O hře Rogue Leader jsem hodně četl na internetu a sledoval její vývoj od samého počátku. Historie další herní kapitoly Star Wars začala již při prvních předváděčkách GameCube hardwaru na každoročně pořádané show E3. Programátoři z týmu Factor 5 (což je jedno z vývojových studií LucasArts) dostali za úkol udělat technologické demo právě pro tuto výstavu. A nutno říci, že demo ve své době vyrazilo dech všem zúčastněným! Obsahovalo sekvenci z prvního dílu starší trilogie Star Wars a to sice nálet letky X-Wingů na Hvězdu smrti. A bylo tak dokonalé, že vývojáři hrdě ukazovali srovnání s filmem a mnohým herní sekvence připadala ještě lepší, než v originále. Demo dále obsahovalo dokonale zpracovaný a hratelný boj nad Hvězdou smrti společně s veleznámým „Death Star trench runem“, kde se Luke Skywalker snaží proletět koridorem Hvězdy smrti a zasadit jí smrtící úder vstřelením torpéda do větrací šachty.
Celé demo bylo tak dokonale graficky provedené, že rozum zůstával stát nad tím, že Factor 5 stihli tento mistrovský kousek naprogramovat za pouhé tři týdny! Factor 5 to okomentovali tím způsobem, že na Gamecube je radost vyvíjet hry a
že uvedený proces by jim na jakékoliv jiné konzoli zabral mnohem více času.
Nějakou dobu jsme pak o této hře nic neslyšeli, až nám vývojáři uštědřili pořádný úder s novými screenshoty z bitvy o planetu Hoth s pro rebely nechvalně známými chodícími tanky. Opět nikdo nevěřil a spekulace se vedly o „fake“ screenshotech a o tom, že nás všechny F5 pěkně balamutí. Já osobně jsem spíše doufal v opak a týmu F5 jsem naprosto věřil. Nakonec se mi to věru vyplatilo. Po oficiálním vydání hry ve Spojených Státech jsem se dychtivě začetl do všech recenzí a jenom hltal nový nával screenshotů a videí. Rogue Squadron II dostával všude vysoká hodnocení a tak jsem byl již úplně přesvědčen o tom, že to, co se k nám mílovými kroky do Evropy blíží, nebude jen tak nějaká tuctová střílečka.
V minulých týdnech se mi konečně uvedený titul ocitl v rukou a má ubohá hráčská schránka se tak dostala ke svému elektronickému „cracku“ : ). Nebudu zastírat, že Star Wars pro mne vždy byl obrovský kult a Han Solo pro mne v mých mladých letech znamenal druhého otce : ). Dokážete si tedy představit, že když se mi Rogue Squadron II dostal do rukou, tak jsem byl celý nedočkavý a očekával od něj věci možná i nemožné. Do této hry jsem totiž vkládal enormní naděje - a po spuštění se opravdu začaly dít věci! Animace loga LucasArts bylo vždycky něčím originální již od dob starého dobrého Indiana Jonese na PC. Tentokrát mi ovšem vyrazilo dech - tančící stormtroopeři na hudbu z kantýny z planety Tatooine mne opravdu překvapili. Velice originální záležitost, kdy se tito vojáci pomalu ale
jistě vzdalují, postupně až do tvaru zmiňovaného loga! Hezké, dokonce moc hezké a fanouška SW tahle drobnost určitě zahřeje na srdci : ). Inu a pak přišlo menu. Hudba v menu je novou skladbou, vytvořenou speciálně pro účely Rogue Squadron II. Tudíž žádný John Williams, ale i tak je povedená. Menu je jinak ztvárněno velice umně a v pozadí běží jakoby ledabyle scény z původních dílů SW (srdce všech fans opět plesá štěstím). Pročež nedočkavě vytvářím nový profil a jdu do první tréninkové mise. Ne, nakonec jsem se rozhodl, že trénink prozatím přeskočím. Vždyť Hvězda smrti je už na dosah a Rebelové potřebují mou pomoc!! Tudíž jsem šel okamžitě na věc a musím podotknout, že si mne hra již první misí získala. Nádherná grafika! Screenshoty ani moc nelhaly. Jaké to tedy bylo nakonec překvapení – v pozitivním slova smyslu. Po sestřelení několika prvotních a tudíž poměrně neschopných nepřátel jsem se dostal až k avizovanému „trench runu“. Hezké na tom je, že ovládání z poměrně citlivého přeletu nad povrchem se trochu upravilo a když letíte v koridoru, tak se vám X-Wing lépe ovládá.
