Super-Bikes: Riding Challenge

V poslední době se setkáváme se závody motocyklů čím dál častěji. Milovníkům jednostopé rychlosti představujeme další přírůstek do rodiny a rovnou se podíváme, jak dopadla jeho recenze. Stojí za námahu?

Z dílen společnosti Milestone k nám dorazil další závodní titul zaměřený na dvoukolou jízdu. Tato studia mají již ve tvorbě jednostopých závodů zkušenosti a po několika úspěšných titulech předcházelo očekávání i jejich nejnovější kousek, Super-Bikes: Riding Challenge.

Ihned po vstupu do menu se k mému nemalému zklamání ukázalo, že jde o port z konzole. Poukazovalo na něj ovládání nabídky výhradně klávesami, popisky s nepočítačově pojmenovanými tlačítky apod. Titul byl zřejmě původně vyvíjen pro platformu PS2, na které také vyšel. K tomu je orientace mezi položkami velice nepřehledná a prokousat se ke kýženému cíli dá zabrat. V procházení Vám budiž ku pomoci alespoň přehledný manuál.

S ovládáním motocyklu pomocí kláves (nebo jakéhokoli jiného zařízení) musí zákonitě nastat problém. U aut lze poměrně přesně naprogramovat poměr mezi stiskem klávesy a pootočením volantu, kdežto vyjádřit jejím stiskem komplikované přenesení váhy celého těla, to dost dobře nelze. Proto píše-li hra, že ‚prověří zkušeného motorkáře‘, opak je pravdou. Stejně jako ostatní motocyklové závody, ani Super-Bikes nepřichází v oblasti ovládání s ničím novým, ba naopak, spousta věcí se tváří jako nedodělaná. Obzvláště tučná výtka patří naprosto neúčinnému brzdění a zatáčení, ze kterého se stává noční můra.

"K mému nemalému zklamání se ukázalo, že jde o port z konzole"

Na ovládání se úzce váže celá hratelnost, v tomto případě bohužel nepříliš valná. Ze závodění se vytratilo uvolnění a přirozené napětí a přeměnilo se ve strach z další zatáčky, z motivující tuhosti oponentů se stala odrazující dokonalost počítačem ovládaných závodníků. Od dobré hry očekávám, že se po usednutí k počítači budu těšit na další závod, budu se ke hře s chutí vracet ve volném čase. Takové potěšení jsem bohužel ale u této nenašel.

Kladně hodnotím tzv. jezdeckou školu, což je podrobný tutoriál techniky jízdy na motocyklu. Hra s vámi nacvičí nejzákladnější principy ježdění a předpřipraví Vás na závody.

Za samozřejmost považuji přehlídku strojů s uvedením jejich skutečných parametrů. Velká škoda že se i na tuto část vztahuje systém odemykání a tak si prohlédnete opět jen odemknuté motocykly.

Po grafické stránce titul vyloženě nepropadl, ale určitě nečekejte fascinující zážitky. Většina hráčů asi bude vizuální podobu kvitovat s nevolí. Motocykl a jeho části jsou vymodelovány poměrně detailně, nejvíce utrpělo okolí tratí.

Vlivem špatného ovládání se sice nedá dobře určovat, kam se bude vaše jednostopé vozidlo ubírat, kamkoli ho ale dostanete, bude se chovat realisticky. Nezvládnete-li řízení a skončíte v písku, štěrku, nebo hlíně, stroj na to zareaguje tak, jak by to asi udělala skutečná motorka. To samé platí o nárazech do čehokoli a srážkách se soupeři. Možná až moc velkou pozornost věnovali tvůrci kluzkosti asfaltu, pročež se závodní dráha v zatáčkách chová jako parkety. Podle obalu by každý motocykl měl mít svůj specifický, skutečnosti odpovídající model chování, dokonce prý i odsouhlasený samotným výrobcem.

Klady a zápory

velké množství strojů

ovládání motocyklu
grafika
hratelnost

899 Kč
Anglicky

K dispozici je necelá padesátka motorek nejrůznějších značek a modelů. Prohánět je můžete na patnáctce zajímavých tratí, většinou v atraktivních a známých lokalitách – namátkou jmenujme Londýn nebo Azurové pobřeží. Tratě i motocykly jsou přístupné systémem odmykání, naštěstí ale po prvním závodu typu Tour nebo Pohár se všechny stroje ihned odemknou.

Hra v sobě nese pokus o RPG, kdy je každý virtuální jezdec odměňován zkušenostními body, ty může posléze použít na vylepšení dovedností svého závodníka. Body se sbírají za nejrůznější speciální manévry během hodnocených závodů. Při získání dostatečného množství bodů postoupí jezdec na vyšší úroveň, což znamená dva dovednostní body, rozdělitelné libovolně mezi sedm důležitých znalostí (namátkou ovládání brzd, plynu, zvládání pádu apod.).

Co se herního systému týče, nabízí se v zásadě dvě základní volby – kariéra a závody o trofeje. Jak sám název napovídá, v kariéře budete rozvíjet postavu svého hráče za využití zmíněného RPG prvku, kdežto v závodech o trofeje jste odměňováni pouhým odemykáním dalšího vybavení a tratí a na jezdce to nebude mít vliv.

"Hra v sobě nese pokus o RPG, kdy je každý virtuální jezdec odměňován zkušenostními body..."

Byl jsem příjemně překvapen, když jsem v menu zahlédl položku multiplayer. Mé nadšení ale polevilo po zjištění, že jde o známý split-screen mód a síťová karta zůstane bez práce. Navíc je hra více hráčů zcela nesmyslně omezena systémem odemykání módu kariéra, tudíž musíte s postavičkou nejprve odjezdit několik vítězných závodů, v opačném případě máte na výběr pouhé tři tratě a asi pět strojů. Vzhledem k horšímu ovládání si ale nemyslím, že by hra našla své místo mezi síťovými závodními nadšenci.

Pochvala směřuje k hudebnímu doprovodu. Z reproduktorů se line muzika vhodně volená k závodní hře. Škála samplů, které se opakují, ale není příliš veliká a můžete tak při delším poslechu pozorovat určitou monotónnost.

Super-Bikes byly pro mě osobně zklamáním. Velmi špatná ovladatelnost strojů a ne zrovna nejlepší grafika sráží hodnocení velmi nízko. Nepomůže ani větší počet motocyklů a tratí, ani realistický fyzikální model motocyklu. Multiplayeru by neuškodilo síťové zpracování, když už je jím hra vybavena - split-screen mi v dnešní době nepřijde zcela na místě.