První film mapující události, které se staly pár desítek let předtím, než na svět v jedné vzdálené galaxii přišel Luke Skywalker, tedy Epizoda I - Skrytá hrozba, otevřel všem lidem, kteří se motají okolo Hvězdných válek, netušené možnosti. Zcela nové postavy, planety a stroje umožnili fanouškům podrobně studovat vše co se týká Obchodní federace i Království Naboo. Manažerům z Lucas Arts pak vymýšlet nové a nové produkty s logem Star Wars, které budou šířit slávu této ságy do všech koutů světa. Samozřejmě, že silnou pozici mají Hvězdné války i na poli elektronické zábavy. Stačí se podívat třeba na připravované pokračování 3D akce Jedi Knight, nebo celkem povedenou i když nepříliš originální strategii Star Wars: Galactic Battlegrounds. Dalším titulem, jenž se může pyšnit slovy Star Wars ve svém názvu, je letecká akce Starfighter. Hra, která celá vychází z Epizody I - začíná útokem na Naboo a končí bojem na velitelské lodi Obchodní federace.
Ještě než se ale začal odvíjet příběh tohoto filmu, vstoupil do leteckých sil planety Naboo mladý pilot Rhys - osoba, do jejíž role se na počátku hry vžijete. Čeká jej první tréninková mise. Jeho, a tím pádem i vaše, velitelka a trenérka Essara vás zavede do úzkých kaňonů, kde máte předvést své pilotní schopnosti. Jakmile ale chytnete do ruky joystick, zjistíte, že starfighter je podivný stroj. 
Vzhledem k jeho tvaru se dá předpokládat, že ve vzduchu jej nedrží vztlak, ale nějaká jiná síla. Ovšem tento antigravitační pohon má za následek dosti podivné ovládání. Zatímco u klasického letadla pohybem kniplu do stran nakláníte letoun a tím jej také nutíte jemně zatáčet, u starfighteru má stejný pohyb řídící pákou za následek vodorovné otáčení vlevo či vpravo - tedy ten pohyb, který u normálního letadla obstarává nožní řízení. Kvůli tomuto neduhu se se starfighterem, ale ani s žádným z dalších dvou strojů, které se ve hře objeví, nedá normálně (rozuměj alespoň trošku jako s letadlem) létat.
Letounem je sice možné rotovat podle podélné osy, ovšem jen s pomocí některé z analogových os joysticku, či tlačítek klávesnice. Bohužel ne každý joystick má dva analogové ovládací prvky navíc, a když už je má, bývá ten, co není plynovou pákou navrhován tak, aby se dal použít místo, již zmíněných pedálů. Například redakční Sidewinder má otočnou celou rukojeť, jako pedály je to skvělé, jako ovládání rotace nepoužitelné. Není mi vůbec jasné proč, nelze nastavit otáčení na dvě tlačítka, tak jako třeba v Descentu. Jediné co jde, je k jednomu z knoflíků přiřadit vyrovnání stroje do vodorovné polohy. Ovládání má ještě jednu specialitu - u joysticku je totiž možné přehodit směry na ose Y. To znamená, že přitáhnout k sobě by neznamenalo zvednou čumák nahoru, ale sklopit jej dolu. 
Neznám nikoho, kdo by to použil, ale u myši, u níž je tato možnost celkem běžná, to nejde. Ta má osy přehozené a nic s tím neuděláte. Nešikovná je též neschopnost lodí viset na místě, umějí jen velice pomalu letět vpřed, což je při útocích na velké a statické cíle opravdu nepříjemné. Je vidět, že Starfighter je konverze z Playstationu 2 a lidé, kteří upravovali ovládání, se s tím moc nemazali.
Vraťme se ale k Rhysovi. Když si dáte trochu práce, na řízení si zvyknete a první tréninkovou misi dokončíte. Pak už začne příběh nabírat trochu větší obrátky. V prvním kosmickém souboji, v němž chráníte loď královny při útěku z Naboo, Essara zahyne a vy zůstanete opuštěni ve vzduchoprázdnu (jen malá poznámka na okraj - váš stroj se ve vesmíru chová zcela stejně jako nad povrchem planet). Bezcílně poletujícího prostorem vás najde toydarian Reti, který vaši poškozenou loď odtáhne do bezpečí. Mezitím se do hry dostává nájemná pilotka Vana, jenž na povrchu jedné z planet objeví tajnou továrnu Obchodní federace, ale dříve než stihne tuto zprávu někomu říci, lapí ji poslední postava Starfighteru - mezigalaktický pirát Nym - který ji zamkne na své lodi a vydá se na loupežnou výpravu. Tato čtveřice hrdinů nás bude provázet celou hrou a vyjma Retiho, se octneme i v jejich kůži a především, na 
jejich lodích. Každý ze strojů létá trošku jinak, zvenku i trochu jinak vypadá, ale hlavně - má odlišnou výzbroj - tedy spíše jinou sekundární zbraň - primární je vždy laser. Nymův bitevník Havoc umí vrhat energetické miny a jako jediný má i automaticky naváděnou střeleckou věž, Vanin stroj střílí zařízení schopná poškozovat štíty a Rhysův starfighter má naváděné rakety, jichž jako jediných máte omezený počet. Jinak se štíty i munice časem automaticky doplňují. Výzbroj i výstroj tedy máme pohromadě, vydejme se do boje za záchranu svobodného planety Naboo.
