Multiplatformové plány společnosti Sega jsou již obecně velice dobře známé a Super Monkey Ball je jejich první vlaštovkou pro 128-bitový systém GameCube, který nedávno zahájil svou spanilou jízdu, na níž jej v začátcích doprovázejí tři pilotní tituly. O Luigi Mansion jsme již několikrát pohovořili, zkuste nahlédnout třebas Wave Race: Blue Storm jsme psali včera, a tak nezbývá než poodhalit případná tajemství a otázky u Super Monkey Ball (dále jen SMB). Tato hra je reinkarnací původní automatové předlohy, nicméně tvůrci se naštěstí vydali ještě trochu dále a vylepšení je tady celá řada. Třeba jenom přídavek v podobě dvou nových herních módů je dosti značné pozitivum. Ale vezměme to popořadě.
Základní model hry je postaven na skutečnosti, že svého hrdinu – opičáka pohybujícího se v jakési průhledné kouli – dirigujete a směrujete skrze rozličná 3D prostředí. Třebaže zdejší svět nehýří nějakými obzvlášť impresivními detaily a bůhvíjak propracovanými scenériemi, díky tématické odlišnosti úrovní – např. podvodní svět, vesmír apod. – se nudit rozhodně nebudete. Jádro tedy spočívá v ryze arkádové akci, v níž musíte se zmiňovaným opičákem (na výběr máte ze čtyř jeho modifikací) proběhnout/prokutálet se danými levely (čeká vás tu celá stovka, ovšem ty počáteční jsou mimořádně kraťoučké) pomocí naklánění platforem, na nichž zrovna stojíte, a za neustálého sbírání symbolů banánů (100 banánů je život navíc). Tuto možná trochu jednoduchou či jednotvárnou náplň se snaží oživit některé další zpestřující prvky, takže se nadějete pohybujících se platforem (nelze
je přeskakovat), leckde narazíte na nepříjemná bludiště, z nichž musíte nalézt správnou cestu ven (resp. vpřed) a jestliže máte rádi opravdickou „challenge“, pak vás potěší, že nemá chybět ani správně šibeniční časový limit! Ovládání má být vyřešeno velice jednoduše a navzdory velké spoustě miniher, kde se ovládací mechanismy mohou do značné míry různit, i poměrně intuitivně, takže v tomhle problém neočekávejte. Potíže nastanou spíše u volby obtížnosti, kdy Expert je skutečně hoden svého označení.
Vedle uvedeného singleplayeru se zde nadějete i multiplayeru pro čtyři hráče, který má skutečně způsobovat závislost. Čekejte zde neuvěřitelně variabilní herní režimy jako Monkey Race, Monkey Fight a Monkey Target, díky nimž se tento titul jeví jako naprosto ideální kompromis pro společenské dýchánky a herní párty. Monkey Race je závod do jisté míry připomínající Sonicovy eskapády říznuté Mario Kart, kde na vytyčených tratích uháníte vstříc cílové pásce, přičemž společníky na cestě vám dělají speciální panely pro urychlení vašeho běhu či rozličné power-upy, jež vděčně používáte pro zpomalení vašich oponentů. Monkey Fight je netradiční bojovka odehrávající se na levitující platformě, z níž musíte svého soupeře srazit dolů. Každý bojovník je vybaven vystřelovací boxerskou rukavicí, přičemž sbíráním bonusů v „ringu“ se dočkáte zvětšení jejího objemu, což zní zajímavě. A konečně Monkey Target.
Zde se po výběru vaší postavy ocitnete na platformě vysoko nad oceánem. Nejprve musíte zastavit točící se kolo rulety, na němž jsou ikony symbolizující nějaké nebezpečí jako kupř. volně levitující bomby ve vzduchu, kteréžto činí vaše další počínání poněkud obtížnější. Takto si totiž náhodně určujete, s jakými problémy se v dané úrovni střetnete. Poté musíte rychle seběhnout z platformy dolů pro nabrání pořádné rychlosti a po opuštění pevné půdy pod nohama za vydatné pomocí jakýchsi křídel na rukách plachtíte směrem k vytyčenému pohybujícímu se cíli na oceánských vlnách, přičemž klíčová je vaše rychlost a přesnost, s jakou toto učiníte.
Zatímco výše uvedené bude dostupné prostým zapojením vícera ovladačů do konzole, nadějete se tu též něco zpestřujících miniher, které si zpřístupníte dokončením SMB se ziskem 2500 bodů a výše. A čeho se v této sekci nadějete? Monkey Billiards, Monkey Golf či Monkey Bowling. Je třeba něco dodávat?
Samozřejmě, vypadá to velice povedeně a hodnocení Famitsu tomu dodává tu patřičnou visačku kvality, ale není všechno zlato, co se třpytí. Jelikož v základním herním módu ovládáte opičáka pomocí analogového tlačítka a toto není příliš dobře navržené pro nutnost nesmírně citlivého navigování skrze některé zapeklité herní úrovně a dosti nepříjemná je též informace, že po vašem skonu v jistých fázích singleplayeru musíte začít od samého začátku dané pasáže (pět Continue), může být tato část mnohdy poněkud otravná. Ale pokud hledáte zábavnou multiplayerovou akci, tahle vám podle všech referencí vytrhne všechny trny z paty. Pakliže tam nějaké máte…
