Star Wars mám v paměti ještě z dob, kdy jsme měli půjčený videopřehrávač na BETA kazety a kromě několika pseudodabovaných akčních filmů typu Terminátor a Hvězdných Válek nic jiného téměř nebylo. Tehdy ani později jsem však nenašel chuť si film pustit. Viděl jsem kousky dílů, které později běžely v televizi, ale tento typ filmografie mi jaksi nebyl nikdy blízký. Stejně tak nechápu šílence, kteří znají nazpaměť celý Star Trek. „Vesmírné“ filmy prostě nebyly a nebudou moje parketa, přesto jsem se odhodlal prosedět gauč několikahodinovou session nad novinkou z dílny francouzského Ubisoftu, konkrétně pobočky Montreal.
Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. V tomto případě je to ale trochu jinak.
Vzhledem k tomu, že na téma Hvězdné války už vyšlo nespočetně her na PC i konzole, bylo mi jasné, že i Lethal Alliance bude další ždímání starého prádla. Neubránil jsem se ani lehkému úsměvu, když se na displeji začal klasicky odsouvat do pozadí text s příběhem. Používat po dvaceti letech neustále stejný prvek prezentace tu působilo trochu směšně.
V Lethal Aliance se hraje za rebelku Twi’lek Rianna Saren, což je poměrně mladá holčina, tak trochu připomínající modrou operní děvu z Pátého elementu. Možná je to veleznámá slečna z nějakého filmového dílu, nicméně nejde o film. O to zajímavější bude, jak známé postavy, které se podle slov distributorů ve hře vyskytují, popíšu já, laik bez základního hvězdnoválečného vzdělání. A protože k Hardymu patří Laurel, k Šimkovi Grossmann a k Jakovi Daxter, má i Rianna po boku kolegu, přítele a pomocníka, kterým je malý robůtek Zeeo. Nikoho nepřekvapí fakt, že ve hře má každá z postav nějaký cíl a možnosti, kterými se
vzájemně doplňují.
Hra je už od začátku chová tuctově. Analogovou páčkou běháme, křížkem střílíme a v dalších případech poradí hra, co a kdy zmáčknout. Se slečnou procházím chodby na základně, občas se objeví nějaký nepřítel, kterého zkropíme sprchou kulek a jdeme dál. Ovládání se nápadně podobá Princi Perskému. Divím se, že jsem si to nespojil už dřív s firmou, která hru dělala, ale docvaklo mi to až poté, co jsem se s Riannou dostal k okraji plošinky a začal skákat po výstupcích. Rianna dělala akrobatické kousky á la Prince, doskakovala hodně podobně a při seskoku na stojícího nepřítele se zpomalil čas, který jakoby z čepele vypadl Two Thrones. Nemůžu se navíc ani zbavit pocitu, že Star Wars snad běží i na enginu Prince.
Zajímavější je to až po čase hraní, kdy se začne rozvíjet příběh a Rianně přibudou nové schopnosti.
Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. V tomto případě je to ale trochu jinak. Kam Rianna nemůže, nastrčí Zeea. Oba hrdinové se občas dostanou do situace, kdy je třeba otevřít dveře spínačem ukrytým kdesi na druhé straně. K dispozici je malý tunel a robůtek, který se dokáže protáhnout stísněnými prostory a na druhé straně stisknout tlačítko. Kromě malých tunelů poslouží Zeeo i jako vozítko po stěně, ale funguje to jen na konkrétních místech, které žlutě září. Časem zjišťuji, že je to sice to jisté míry zábavné, ale když i v neznámých lokacích víte, co kdy kde udělat nebo kde vyskočit, postupně se to omrzí. Prostě je to pořád
dokola. Zajímavější je to až po čase hraní, kdy se začne rozvíjet příběh a Rianně přibudou nové schopnosti, respektive údery.
|
Během bitvy, kdy střílíte, můžete trojúhelníkem vyslat Zeea na zaměřeného nepřítele a na čas ho znehybnit. Pak už jen přiskočíte a použijete speciální trik na blízko. Plynulou hru ale občas naruší nepřesnost pohybu. Možná je to klouzavým analogem v původní PSP, ale ani Prince of Persia se mi na PSP moc přesně nepohyboval a často i díky klasicky nepřesné kameře
byl důvodem častých úmrtí. Když o tom tak uvažuji, docela by mě zajímalo, jak by vypadal na PSP God of War, který měl kameru vyřešenou nejlépe, co jsem kdy viděl.
Hru doprovázejí jak in-game animace, tak 3D filmy, ale titulky se často zobrazují na můj vkus zbytečně rychle. SWLA je tak trochu plácanina, ale vyskytují se i výjimky. Kolísavá je i hratelnost a obtížnost misí. Někdy se prostřílíte, ani nevíte a někdy opakujete úroveň po pětapadesáté.
S grafikou je to složitější. Ačkoli Unreal Engine by měla být jakási záruka, vypadá to jako ochuzenější arzenál již zmíněného Prince, animace nejsou tolik detailní. Navíc lokace jsou na začátku hry dost strohé, na dalších planetách je to o chlup lepší, ale
pořád mi ten bojový systém připadal odbytý. SWLA nijak moc nepřekvapil, ani když do hry zakomponoval klasické minihry jako prolétávání na povrchu planety na Zeeovi, ale to už bylo v Daxterovi. O muzice netřeba mluvit. Je trochu otravná při hře, ale jinak je to Star Warovská klasika.
Není už tedy moc co dodat. SWLA je tedy spíše splácanina, v oblasti PSP her něco mezi Daxterem a Prince of Persia, která tak
|
Když se do toho dostanete, chvíli vás to baví
Nemastná neslaná hra| Star Wars: Lethal Alliance | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
