Svět - recenze na něj

Začalo to světlem, nebem a zemí. Prý to pokračovalo Evou a nakonec to stejně všechno zpackal člověk. Svět jako počítačová hra - jaká je?

Začalo to světlem, nebem a zemí. Prý to pokračovalo Evou a nakonec to stejně všechno zpackal člověk.

Když jsem psal svoji bláznivou úvahu o "Útěcích v jiné světy", kde jsem hledal (jsem egoista, takže spíš nabízel) důvody toho, proč skutečně část lidstva zasedá ke krabicím s náhražkami světa, uvědomil jsem si, že jsem opominul samotný důvod ke všemu...

Svět.

Není generovaný! V jeho grafice má úplně všechno svůj vlastní detail. Fyzikální model Světa je dokonalý!

Smysl není zaručen

Původně jsem chtěl říct, že "výhra není zaručena." Bohužel Svět je specifický v tom, že jej ROZHODNĚ DOHRAJETE AŽ DO KONCE, i když o to nestojíte. U her většinou tušíte proč hrajete a co je jejím cílem (postřílet všechny, být boháč, nenechat toho pejska pokakat plovoucí podlahu). Takže, znáte-li u každé vydané hry smysl, víte proč ji chcete hrát nebo ne, proč jsou v ní věci tak jak jsou. A můžete vyhrát.
Ve Světě to s výhrami není valné. Někdo uspěje, někdo ne. A nejenom to. Někteří uspějou právě proto, že jsou špatní a zatracovaní. Jiní uspějí jenom proto, že si přejeme jejich úspěch (Superstar, VyVolení, pornohvězdy).
Paradox je v tom, že ti obecně chudí a neuspěšní, stejně jako ti, kteří touží po bohatství, namísto zvyšování vlastních "úrovní", prostě bláznivě volí ty, co se boháči stanou, prostřednictvím sms... Má to smysl, abych o něčím životě rozhodl a uvedl jej v Zahrady Ráje, přesto že já budu pokolena v blátě a ještě mi bude pršet za klobouk.
Mimo jiné lidé tu raději žijí cizí životy v reality show nebo novinových článcích, než aby obhospodařovali ten vlastní.

Voda je vodou mnoha kvalit, někdy po ní můžete i chodit. Nebe je křižováno ptactvem, leteckou dopravou a naprosto věrohodnou inverzí. A hlína! I obyčejná hlína je zde hlínou kyprou s velkým množstvím biochemických procesů, které se skutečně dějí a probíhají na pozadí... A Vy, vážený účastníku Světa, máte výhradní právo být do ní kdykoliv neprodleně zakopán. Och, ovšem, nabídku na tuto službu nelze odmítnout!

Když se rozhlížím po ránu kolem, mrazí mě v zimě vzduch v nose. Existují Zde místa, kde se mi z dechu tvoří sněhové vločky a moč mrzne na půli cesty. Existuje i čas; a události se v něm projevují. A kdysi dávno v čase měli účastníci toho geniálního kolosu i možnost pozorovat Svět jen (a pouze) přes vločky svého dechu, často i jaksi bez šatstva - na Sibiři. Naštěstí obsahuje tento svět i strategický prvek, takže se zde aplikuje globální pokrok. Proto je dnes páchat zločiny snažší. Maximálně Vás za to zavřou do luxusu zlatých mříží.

Zdá se Vám, že píšu s nadsázkou a ironií? Ale jistě, dívám-li se z vnitřku svého mladistvého

GAME OVER

Reportážní fotografie popravy dvou chlapců v Íránu. Trest za jejich gay orientaci. Jednou šlápneš vedle a GAME OVER.

depresivního srdce, zjišťuji, že bez virtuálních světů ten SKUTEČNÝ Svět vůbec nemusí být tak lehce stravitelný. Tak například...

Pravidla

... nikdo Vám zde nenapíše návod na život. Od každé hry existuje alespoň několik poznámek o tom, jak se co ovládá a kdo je tu k čemu. Ale ve Světě? Když jste dítětem, narazíte na rodiče, které jste si nevybrali, nenamixovali ani nedokrášlili vlastními silami - Sims 2. Prostě se někomu narodíte (fakt!, vylezete přímo zevnitř) a ten "kdosi" Vás má uvést v pochopení značného množství zákonistí, které zde platí. Ale ani rodiče sami je většinou sami neznají! Učí Vás tu někdo, kdo neví jak se věci používají správně! Celou dobu se můžete dozvídat, že temný sklep je dobré místo pro život dítěte, pak přijdou lidé v divném bílém oblečení a vy zjistíte nejenom že existují i jiní lidé, než ti co Vás tu krmili, ale že svět se dá dýchat, lépe chutná a na záchod se nechodí do kouta! (Oh?!)