Zmíněný průlet koridorem byl opravdu adrenalinový a máte při něm pocit skutečné rychlosti. Textury se kolem vás pořád mění a to samé se děje s geometrií. Je neuvěřitelné, kolik polygonů tam dokázali chlapci z F5 nacpat. První misi jsem dohrál a Hvězda smrti vybuchla. Han Solo si zakřičel štěstím a já se cítil jak za mladých let, kdy jsem neúnavně a pořád dokola sledoval ze SW ty samé scény.
Ale dost již bylo toho vylévání srdéčka a přejděme ke hře samotné. Rogue Squadron II je rozdělen do několika misí, které se znatelně liší prostředím, kde se děj odehrává. Podíváme se tedy nejen na Hvězdu smrti, ale také na Tatooine (mise tréninková), Hoth (chodící tanky), Bespin (město v oblacích – domov Landa Carlissiana – druhý díl Stars série), Battle of Endor (konec třetího dílu), Death Star 2 (rozestavěná hvězda smrti – konec třetího dílu). Též se podíváme na nové lokace, z nichž mne velice zaujala Imperiální věznice, kde letíte s Y-wingem a hlavní úkol je bombardovat. Jsou zde samozřejmě i jiná místa a všechny nabízejí přiměřený, až výborný náboj hratelnosti. V každé misi máte navíc možnost vydávat příkazy wingmanům. Jsou to příkazy jednoduché a přímočaré. Něco na způsob „útočte na nepřátelské stíhačky“ anebo „útočte na chodící tanky“. Při bitvě na Hoth ještě kontrolujete činnost pěších vojsk, ale že by to mělo nějaký zásadní vliv na průběh akce, to se říci zrovna nedá - škoda.
Ovládání je velice citlivé a vaše stíhačka reaguje velice pohotově (někdy mi však přišlo, že až příliš). Rozmístění tlačítek na ovladači je dobře vyřešené a problémy jsem s tím rozhodně neměl. Trochu matoucí je nicméně zrychlení stíhačky. Váš stroj má totiž možnost zrychlit do jakéhosi turba, ale vy sám nevíte a ani se v průběhu mise příliš neorientujete, kdy se už turbo dobilo.
Rogue Squadron II snese srovnání se svým starším stejnojmenným bratrem Rogue Squadron. Spousta věcí zůstala nezměněna, včetně ovládání. Hra však dostala nový grafický kabát a pár nápadů, které vylepšují její hratelnost. Stavba misí je tady ovšem někde jinde a celkově je zdejší projekt komplexnějším a profesionálnějším dílem. Ale o tom až úplně nakonec.
Po dohrání se vám otevírají další možnosti a to sice v podobě nových - speciálních - misí. V této pasáži nemohu nezmínit mise, které můžete letět za Impérium a to sice v kůži Darth Vadera. Při jedné z těchto akcí mne naprosto vyrazilo dech, že na zemi jsou místy vidět piloti, kteří se snaží dostat do svých strojů a vy je prostě a jednoduše můžete - bezbranné - odstřelit už na zemi. Tyto mise jsou výborné a opravdu doporučuji absolvovat a nasbírat v každé z nich maximální počet bodů, abyste si je mohli vychutnat. Mise jsou samozřejmě hratelné vícekrát, takže se nemusíte bát, že byste museli celou hru hrát znovu. Dále jsou za určitých podmínek dostupné nové lodě a zde stojí hlavně za zmínku možnost letět s lodí Bobby Fetta (lovec odměn - chytí Han Sola na konci dílu druhého), nebo letět se známým Millenium Falconem Han Sola.