Zatímco příběh hry, vyprávěný celkem povedenými in-game animacemi, je docela hezký, samotné mise již tak zajímavé nejsou. Každá se totiž časem zvrhne v nekonečné střílení nepřátelských hord. Vše je však fikaně zamaskováno za úkoly typu - doprovoďte konvoj, ochraňte základnu, přepadněte obchodní flotilu a podobně. Ne každý úkol znáte před začátkem mise a v jejím průběhu se objevují, více či méně očekávané zvraty. Tady ovšem leží jeden velký kámen úrazu. Všechny povely totiž dostáváte jen vysílačkou a kvůli tomu většinou nepostřehnete, co máte udělat. Co by se autorům stalo, kdyby se na monitoru objevil seznam vašich úkolů, v němž by bylo zaškrtnuto, co jste již splnili a co ne? Takhle se zadání, která jste propásli, dozvíte až po neúspěšném 
skončení mise či při přerušení hry. Naopak některá z těch, jenž znáte již od jejího začátku, třeba zničení všech nepřátel nebo naopak zachránění všech přátel, k úspěšnému postupu hrou nemusíte splnit. Pokud je však zvládnete, dostanete odznak a když jich nasbíráte dost, zpřístupní se vám tajné mise (celkem jsou čtyři + dvě tréninkové), možnost výběru letounu a ještě některé další vychytávky. Bohužel jen toto plnění nadstandardních úkolů je důvodem zahrát si Starfighter znovu. Samotná kampaň, tedy ta část hry provázaná příběhem, má jen 14 poměrně jednoduchých a krátkých misí, z nichž vás dokáže potrápit jen ta poslední, kde se mezi obyčejnými roboty najednou objeví nadstandardně odolný padouch - vrah vaší velitelky.
Záporňák však není chytřejší než ostatní roboti, jen jej nejde snadno rozstřílet. Umělá inteligence všech nepřátel je ubohá. Robotů Obchodní federace je prostě jen hodně. Téměř bez rozmyslu létají prostorem a i když se pohybujete maximálně pomalu, nepověsí se na vás aby vás dostali, někdy jsou sice schopni delší dobu do vás pálit, ale rozhodně se nechovají nijak rozumně. I ten, již zmíněný, padouch, od něhož by člověk očekával trochu nebezpečnější pilotní schopnosti, během bojů narážel do obrovské kosmické lodi Obchodní federace jako by byl zcela na mol. Ani vaši kolegové však nejsou příliš chytří. Jim 
ale naštěstí můžete zadávat čtyři jednoduché povely - zaútoč či braň zaměřený cíl, kryj mě a hlaste se. Někdy, zejména u statických cílů, se vašim bojojníkům skutečně podaří cíl zničit, avšak jinak jsou jejich úspěchy minimální.
Jak vidíte, Starfighter není žádný zázrak, ovšem má jednu světlejší stránku, a tou je grafika. Pěkné modely raket i výbuchy při zásazích stojí za vidění, ovšem žádný z vašich strojů nemá kabinu a ani se není možné rozhlížet do stran, což je někdy dost nepříjemné. Provedení volného kosmu i povrchu planet už tak úžasné není. Největší slabinou je omezené území, na němž se pohybujete. I když to vypadá, že létáte v otevřeném prostoru, nacházíte se ve skutečnosti v jakési bublině, z níž nemůžete ven. Může se vám tedy klidně stát, že uvidíte blížícího se nepřítele a vydáte se mu vstříc, ovšem vaše trestná výprava narazí na neviditelnou stěnu, která vás donutí počkat, než se on k vám přiblíží. Zajímavá, ale nepříliš logická drobnost se objevuje při letu kosmem. Abyste neměli pocit, že stojíte na místě, jsou všude okolo malé bílé tečky, které vypadají jako hvězdy, ale ubíhají pryč, čímž vzbuzují dojem pohybu. Vypadá to sice hezky, ale je to úplný nesmysl. Zvuková část hry je standardně kvalitní. Zdá se, že Lucas Arts mají zvukovou banku plnou hvízdání laserů a hučení motorů, kterou využívají pro všechny své tituly. Stejně dobré jsou také osvědčené, i když už trošku obehrané, monumentální hudební motivy
Star Wars: Starfighter je ryzím příkladem úplně obyčejné hry. Je sice kvalitně technicky zpracován, ale je krátký, nepříliš zábavný a navíc nemá multiplayer, což je v současné době hodně velké mínus. Je to bohužel hra, která dává za pravdu všem, kteří říkají, že na Hvězdné války se nabaluje čím dál tím víc věcí zaměřených jen na vytřískání maximálního množství peněz s minimální námahou. Pokud tedy doma nemáte nějakého malého začínajícího virtuálního pilota, kterému by hra nepřišla zbytečně snadná, raději se poohlédněte po nějakém jiném titulu. Jestliže nebažíte jen po Hvězdných válkách či futuristikých strojích, ale hledáte spíše nějaké akční létání, podívejte se třeba na Crimson Skies.
| Star Wars - Starfighter | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
