Sword of the Stars: Born of Blood

Obsáhlý datadisk k vesmírné strategii, která kombinuje rozsáhlý galaktický mód s bitvami ve stylu Homeworldu. Povedlo se obě části skloubit do konzistentního celku? To vám povíme v recenzi!

Loňskou komplexní strategii Sword of the Stars jsme na BonusWebu přešli bez recenzentského povšimnutí, což pro tento titul bylo v našich zeměpisných šířkách a délkách příznačné. Ostatně ani na Západě se nezdálo, že by udělala kdovíjaké terno. Přesto se s ní setkáváme znovu ve formě datadisku, který provází velmi dobrá pověst, dokonce taková, jež říká, že Born of Blood z původní hry dělá to, čím měla být již od počátku. A vzhledem k tomu, že na ní i na datadisku pracovalo studio Kerberos známé vynikajícím Homeworld: Cataclysm, rozhodli jsme se celému kompletu dát šanci.

Pro datadisk je nejjistější způsob, jak vlít hratelnosti novou krev do žil, přidání nového obsahu.

Sword of the Stars rádo používá marketingovou značku 4X, což znamená „eXplore, eXpand, eXploit a eXtermine“, česky pak „prozkoumej, expanduj, využij a znič“, což už zdaleka nezní tak cool, ale opravdu dobře to celý titul vystihuje. Pokud byste však čekali především na pokračování v tradici úspěšného Homewordlu, byli byste zklamáni. V Kerberosu se do toho pustili opravdu od podlahy a krom realtimových bitev zakomponovali i, a to především, komplexní globální mód s hutnou galaktickou mapou a spoustou válečnických, diplomatických i obchodnických funkcí. Originál nabídl čtyři rozdílné rasy a byl po několik hodin poměrně dobře hratelný (pokud jste se prokousali výživným tutoriálem), nicméně až příliš brzy se začaly objevovat nedostatky ve skloubení tahové galaktické a realtimové bitevní části. Samy o sobě by totiž stěží obstály, a tak i jejich kombinace dříve či později začala nudit.

Byli jsme zvědaví, kterak se hru pokusí vzkřísit Born of Blood. Pro datadisk je nejjistější způsob, jak vlít hratelnosti novou krev do žil, přidání nového obsahu. V jeho čele pochopitelně trůni neokoukaná a neohraná rasa. Rasa Zuulů – a je skvělá! Jde o agresivní dobyvatele, nikoliv však bez svědomí – taková role stále připadá pouze nepřátelským frakcím, za něž si nezahrajete. Jsou to rození válečníci a z tohoto pohledu nepřekvapí, že mají schopnost sestavovat ty nejsilnější lodě a zdaleka jich nepotřebují tolik jako konkurence. Na druhou stranu jsou jejich konstrukce značně nákladné a vůbec celý způsob života dosti netradiční. Zuulské dobyvačné choutky totiž žene vcelku přízemní záležitost: všechny planety, které si podrobí, postupně zdevastují a vysají z nich veškeré suroviny. Tím pádem si musí obstarávat stále nové a nové zdroje, jinak se brzy ocitnou ve velkých problémech. Taktika „vysušení“ či blokád je také jednou z mála, jež na ně protivníci mohou s úspěchem použít. Přímý boj totiž povětšinou dopadne ve prospěch Zuulů.