Všechny lodě, které zde najdete (a že jich je požehnaně) jsou skvěle vymodelované a jsou tak doslova pastvou pro oči. Veliké Imperiální křižníky působí opravdu impozantně a na jejich povrchu si můžete př. všimnout otáčejících se laserových děl. Při bitvě na Hoth se po povrchu procházejí krásně provedení AT-ST a AT-AT a pod jejich nohama pobíhají nepřátelští vojáci, kteří po zásahu stylově zařvou : ). Planety a vesmír, které vidíte v pozadí, jsou opravdu hezoučké a často si připadáte, že jste opravdu tam - jako nedílná součást dění. Textury jsou výborné a nezaznamenal jsem žádné výrazné rozmazávání při blízkém přeletu. Celkově je grafická část opravdu povedená a musím říci, že představuje zatím to nejlepší, co jsem měl možnost na konzoli kdy spatřit. Zvuky a hudba jsou na profesionální úrovni a není jim co vytknout. Co bychom také chtěli vytýkat hudbě Johna Williamse, která nás v misích provází : ).
A jsme u konce recenze. Ta byla skrz naskrz pozitivní, protože hra je opravdu skvělá a každému ji vřele doporučuji. Jenom prosím neočekávejte projekci jako je třeba X-wing nebo Tie-fighter z PC. Rogue Squadron II je přeci jenom pořád střílečka. Ale zato zatraceně dobrá. Co bych v posledku mohl vytknout je klasický neduh většiny vizuálně výtečně vyhlížejících her. Rogue Squadron II je dosti krátká záležitost. Za dva dny budete mít podle mne dohrané základní mise a pak už jen pilovat a pilovat, abyste získávali potřebné medaile a tím body pro otevření bonusových kol. Ale abychom to uzavřeli - máte-li doma GameCube, tak bych neváhal ani vteřinu s koupí další variace na věčné téma Star Wars.
Jak si můžete domyslet, Rogue Leader rozhodně není první hrou od Factor 5 z prostředí Star Wars. Jejich snažení se započalo již na platformě N64, kde vydali titul Star Wars: Rogue Squadron (hra později vyšla i na PC). Byla to střílečka, na tehdejší dobu poměrně slušně vypadající, a také jedna z mála her, která uměla využít možností Expansion packu pro N64 pro lepší grafiku. Původní titul se poměrně lišil v tom, že všechny zdejší mise se odehrávaly na povrchu planet. Nedostali jste se tedy k žádné misi jako v Rogue Leader II - např. útok na Star Destroyer. První díl měl také horší design misí a proto jsem se osobně u něj zdaleka tolik nebavil. Variace úkolů prostě nebyla to pravé ořechové. Přesto Factor 5 zaznamenal na N64 poměrně slušný úspěch. Což bylo dobře, protože mohli pilovat své dovednosti na další hře a to sice Battle for Naboo – opět pro N64. Star Wars: Episode I Battle for Naboo byl počin, jenž byl poměrně dobře přijat mezi příznivci Star Wars. Měl sice tu nevýhodu, že čerpal svůj námět z méně populárních nových dílů Hvězdných válek, ale přesto se mu podařilo mezi konkurencí prosadit. I když mě osobně přišla hra spíše jako simulace vznášedel, než jako letecká vesmírná střílečka. A přiznejme si popravdě. Koho baví létat v Naboo starfighteru. Vypadá divně, je žlutý a měl jej ten malý fracek Darth Vader : ). Ale i tak byla Battle for Naboo vnímána jako solidní záležitost s hezkou grafikou a poměrně dobrou stavbou misí. Uvedené tituly tak započaly lepší léta týmu Factor 5 a doufejme, že do jejich galerie přibude ještě něco hezčího, lepšího a také delšího, než již tak skvělý a zde recenzovaný Rogue Leader. |
| Star Wars Rogue Leader: Rogue Squadron II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
