Table Tennis - návrat starých časů

Klasický tenis je poměrně oblíbenou videoherní kratochvílí, ale tenis stolní je záležitostí vpravdě raritní. Zvláště když pochází z dílen notorických tvůrců kontroverzí z Rockstaru.

Relativně početná je skupina hráčů, kteří nostalgicky remcají nad tím, jak jsou nové hry komerční, jednotvárné a kdo ví jaké vůbec ještě. Dost často pak kupříkladu padá argument, že jsou hry dnes již jenom o grafice a co se týče konceptů, jedná se víceméně již jen o průběžně lehce rozšiřované Space Invaders, Pac-Mana, Donkey Konga a Pong. Posledně jmenovaná hra pak pro účely tohoto článku hraje význačnou roli a to nejen proto, že dnes recenzovaná hra vedle pongu ztvárňuje i ping, ale zejména proto, že právě Pong bude pro mnoho pamětníků s největší pravděpodobností to první, co je při prvním zápase v Table Tennisu napadne.

Jednou z velmi silných deviz této hry je velice intuitivní ovládání.

Firmu Rockstar znají hráči celého světa zejména díky velmi úspěšné sérii GTA, ovšem v jejich portfoliu lze nalézt i další velmi slušné tituly. Osobně si nejvíce cením Manhuntu, ale kupříkladu i takoví The Warriors mají dost co do sebe. Rockstar se nevyhýbá ani závodnímu žánru, ale pokud jde o sporty, jevilo se oznámení hry Table Tennis jako přinejmenším překvapivé. Po chvíli vnitroredakčního dumání jsme ovšem dospěli k názoru, že jelikož to je jejich první hra pro next-gen systémy, lišky ryšavé z Rockstaru si na nějakém velmi jednoduchém konceptu chtějí otestovat možnosti nových mašin. O jednoduchosti stolního tenisu coby námětu k videohernímu zpracování není pochyb, a tak se tvůrci mohli plně soustředit na tvorbu grafiky, animací či fyzikálního modelu. Samozřejmě těžko říci, zdali byl náš „testovací“ odhad správný, každopádně hra jako taková by tomu odpovídala do posledního puntíku.

Table Tennis není příliš rozsáhlým projektem. Lehce více než deset hráčů, pro každého něco málo oblečků, pár hřišť, na nich dva hráči a jeden sudí. To pravda není mnoho, ovšem rozhodně to neznamená, že by se jednalo o nudnou či fádní záležitost. Naopak, Table Tennis je hrou nabitou akcí a spádem, přičemž zároveň dokáže nabídnout dostatečnou hloubku na to, abychom zjistili, že v tomto případě byl onen již zmíněný Pong rozšířen přeci jen o něco více než jen kosmeticky. A přitom k tomu stačí tak málo.

Jednou z velmi silných deviz této hry je totiž velmi intuitivní ovládání. Na čtyři základní tlačítka jsou rozloženy podle jejich polohy jednotlivé typy úderů (topspin, backspin, pravá a levá rotace), které se umisťují prostřednictvím levé analogové páčky. Velmi dobře je vyřešeno i to, jak odhadnout směr úderu. Rozhodně zde neplatí, že míček padne mimo stůl jen sporadicky (i když ve skutečnosti ano, ale netrefit stůl se na druhou stranu dá v naprosté pohodě). Vychýlením páčky do strany určujete směr, kam chcete úder umístit a v případě, že se již začínáte blížit okraji soupeřovy poloviny stolu, začne ovladač vibrovat, čímž vás na danou skutečnost upozorní. V takovémto případě je podle tutoriálu potřeba vychýlit páčku do opačného směru, ovšem v praxi stačí ji jen pustit, což má za následek to, že budete zahrávat přesné míče velmi záhy bez toho, aby vás hra zbytečně frustrovala neustálými outy.

Žádná z hvězd skutečného stolního tenisu zde neexhibuje, hráči jsou veskrze smyšlení.

Slušně je zpracována i logika stolního tenisu jako takového. Schéma je sice velmi jednoduché, ale naprosto účelné a tím pádem opět zvyšuje intuitivnost zdejšího hraní. Na mysli máme to, že pokud váš soupeř zahraje míček s levou rotací, je dobré odpovědět rovněž rotovaným úderem, abyste rotaci původní neutralizovali a míč vám neodskočil mimo. To je zároveň i myšlenkou toho, že proti různým hráčům je potřeba hrát různým stylem. Tradičně zde máme drtiče, kteří vás budou zasypávat ukrutnými petardami, které musíte deptat měkkými rotovanými údery, které tito Bivojové sice často stihnou odehrát, ale dost často pak jejich úder skončí mimo stůl, jelikož nezvládnou ukočírovat svou sílu nebo váš precizně točený míček. Proti chronickým rotátorům se pak přirozeně hodí nějaký pořádný bouchač.

