Super Monkey Ball patří mezi takzvanou první vlnu her vznikající pro právě narozený handheld N-Gage. Kdo by podle názvu očekával nějaký ujetý fotbálek, má smůlu, žánr je definován poměrně jasně - hra na postřeh. Obecně vzato, hry na postřeh nemají svoji pozici nijak lehkou, poněvadž ve valné většině případů nedokážou nabídnout dlouhotrvající zábavu. Jak se říká: neurazí, ale o špičku se nejedná - vhodné tak pro chvilky oddechu. A ačkoliv se tvůrci titulu Super Monkey Ball snažili, aby se jejich hra brzy neomrzela, výše uvedené hodnotící frázi se jejich dílko vyhnout zcela nemůže.
A co jde tentokrát? Představte si 3D prostor (ó ano), tedy spíše iluzi 3D prostoru - pozadí vyplňují hvězdy či povrch nějaké planety, na popředí se tyčí více či méně komplikovaná - teď už
doopravdy - 3D konstrukce. Před odstartováním úrovně pohled kolem konstrukce rotuje, aby hráč získal lepší představu toho, co jej čeká. A co jej vlastně čeká? Na začátku balón, tedy vlastně opice šlapající uvnitř průhledného míčku, a na konci brána, k níž se musí hráč propracovat. Balón s opicí ale neovládáme přímo, přes směrový kříž spíše natáčíme s celou konstrukcí, díky čemuž si ovládání žádá trochu cviku. Zbrklost se nevyplácí ani díky kameře, která se automaticky natáčí v určitých bodech, což klidně znamená, že zatímco před chvilkou dozadu znamenalo dozadu, teď už dozadu znamená dopředu. Oživení představují po úrovni roztroušené banány, přičemž po kompletaci padesáti kousků obdržíme bonus v podobě života navíc.
Aby to nebylo zase tak jednoduché, připravili nám autoři v tahu vpřed několik typů překážek -
kromě nezvyklého ovládání a kamery :). Setkáme se tak například s pohybujícími se plošinkami, různými odrazovými skokánky, zátarasy, nepřáteli, kteří pochodují na své předem připravené trase a pokud do nich narazíme, smůla... K vyřádění se nabízí tři úrovně obtížnosti, respektive tři druhy tratí. Začátečnická obsahuje deset levelů, pokročilá patnáct a nejtěžší dvacet. A zatímco začátečníka lze dohrát po několika prohraných kouscích, pokročilejší úrovně dají zabrat pořádně - což si tvůrci dobře uvědomovali. Pokud se do daného levelu dostaneme, automaticky se nám tento odemkne ve cvičebním módu, kde si můžeme obtížnou pasáž natrénovat.
I když je výše zmíněné provedeno se vší pečlivostí, přeprava balónu s opicí se velmi rychle omrzí. Totálnímu úpadku se tvůrci snažili - a celkem úspěšně - zabránit trojicí miniher. Tyto na začátku nejsou přístupné, pro jejich odemčení musíme dosáhnout určitého skóre (a hle, motivace!). První je závodění, kdy se na okruhu snažíme porazit ostatní soupeře. Ve druhé, asi nejlepší, se ocitáme v ringu na dvou stranách ohraničeném a na dvou nikoliv, a k balónu máme přimontovanou boxerskou rukavici. V ringu bojují všichni proti všem, dohromady čtyři soupeři, přičemž nechybí ani různé bonusy (například zvětšení rukavice a podobně). V poslední hře se rozjíždíme na obřím skokánku a snažíme se přistát na ostrůvcích v prostoru - ovlivňujeme rychlost rozjezdu, dobu, kdy kouli rozevřeme a přetransformujeme v křídla, následný let a dopad. Letové vlastnosti dále ovlivňují povětrnostní podmínky, případně nějaký modifikátor, který si před každým startem můžeme vylosovat v ruletě. Celkově - na jedné straně řemeslně odvedená práce, na druhé "pouze" akční hra na postřeh. Nebýt povedených miniher, bylo by hodnocení o něco nižší.
| Super Monkey Ball |
| Výrobce/Distributor |
Sega |
| Platforma |
N-Gage |
|
| Ukládání pozic: |
ano (autosave) |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Spíše průměrná hra na postřeh s nadprůměrnými bonusy. |
|
|
doopravdy - 3D konstrukce. Před odstartováním úrovně pohled kolem konstrukce rotuje, aby hráč získal lepší představu toho, co jej čeká. A co jej vlastně čeká? Na začátku balón, tedy vlastně opice šlapající uvnitř průhledného míčku, a na konci brána, k níž se musí hráč propracovat. Balón s opicí ale neovládáme přímo, přes směrový kříž spíše natáčíme s celou konstrukcí, díky čemuž si ovládání žádá trochu cviku. Zbrklost se nevyplácí ani díky kameře, která se automaticky natáčí v určitých bodech, což klidně znamená, že zatímco před chvilkou dozadu znamenalo dozadu, teď už dozadu znamená dopředu. Oživení představují po úrovni roztroušené banány, přičemž po kompletaci padesáti kousků obdržíme bonus v podobě života navíc.
kromě nezvyklého ovládání a kamery :). Setkáme se tak například s pohybujícími se plošinkami, různými odrazovými skokánky, zátarasy, nepřáteli, kteří pochodují na své předem připravené trase a pokud do nich narazíme, smůla... K vyřádění se nabízí tři úrovně obtížnosti, respektive tři druhy tratí. Začátečnická obsahuje deset levelů, pokročilá patnáct a nejtěžší dvacet. A zatímco začátečníka lze dohrát po několika prohraných kouscích, pokročilejší úrovně dají zabrat pořádně - což si tvůrci dobře uvědomovali. Pokud se do daného levelu dostaneme, automaticky se nám tento odemkne ve cvičebním módu, kde si můžeme obtížnou pasáž natrénovat.