Jo, ať už máte charisma, jaký chcete, může se stát, že Vám to tu někdo celý spacká už od začátku. Bohužel, Cizí lidé Vás tu zachrání opravdu jen zřídka kdy.

Výstřednosti průměrů

Je to svět inspirován barevností, a tvůrce si oblíbil černou. Černá tu zahaluje mašinerie politických ambicí podpořených černou aktivitou úplatků. Z tvaru si tvůrci světa oblíbili "dutost," možná proto, že co je duté, nemá vlastně

Na vrchol veřejnosti

Je to jako když semelete prase a narvete ho do vlastních střev = párek, klobása, jitrnce, veřejné mínění.
Mládá "proherkyně" (asi opak od výherkyně) veřejných her na soudce svoji negativní reputaci dokázala bravurně narvat celému mému národu do krku, a jestli přitlačí, poteče to druhou stranou ven. Ze všech obdržených přívlastků jako "nejhorší", "nejsměšnější", "nejubohožejší" a všech dalších "nej", která bych sám nechtěl (ale která mi zde kdokoliv může vnutit), si upředla pevný (a cenný) provázek, jímž si obtočila milou a všesoudnou veřejnost kolem prstu. Ty nejneuvěřitelnější věci jsou tak snadné: prodala svůj trapas reklamně na pivo, které teď každý zná, monitoruje výroky na svoji osobu a na základě "pláců" slavných osobností tak vysoudí zajímavé částky (jedna ze pří se slavným moderátorem je založena na prostém faktu, že ona nejí vlašský salát), no a nakonec napsala svoji knihu, jejímž obsahem není nic jiného, než její postoje a názory na cokoliv, co jí napadlo - asi. A právě ta veřejnost, která jí byla krutým soudcem za obyčejnost jí nyní vystřelí na vlastní vrchol, protože tu knihu budou prostě všichni chtít!

konkrétní tvar a podobu. Většinou je to uvnitř "temné." Dutost tu vyplňuje místní vesmír (který si nemůžete vybrat,) a i hlavy lídrů jednotlivých zemí. Nicméně dutost je též jiným vyjádřením pro "průměr". Možná jsem objevil i novou matematickou formuli (a asi i univerzální návod na použití "života"), protože průměr zde tvoří celá globální rozhodnutí. Průměrný občan v průměrném počtu průměrně volí jiné průměrné občany do pozic vůdců a vlád (ne vždy a všude), a jak jsem řekl, tito vůdci smeček jsou velmi často dutí. A to se tu hodnotí.

Tvůrci hry a support

Svět navržený proto, abychom si užili průměrnosti? Raději 6 GB Světa WarCraftu, než nekonečnost obyčejnosti vlastní duše. Ten kdo jej vytvořil a distribuoval "svým hráčům," má se Světem pekelné záměry (pozor, stále mluvím o Bohu...). Jen si to vezměte: pobočku má na každém rohu, přesto se obvykle ničeho nedovoláte. Tvůrce ví o všem všechno, ale nám sdělil jen deset (deset!) pravidel a očekává, že dojdeme pokory a dokonalosti a postoupíme na další úroveň?! A kde je proboha Podpora uživatelům?! Mám čekat na Datadisk? Kristovo noho, tahle ironie nemá ani kapku stylu!

Šachová partie

Vezmeme-li v úvahu, že Bůh řídí naše kroky (v každém servisním středisku Světa Vám to potvrdí, hledejte v kostele pod lavicí zmatený manuál odhadů a smyšlenek s velkým zlatým nápisem Bible), stává se znenadání společnost Nástrojem "Kohosičehosi". Zároveň víme, že si pravidla stanovuje společnost sama (Společenská pravidla - pozor, neříkají jak správně žít!). Pravidla té samé společnosti, jíž současně manipulje politik jako s lžící v talíři (nabrat co nejvíc a sežrat to rychle)! Kdo je tu tedy hráčem a kdo mi sakra určuje pravidla? Tlusťoch o němž se Ví pravidelně a často nebo Všeho schopný Stařeček z obrazů v kostele?

Statistika z chlíva, Skilly z příkopu.