Ve výsledku se ale stejně budete muset naučit hrát se všemi a hlavě proti všem. Když s některou z postav vstoupíte do turnaje, narazíte v jeho průběhu samozřejmě na různé styly protivníků a proti každému z nich budete muset nalézt účinnou taktiku v případě, že budete chtít zvítězit. Což nemusí být zase až tak snadné, pokud si nezažijete všechny zdejší zákonitosti. Na jednu stranu totiž hra disponuje vlastností, že sotva chytnete ovladač do ruky, už se budete cítit jako doma, ovšem na stranu druhou hra není až tak zcela jednoduchá ani na nejnižší obtížnost, i když zde víceméně pouze v případech, kdy narazíte na hráče, který vám typově vyloženě nesedí. Možná je trochu škoda, že herní projevy postav řízených počítačem se v jednotlivých konkrétních případech od sebe neliší, ale na druhou stranu to dává hře jakýsi řád a pořádek a tudíž máte jistotu, že když proti vám nastoupí Švéd Jesper, bude vás chtít pingpongovým míčkem doslova ukamenovat, zatímco Číňan Liu Ping se vám bude snažit zamotat hlavu svými rotacemi. Což nám připomíná: žádná z hvězd skutečného stolního tenisu zde neexhibuje, hráči jsou veskrze smyšlení. Ne, Petr Korbel tady taky není.

A přece se točí

Když byla řeč o rotacích míčku a obraně proti nim, jistě by mohlo leckoho napadnout, jak má poznat, jakou rotaci míčku soupeř udělil. I na toto tvůrci pamatovali, a tak zároveň s míčkem letí i jakési dvě „bludičky“, které kolem něj obíhají a tvoří okolo něj jakýsi barevný opar. Vtip je v tom, že rozdíl mezi jednotlivými typu úderů je dán právě onou barvou, která navíc odpovídá barvě tlačítka na ovladači, kterým se daný úder provádí. Zpětná rotace se kupříkladu dělá žlutým tlačítkem Y, takže je kolem míčku žlutá záře, levá rotace se provádí tlačítkem X, takže míček září modře. Jedná se samozřejmě pouze o pomůcku, takže ne vždy vlastně úplně dobře vidíte, jaký úder vám jde naproti, ovšem třeba u takového pořádného topspinu je v zásadě úplně jedno, jestli vidíte barvu, protože v prvé řadě vidíte ukrutně rychle letící míček. To samé u zadní rotace, jejíž žlutá často splyne s bílou barvou míčku, nicméně tyto údery jsou rovněž dobře odhadnout. Boční rotace pak jsou znázorněny modrou a červenou, což jsou barvy poměrně kontrastní a rozeznatelné.

Vynikající, přestože poměrně jednoduchá a intuitivní hratelnost je v tomto případě navíc doprovázena i několika dalšími vychytávkami. Jak již bylo naznačeno, jedná se o zodpovědně pojatou kolizní fyziku, která je počítána naprosto detailně. Jistě, máme tady pouhé dvě postavy okolo statického stolu a jeden poletující míček, ale i tak velmi potěší zjištění, že dráha míčku je skutečně v každém okamžiku počítána a na vědomí se bere objem celého stolu a ne jen horní plocha. Ničím zvláštním tak nejsou údery namířené do síťky nebo různé odrazy od hran stolu. Dokonce jsme zaznamenali případ, kdy soupeř vybral míček na úplně poslední chvíli již hodně dole pod deskou stolu, přičemž následný úder mířil do boční strany stolu na jeho straně. Tedy žádné automatické odehrání míčku s tím, že pak buď plácne na stůl nebo vedle. Přestože tedy Table Tennis svou hratelností a živelností v mnohém působí dojmem, jako by se jednalo o „zmenšený“ Virtua Tennis, automatismy zde prakticky nemají

Klady a zápory

Okamžitě uchopitelný koncept
Přirozené ovládání
Výborná grafika
Vynikající náboj
Náznaky poctivě zpracovaná fyziky

Chudší nabídka režimů a postav
Diváci sedí ve tmě

prostor, což je velmi příjemné stejně jako to, že velmi realisticky se míček chová i poté, co dopadne na zem. Jak je tomu při hře se posuzuje velmi těžko, jelikož většinou to bývá docela fofr :-).

Velmi spokojeni jsme i s grafikou, u níž je ale potřeba vzít rovněž v úvahu velmi malý počet objektů, které je potřeba počítat. Navíc je okolí stolů velmi ztmavené, takže diváků si moc neužijete, ale zato si užijete nádherně vykreslených postav i jejich oděvů. Trička se hýbou podle toho, jak se postava hýbe a při bližším pohledu je možné vidět doslova i jednotlivé póry kůže v obličeji. Grafická stránka tak již jen podtrhuje vynikající hratelnost a spád této hry, která vás místy tak zaujme, že se to místy až vyrovná tomu, když jste před dávnými lety hráli první videohry. Třeba Pong.

Hru zapůjčila firma PlayCentrum.

Table Tennis

Výrobce/Vydavatel	Rockstar San Diego/Rockstar
Platforma	Xbox 360

Multiplayer:	2 hráči, 8 hráčů online
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	4 MB

Verdikt:

Překvapivě hratelná záležitost, které ani v nejmenším neškodí, že se točí pouze kolem dvou postav a jednoho malého míčku.

Hodnocení:

85% (info)