitul Episode II asi prozradil vše. Děj druhého dílu prakticky kopíruje stěžejní události nedávno uvedeného filmového snímku, což by nemělo nikoho překvapit. Polemika nad tím, jestli se na hře příliš nepodepsala snaha o rychlé zbohatnutí (využívající momentálně úspěchu filmu) je asi stejně zbytečná, jako dolévání vody do děravé konve. Vraťme se zpět k vlastní hře - obsahově jde jen o akční záležitost, jež nám dovolí prožít většinu (akčních) momentů filmu. Jednoduše řečeno, autoři vzali všechny scény, kde se jen trochu bojovalo s mečem a převedli je do hry. Aby neutrpěl děj a 
nevznikl nic neříkající guláš, slepuje jednotlivé úrovně pár obrázků z filmu spolu s velmi krátkým komentářem, jenž zasazuje akci do souvislostí. Každopádně, celé vyznění mi přijde docela slabé.
Přesto hned první úroveň dokázala, že ani u "druhých dílů" nemusí být o překvapení nouze. Odkojen zpracováním Epizody I jsem logicky očekával stejný prostorový 3D nadhled, akorát jiné prostředí a prvky, kdy se autoři poučili z předchozích nezdarů. Avšak chyba lávky! Na displeji se rozsvítila obrazovka, jíž dominovala ohromná postava mladého Anakina, přičemž třetí rozměr vzal za své. Nevěřícně zkouším pohnout postavou, abych se skutečně ujistil, že se nám druhý díl "obrodil" na 2D arkádu. Ovládání celkem sedí - směrový kříž pro pohyb a určování směru, zbylá tlačítka pro útok mečem, obranu, skákání a Sílu. Co se týče osvědčených principů, fungují ke vší spokojenosti. Krytí mečem opět slouží pro odrážení laserových paprsků, přičemž stisknete-li tlačítko pro obranu až po výstřelu nepřítele, ale před zásahem a ztrátou části života, paprsek se odrazí a poraní střílejícího. V opačném případě se paprsek odrazí tzv. do ztracena (to když se kryjete ještě před výstřelem), nebo vás zasáhne. Taktéž použití Síly mi přijde smysluplnější – buď ji využíváte k obřímu výskoku, či rovnou na srážení nepřátel. Některé z úrovní samozřejmě počítají s využíváním Síly, kdy se bez obřího výskoku nedostanete na kýžené místo nutné pro postup. A jakže si sílu obnovujete? Pokud se vám žádné nedostává, během chvilky se načerpá na nezbytné minimum, třeba pro skok. Tím se zajišťuje, že nikdy nezakysnete nad propastí díky nemožnosti 
užití právě citovaného obřího skoku. Další způsob obnovy spočívá v potyčkách s nepřáteli, ze kterých, tedy z určitých typů, po jejich smrti zůstane čirá Síla v podobě bonusu. Drobná zrada / výhoda spočívá v tom, že z nepřátel vypadává jenom Síla. Teprve když vám indikátor Síly oznamuje její maximum, vypadávají z nepřátel srdíčka pro doplňování životů. Díky této vlastnosti se některé úrovně stávají procházkou růžovým sadem, protože si poztrácené životy velmi rychle doplníte.
Náplň hry, pominu-li "letecké" vložky - o těch později, se téměř výhradně sestává z "jdi zleva doprava a všechno znič svým světelným mečem". Nic proti tomu, vlastně mi tenhle styl docela sedne, nebýt jedné podstatné drobnosti. Zpracování, třebaže i docela hezké, mi v oblasti hratelnosti přijde jako zastaralé a dávno překonané. Tenhle typ her potřebuje adrenalin jako sůl, jenže vynechám-li třeba souboj s bossem na konci úrovně v továrně klonů, uvedené ingredience se hře nedostává. Posuďte sami. Jdu, najednou se obrazovka zastaví, protože jsem narazil na droida a sondu. Robot mlátí, sonda střílí. Oba vyřídím, opět jdu doprava, obraz se znovu zastavuje, neboť narážím na nepřátele - tentokrát droida a sondu, přičemž z druhé strany se blíží jiná sonda. Bohužel, i když někdy bojujete třeba i s pěti nepřáteli najednou, pořád si připadáte jako aktér komorního dobrodružství. A to se mi ani nechce hlouběji rozvádět, že některé úrovně projdete zleva doprava bez jakékoli plošinky či zátarasu. Osobně například z celé duše nenávidím monotónní, robotickou práci - nikdy bych asi nemohl být zaměstnanec továrny pracující u pásu. A přesně takový dojem ve 
mně zanechávají některé pasáže hry. To se potom stávají drobné úkony, třeba hledání tří klíčů či sbírání čehosi, záchrannou rukou z nebes.
V souvislosti s tím, jak monotónní se hra zdá, jsem se zmínil o "leteckých" vložkách. Jedná se o tytéž scény, jež se vyskytovaly ve filmu - třeba hned honička v úvodu. Tyto mise zřejmě měly působit osvěžujícím dojmem, nicméně záměr se od výsledku podstatně liší. Nevím proč, ale mnoho her se snaží cpát tyhle věci "navíc" do 3D z vlastního pohledu, což zřejmě zatím nebude cesta vedoucí k úspěchu. I v případě Star Wars Episode II mi vystačí jedno hodnotící slovo – zmatenost. Sice ne taková, s jakou jsem se setkal například u Spider-Man: The Movie, ale pořád si v těchto misích připadáte trochu přebyteční. Ohledně grafického zpracování už pár slov také padlo – rozhodně bych nezatracoval jednoduší pojetí, jako spíš minimální variabilitu během jednotlivých misí. Každá mise vypadá jinak, ovšem v rámci jedné pořád narážíte na ty samé grafické prvky – přejdete dvě obrazovky a přitom se ty následující zdají být zcela stejné jako ty předchozí. O designu úrovní také nemůže být ani řeč – prostě tu nic takového není.
Epizoda II tedy není ošklivá, příliš dlouhá a bez prvotního koncepčního nápadu, avšak naneštěstí ani příliš variabilní a zábavná. Samotná koncepce s mečem a odrážením laserů podle mě nemá chybu, ovšem v tomto zpracování, které postrádá špetku adrenalinu, příliš nepobaví. Navíc monotónní úrovně, občas i bez jediné plošinky či překážky na trati, také brzy unaví. Ano, Epizoda II je pro mě zklamáním, jelikož se ji nepodařilo vymanit se z područí průměrných her na motivy nadprůměrných filmových předloh. Přesto, máte-li tenhle žánr rádi, nevěšte hlavu, brzy vám nabídneme recenzi na Disneyovskou akci Lilo & Stitch, která, v prvním dojmu, zatím minimálně splňuje podmínku rychlé, adrenalinové akce.
| Star Wars Episode II: Attack of the Clones | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