Nová rasa má ale v rukávu ještě další vychytávky. Pro rychlý, hyperprostorový pohyb si ve vesmíru vytváří zvláštní díry, jichž může být sice jen omezené množství, ale jakmile se s nimi naučíte zacházet, budete překvapeni, jak velkou výhodu v pohybu představují. Zuulové se také vyznají v průzkumu cizích technologií. Pokud tak získají ostatky nepřátelských lodí, mohou se z nich poučit a něco využít i pro vlastní konstrukce. To ale ještě nic není proti nedobrovolnému odebrání celé populace nepřátelské planety. Jde o jednu z nejpokročilejších vychytávej ve hře a její účinky se někdy zdají být možná až příliš silné. Zkrátka a dobře lze z libovolné planety odebrat veškeré obyvatelstvo a přemístit ho na vlastní državy. Jde o vynikající doplněk rychlé expanze, která vyžaduje neustálý přísun nových pracantů. Podobně zákeřné je vystřelování speciálních modulů se zulskou posádkou během bojů. Tyto kapsle se snaží dostat do útrob protivníkových plavidel a tato násilně přebrat. Tomu se však dá přeci jen docela dobře předcházet a ani na umělou inteligenci tímto způsobem není tak úplně jednoduché vyzrát. Nepřítel totiž tyto moduly likviduje jako první. Nicméně šance na úspěch tu je, a pokud se zábor lodě podaří, je to významné posílení, obzvlášť když se jedná o bitevní křižník, jichž nemá nikdo zrovna nazbyt.

Čas od času se objeví hrozba agresivních nepřátelských ras a s tou je vážně těžké naložit, a to i když hrajete zrovna za Zuuly.

Zuuly se jistě rozhodnete protáhnout především kampaní. Její nastavitelné parametry zůstávají stále na hráčově uvážení. Především rozloha galaktické mapy je jedním z nejdůležitějších elementů, který ovlivní celý další průběh hry. Jestliže se cítíte na desítky hodin strávených ve společnosti vesmírného ticha a občasných zvuků laserů a plasmy, nastavte si jednoznačně největší velikost. Ale poté, co se vám ani po třiceti hodinách nepovede zvítězit, za námi nechoďte, že jsme vás nevarovali. Popravdě, tuto volbu si střihnete maximálně jednou a je docela pravděpodobné, že už v polovině vás začne nudit, jelikož jde o neustálou přetahovanou, a abyste zasadili finální úder, budete se muset hodně ohánět. V Born of Blood totiž oproti původní hře notně přituhlo. Čas od času se objeví hrozba agresivních nepřátelských ras a s tou je vážně těžké naložit, a to i když hrajete zrovna za Zuuly. O ostatních, bojově slabších rasách nemluvě. Dlouhá doba hry navíc umožňuje všem rasám rozvinout se v imperiální mocnosti – a ty se věru špatně pokořuje, zvlášť pokud utvoří alianci. Více se nám tak osvědčily menší rozměry mapy, kde se jde rychle na věc a slabší hráči jsou vymazáni během několika hodin a celou partii není problém dovést do cíle relativně brzy.

Klady a zápory

Nová rasa se povedla
Vylepšený tahový mód

Horší vesmírné bitvy
Někdy nesmyslně obtížné

25 Euro
Anglicky

Až na obtížnost nám datadisk přišel naplněný opravdu smysluplnými změnami. Konečně tak pořádně funguje obchod, který, ač do značné míry přenechaný automatickým procesům, nabízí šikovné příležitosti, jak se dostat k důležitým penězům. Rovněž diplomacie nabyla na důležitosti. Spojenectví je mnohem hodnotnější než dříve a nově lze dokonce koordinovat postup proti společnému nepříteli. Co se týče bojů, zase tolik se nezměnilo a stále by to chtělo větší hloubku. Tu zatím poskytuje jen konstrukce vlastních plavidel z jednotlivých, i cizích technologií. Pokud si libujete v inženýrství vesmírných lodí, docela si tu užijete.

Spojenectví je mnohem hodnotnější než dříve a nově lze dokonce koordinovat postup proti společnému nepříteli.

Po grafické stránce se toho moc nezměnilo, a tak Born of Blood patří spíše k průměrů. Dívat se na něj ale rozhodně dá, rovněž design tabulek, statistik a grafů je celkem příjemný. Datadisk tak rozhodně původní hru vylepšil a jistě nejsme sami, koho hra za Zuuly bavila ze všech ras nejvíce. Na druhou stranu tu je stále poněkud plytká bitevní složka, zatímco ta galaktická se vylepšila o nové prvky. Máte-li rádi vesmírné strategie, lze Sword of the Stars i s datadiskem doporučit, ovšem například Galactic Civilizations 2 jsou přeci jen lepší.