Star Wars Galaxies je hrou, o které mluví témeř všichni. Pokud by byly darem konverzace vybaveny i pisoárové mísy, člověk by musel vytrpět vyprávění o žhavých tatooinských pouštích i na místě jinak určeném k tělesnému i duševnímu uvolnění. Jedni velkolepou online vizi Verantu vynášejí do nebes, druzí spílají nad stovkami bugů a třetí zuřivě hrozí pěstí směrem k nejbližšímu telefonnímu providerovi. A právě pro tuto skupinku offlinových přívrženců Hvězdných válek konečně přichází spásné zaměstnání máchající pravice, které ze svých dílen za velkého očekávání vypouští studio Raven Software. To zúročilo své letité zkušenosti s 3D akcemi a po příběhově košatém, graficky pompézním a hratelnostně hvězdném Jedi Knight: Jedi Outcast vydává velmi podobné a přece v lecčem propracovanější pokračování série započaté již v dávných dobách skvělými Dark Forces.
Vynikajícím tahem se ukázalo být degradování Kyle Katarna z role dosavadního hlavního hrdiny na pouhou NPC. Pod myš se tak dostává Jaden Korr, který (resp. která, o tom však dále) přilétá do Skywalkerovy Akademie Jediů na Yavinu 4.
Ten se se zbytkem mistrů snaží pozvednout řád na úroveň, jakou pamatuje Stará republika; každý ze starších tak dostává pod své vedení rovnou dva padawany. Jadena se „náhodou“ ujímá sám Kyle, což dává atmosféře nebývalou hloubku a přitažlivost, neboť v průběhu hry bude často bojovat po hráčově boku. Vzpomínka na proslavený souboj v imperiálním hangáru za asistence Luka z Jedi Outcast jistě postačí k demonstraci, o čem je řeč. Sám příběh se upíná k záhadnému vloupání do Akademie a k magickému žezlu, schopnému absorbovat reziduální Sílu na místech její největší koncentrace. Pátrání pak odkrývá roušku temného kultu Disciples of Ragnos, jež se za pomoci obrovského množství ukradené Síly snaží oživit tisíce let mrtvého pána Sithu, Marka Ragnose. Děj je vyprávěn pomocí brífinků a enginových animací a svou napínavostí i zvraty opět představuje krystalizaci toho nejlepšího, co se v galaxii urodilo. Ba co víc, opět si lze vybrat mezi temnou a světlou stranou Síly a zhlédnout tak rovnou dvě rozdílná zakončení!
Na začátku máme nově možnost přizpůsobit vzhled i pohlaví postavy k obrazu svému. Vedle specifického torza, nohou, barvy meče a pohlaví se na výběr nabízí několik ras lidmi počínaje, rodiany, twi’leky a zabraky či kel dory konče. Autoři se bohužel příliš nepoučili z minulého dílu a největší slabinou hry tak opět zůstává její rozjezd. 
Již nad počátečním tréninkem Síly se vznáší opar tuctovosti a s velkolepým Údolím Jediů z Jedi Outcast se nepřehledná džungle nedá srovnávat ani v nejmenším. Ve stejném duchu se nese i několik navazujících úrovní, jež tak představují povětšinou bezhlavý běh vpřed prokládaný příležitostným podsekáváním trupů tuskenů, rodianů či jiných, kteří právě střílejí Jadenovým směrem. Entrée ničím neředěné jedi-knightovské zábavy přichází až asi se čtvrtou misí odehrávající se na uhánějící nákladní „tramvaji“ a konečně s následující úrovní na povrchu věčně zamrzlého Hothu ukrývajícího tajnou imperiální základnu.
Nevábnost úvodních misí je navíc podtržena rozdělením patnácti základních úrovní do třech skupin, kdy je možné libovolně si vybrat hned z pěti najednou a jednu z výběru zároveň vynechat úplně. To na druhou stranu znamená, že úrovně s hlavním příběhem souvisejí mnohdy jen minimálně a představují tak plnění hodně nesourodých úkolů jen místy proložených honbou za temným kultem. Tento fakt naštěstí skvěle zachraňuje perfektní design a množství věrně převedených lokací z filmové série. V Mos Eisley se tak Jaden prohání za drbání Chewbaccy kolem Millennium Falconu, na Tatooinu jde ve stopách obrovského sandcrawleru Jawů, vznáší se nad střechami coruscantských mrakodrapů 
nebo poslouchá rozkazy Wedge Antilla, jenž nad bojištěm krouží ve svém X-Wingu. Téměř dokonale se autorům podařilo ztvárnit rovněž hlavní Darth Vaderovo sídlo na Vjun, které pod bičováním jedovatého deště představuje vskutku nehostinné místo k prožití vánočních svátků.
Dobře, prostředí tu je, ale čím se po rozlehlých pláních nezměrných planet pohybovat? Pěšky? Ale kdeže, vždyť je tu tolik možností! Hned v první sérii misí se hráči pod zadek nasouká hřbet splašeného hotského dvojnožce, což by nebylo nic neobvyklého, nebýt světelného meče. Rozsekávání stormtrooperů za zběsilé jízdy je dosud neviděným představením a stojí za to si jej vyzkoušet. Chlupaté zvíře je však pouhou tříkolkou vedle adrenalinových závodů speederů. Opět lze používat meč a kdo na vlastní oči neuvidí sražení protivníka z uhánějícího stroje, který vzápětí akceleruje, aby se rozmázl v tisících úlomcích o nejbližší skálu, neuvěří, jak věrně lze nasimulovat filmovou honičku speederů v lesích Endoru, byť se tentokrát proženeme po poušti. Jen škoda nedopilovaného ovládání, díky němuž nelze strafovat a otáčení se děje neprakticky myší.
