Studie zabývající se trendy a vnímáním videoher v Evropě

Studie zabývající se trendy a vnímáním videoher v Evropě | foto: ISFE

Čtvrtina rodičů neřeší, jaké videohry hrají jejich děti

  • 9
Povědomí o věkových doporučeních i obavy z dopadu na agresivitu jsou v Česku vůbec nejnižší. Vyplývá to ze studie, kterou provedla organizace ISFE v šestnácti evropských státech. Průzkum se zabýval počítačovými hrami a zapojilo se do něj několik tisíc respondentů. Výzkum boří některé mýty.

Studie se v České republice zúčastnilo 651 lidí a výsledky se srovnávaly s respondenty například z Dánska, Norska, Finska, Švédska či Nizozemska.

Máme rádi PC, konzolím příliš neholdujeme

Stoupající trend penetrace počítačových her v Česku se potvrzuje zejména v posledních letech. Více než polovina dotázaných (56 procent) prohlásila, že v posledním roce hrála alespoň jednou počítačovou hru, přičemž pojmem „počítačová hra“ rozumíme jak hry pro osobní počítače, tak pro konzole, přenosná herní zařízení, tablety i mobilní telefony.

Všeobecně se u nás hraje více než v Evropě, celoevropský průměr je 54 procent u mužů (v ČR 64 %) a 43 procent u žen (v ČR 48 %), přičemž frekvence hraní je v Česku čtvrtá nejvyšší po Švédsku, Finsku a Francii.

Česká republika se v rámci Evropy vymyká vůbec nejnižším podílem konzolí (16 procent) a naopak nejvyšším podílem hraní na PC (49 procent). Třiadvacet procent českých respondentů uvedlo, že alespoň jednou za poslední rok hrálo hry také na chytrém telefonu.

Zakořeněný předpoklad, že kdo hraje hry, ten „je jinej“, se potvrzuje pouze zčásti. Hráči počítačových her se více zajímají o technologie (65 procent vs. 37 procent u lidí, kteří dané hry nehrají). Tato skupina také častěji využívá internet (88 procent vs. 73 u zbytku respondentů).

Možná však překvapí skutečnost, že fanoušci videoher také více sportují. V běžné populaci provozuje sport zhruba 38 procent lidí, mezi hráči počítačových her je sportovců polovina.

Jaký je český rodič

Další část výzkumu se zabývala hraním her u dětí. V ČR se to týká 49 procent dětí, přičemž s polovinou z nich hrají rodiče. Nejčastěji proto, že je o to děti samy požádají.

Rodiče jsou v hodnocení dopadu her na děti poměrně rozpolcení. Podíl pozitivního vnímání her většinou osciluje kolem evropského průměru, v ČR je však oproti zbytku Evropy výrazně více rodičů, kteří to vnímají negativně.

Zábavnost her oceňuje 78 procent rodičů, prohloubení prvku soutěživosti u dětí 58 procent a posílení kreativity 49 procent. Navzdor zažitým domněnkám pouze 18 procent rodičů u dětí pozoruje zvýšení agresivity v souvislosti s hraním. Naopak dvojnásobek rodičů díky tomu hodnotí své děti jako méně agresivní.

Neméně pozoruhodné je srovnání těchto čísel s Evropou. Třeba v Itálii téměř polovina rodičů zastává názor, že hry činí děti agresivnějšími. Výzkum nákupního chování rodičů dětí prvního stupně ZŠ pak rozkryl zajímavou informaci, že dítě je skoro v polovině případů přítomno nákupu hry. Dá se tedy předpokládat, že právě ono si o nákup řekne.

Češi neřeší věková omezení

Pro hry stejně jako u filmů existuje sofistikovaný systém věkového doporučení. Ten se v Evropě jmenuje PEGI.

V České republice je však jeho známost jednoznačně nejnižší v Evropě. Zatímco ve Francii zná tento systém 71 procent respondentů a evropský průměr činí 51 procent, ČR se z něj výrazně vymyká s pouhými 25 procenty.

Ondřej Šteffl, ředitel vzdělávací společnosti Scio, uvádí: „Videohry jsou součástí moderního vzdělávání stejně jako filmy nebo knihy. Nic se samozřejmě nesmí přehánět a dítě by rozhodně nemělo hrát neomezeně. Na druhou stranu zakazovat dětem hrát úplně je kontraproduktivní.“

Šteffl proto nabádá, aby lidé hledali tituly, které vedou k rozvoji dětí. „Prostředků, jak zjistit, která hra je pro dítě vhodná a co ho může naučit, je už i u nás na internetu mnoho,“ tvrdí.