Jistá míra rozvoje postavy ve Světe existuje. Obecně jde o prestiž, know how či fyzickou sílu. Ovšem všechny z těchto statistik mají skryté tajemství ve svém účinku. Například za projev síly jste tu často potrestání zákonem (většinou když nekomu utrhnete hlavu) a využívate-li ji pouze v práci, pak Vám klesá prestiž i know how - přeci jen kopáč příkopů málokdy rozumí kvantové fyzice, že? Ovšem ani nízká prestiž či nulová inteligence Vám nemusí zábranit stát se politikem, mediální hvězdou či jinou, podobně mixovanou modlou. Ovšem o prasatech a entitách již padlo své...
Jediné o co tu jde, je rozhodování mezi tím, jestli jste v danou chvíli hráč nebo figurka. A je jedno, jestli chrocháte.

Takže to moje rozhodnutí řídí fyzikální model, Tvůrce, Tlusťoh z vládního kabinetu... Přidejme manželku, veřejné mínění a náhodný pád meteoritů... a najednou nevím, co hraju?

Strategie i FPS

V jednu chvíli mířím pistolí na hysterickou manželku, uhodí do mně blesk trestající mne za hříchy a jsou mi jasné statistiky pro další postup ve hře, které nejsou moc zábavné, protože Game Over tu neexistuje. Prostě místo reloadu zůstanete žíví do smrti, jen omezení třemi stěnami betonu a jednou stěnou mřížoví. (lžičkou z plastu si na útěk nezaděláte). A to všechno hezky zpomaleně - Bullet Time jako způsob utrpění. Originální.

Nutno podotknout, že když si kupuji hru, vím kdo ji vytvořil a že byla vytvořena proto, abych ji miloval. Kdežto Svět mi tu řídí několik různých entint a nezdá se, že pro moji spokojenost. A nic z toho nemůžu reklamovat!

Hráč?

A kde jsem tedy já? Chcete být milující partner, ale ženy jsou tu naprostou záhadou, která leckdy dokáží pěkné kousky. Láska mužů k mužům je hřích a skandál zároveň a obcovat s ovcí není košér... Mám mít rád psy, protože jsou poslušní nebo protože dobře chutnají? Kdo tu vlastně rozhoduje o mém životě?

Klady a zápory

Když už to hrajete, máte jistotu, že tu smůlu mají i ostatní
Doslova smršť příběhů, kterými můžete žít
Neskutečně variabilní, adventurní, stejně jako FPS

Umřete a už nehrajete
Umřete většinou za dlouho, což Vám prodlužuje utrpení
Ve smršti příběhů často zapomenet žít ten svůj
Zcestnost jednání není nikdy plně prokazatelná

Mám stále ten divný pocit, že bych to měl být já... Kdo tu hraje a co? Bůh versus Církev, souboj o vlastní podstatu? Co moje postava? Chci nový charakter a hezčí, s lepšíma statistikama...! Kde ho vzít? Co mám dělat, abych nedopadl takhle?! Áááááááááá pomóóóóc!!! Odpověď je prostá:
Být hráčem někde jinde, když tady z Vás dělají figurku ve vlastní hře. Možností je spousta. Jsou i takové, kdy jste samotným bohem či tvůrcem vlastního světa.

Důvod ke všem důvodům. Souhrnem. Atd.

Svět. Matrice Všehomíra si kladla ambice stát velkou šachovnicí všeho. Jediné, co se mu povedlo, je produkce velké nespálené energie z frustrace, vzteku a hysterie. Lidé jej odmítají a přesouvají se do jiných světů s větším množstvím možností a vyžití. Sex, drogy a další lákadla Pekelných bran nyní balí krám, protože utíkáme do virtuality a jiných, lákavějších světů. A tak si myslím, že to v budoucnu odnese nejenom Bůh svým globálním zklamáním ze svého Díla (ach to rouhání je děs, běžím si pro Bibli), ale i ta přijemnější stránka světa, ta na druhé straně světla, kdesi v tenatách zubatého úsměvu s planoucím mečem v pařátku, zamrzne a to bude konec. Důvod všech důvodů se stal důvodem k opuštění reality. A kde není realita, nejsou ani hříšné duše. Bez duší nemá smysl v Pekle topit pod kotlem. A když v Pekle začne mrznout... tak to je konec (Světa). Nu což, v našich nových realitách už pro něj máme hřbitov a když nám bude chybět, máme spoustu náhradních. Neleníme, že?

Že by Svět byl stvořen proto, aby byl tak tragicky skončen...?

Ovšem... to už přeci jen má styl :-).

Hodnocení: individuální