Překvapením, které se nicméně z dosavadních screenshotů dalo očekávat, je grafika, která jako by z droidího senzoru vypadla minulému dílu. Quake 3 engine byl s výjimkou efektů světelného meče modifikován jen minimálně a hra tak vypadá přibližně stejně jako Outcast. Prostředí je samozřejmě bohatší na detaily a strukturu úrovní, obrovité podzemní chrámy vypadají úchvatně, ovšem menší inovace by neuškodily. Například taková láva vypadá jako 
jezírko rajčatového protlaku, což je následek na dnešní dobu nepříliš detailních textur. Na druhou stranu je nutné dát tvůrcům za pravdu, že pilně pracovali zejména na designu úrovní a vývoj nového enginu by vydání hry zbytečně protáhl. Další tváří technického zpracování je hudba, kterou si nelze představit bez profláknutých, ale stále bezchybných Williamsových motivů. Sentimentální Force Theme zaznívá na těch pravých místech, v temných pevnostech se ušní bubínky zase zachvějí pod údery Darth Vaderova imperiálního pochodu.
Očekával-li kdokoliv revizi zbraňového systému, byl by zklamán. Starý arzenál imperiální pušky E-11, wookijské energetické kuše a dalších oživuje pouze těžkotonážní Conclussion Rifle. Je k tomu však pádný důvod – MEČ. Použití světelného meče v Jedi Outcast bylo revolucí v žánru, zde se naproti tomu setkáváme s dokonalou evolucí a vypilováním všech aspektů boje nablízko. Jelikož je Jaden prvním v galaxii, komu se podařilo sestrojit světelný meč bez standardního výcviku Jediů, nabízí se možnost šermování již od samotného počátku. Ovšem až s ubíhajícím tréninkem hráč postupně dostává do vínku tři styly šermu - rychlý, střední a pomalý, jenž svou nemotornost vyvažuje ničivým účinkem. 
Toto již nicméně známe z minula, kam se poděla zmiňovaná evoluce? Asi v polovině hry se z Jadena stává regulérní rytíř Jedi, čímž je nabídnuta možnost vyměnit standardní meč za jeho dvoubřitou variantu, nebo jednoduše přidat další čepel do druhé ruky. Dokonalost sama pak přichází s dech beroucími komby, se kterými se hlavní hrdina stává nepřekonatelným kombajnem. Nejedná se o složitá komba typu Severance: Blade of Darkness, která by se hráč musel složitě učit. Ladné a plynulé pohyby připlouvají takřka samy podle aktuální situace, stačí jen mačkat levé tlačítko myši. Dostane-li se nepřítel za záda, Jaden ho s glancem probodne ostřím vzad, utne-li protivníkovi jednu z končetin, kamera se zpomalí, obkrouží smrtelný úder a podobně. Skopnout jednoho vojáka do temné propasti, druhého srazit Silou, vyskočit, odrazit se ode zdi a ve zkázonosné piruletě setnout hlavu dvěma temným Jediům – takový je balet smrti v podání Jedi Academy. Používání Síly je již jen třešinkou na dortu, ostatně z nových schopností přibyla pouze Force Sense, sloužící k odhalení tajných spínačů a protivníků za zdmi.
Imperiální síly prodělaly restrukturalizaci při náboru stovek temných Jediů, souboj meč versus meč tak nyní dostává mnohem více prostoru. Tím spíše, když na obrazovce místy létá mečů šest i více! Velmi časté jsou dvojice temný Jedi používající Sílu a jeho doprovod s mečem. Následkem takovýchto komand smrti příjemně vzrostla obtížnost a každý vyhraný souboj je tak jedním malým vítězstvím. Nepočítá se pochopitelně zbabělé zrychlení Force Speed, jež dělá ze hry jednoduchou probíhačku. Inteligence protivníků byla viditelně propracována, stormtroopeři pohotově prchají z dosahu meče a zmíněné dvojky Jediů se navzájem efektivně kryjí. Mimo starých známých má fotonová čepel možnost otevřít brnění pohrobků Boby Fetta s jetpackem na zádech, slabých droidů chráněných energetickým štítem nebo obrněných mechů s nimiž je tělesný kontakt předem vyhraným poukazem na rakev. Podobně jako ve skvělém datadisku Mysteries of the Sith k prvnímu dílu série je zde zajímavě zpracován rancor, obrovské monstrum, před kterým je nutné prchat hned ve dvou misích a ochránit tak klíčové zajatce.
Aby společensky založení hráči nebyli odkázání pouze na Galaxies, přibylo multiplayeru několik znamének krásy. Mezi klasickými módy deathmatch, CTF a duel, spočívajícím v šermířských soubojích, 
vyčnívá především vysoce chytlavá záležitost siege, podobná módu assault z původního Unreal Tournamentu. Siege nabízí rozdělení do dvou týmů (rebelové a impérium) včetně nezbytných profesí a spočívá v masivních útocích na instalaci druhé strany, která pevnost naopak brání. Inovace přichází s úkoly, které musí útočící strana vykonat, aby postoupila dále, jako například vysunout strategický most, udělat díru do opevnění a podobně. Jen škoda, že jsou připraveny pouze tři mapy, jež jsou na druhou stranu do detailu propracované a dostatečně rozlehlé.
Jedi Academy svůj slabší rozjezd a fragmentaci příběhu zpočátku nesourodými misemi více než vynahrazuje souboji se světelnými meči a perfektní hratelností. Ve výsledku tak dostává o symbolické jedno procento méně než loňský Jedi Outcast, zejména díky faktu, že svým technickým zpracováním a kratší délkou působí místy spíše jako datadisk. Jak ale říkávaly již naše babičky, grafika není všechno, jde přece o zábavu. A té nabízí Jedi Academy požehnaně.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
