Pryč jsou časy, kdy si sám distributor hry psal recenze na své hry (dokážete si dnes něco takového představit?). I éra Vochozka Trading již pominula, přesto tu zanechala jasně čitelné stopy. Tou první a velmi povedenou mám na mysli skvělou, lehce humornou adventuru Tajemství Oslího ostrova. Vše začalo euforickou recenzí ve stařičkém Excaliburu, kdy recenzent hodnotil 95%. I když mám české hry rád, až tak vysoký konečný verdikt bych nedal.
TOO navazuje na své slavné zahraniční předchůdce, na Monkey Island I&II. Příběh se odehrává pár let po druhém díle, po odstranění zombie LeChucka. Na scéně se vynořuje LeChuckův bratr LeGek a náš pirát Gajbraš, jak se hlavní hrdina jmenuje, má opět plné ruce práce se záchranou vlastního života. Při jedné z námořních bouří potopí LeGek Gajbrašovu loď, který jediný z celé posádky přežije. Moře ho vyplaví na neznámém ostrově, na Oslím ostrově.
A právě zde začíná celé dobrodružství... Pochválit musím opravdu velmi kvalitní intro, které bych na české poměry nečekal.
Na první pohled vypadá TOO jako kopie svých předchůdců - ovládání pomocí ikon, grafika.. Hlavního hrdinu autoři dokonale obšlehli, jenom u těch animací trochu ztrácí. V rovině statické grafiky nemám téměř co vytknout, protože mám rád tenhle starý styl. K dobru přičítám i to, že se třeba moře vlní, oheň hoří.. zkrátka pohoda. Jenom jsem se musel občas pozastavit nad animací, která až tak dobrá není, ale dalo se to celkem překousnout. Líbí se mi i to, že v TOO se nepoužívá tolik známý laciný trik "dění za obrazovkou". To znamená, že zatímco vy stojíte například v nějaké pokoji, z venku na vás někdo volá, že pokácel strom. Až přijdete ven, naleznete místo zdravého stromu strom pokácený. Ještě horší případ nastává, když zčerná obrazovka a napíše se něco ve stylu: "po hodinách úmorné práce se ti podařilo pokácet strom, ořezat z něj všechny větvičky a postavit pěknou loďku". Pokud si dobře vzpomínám, tak až na jednu situaci tyto případy v TOO nikdy nenastaly.
K hudbě ani zvukům toho moc říci nemohu. Kromě PC speaker intra totiž po celou hru neuslyšíte ani jediné vrznutí. Kdyby si tohle někdo dovolil dnes, se zlou by potázal, ale v roce 1994 se na vše pohlíželo přece jen trošičku jinak. Vše vynahradila skvělá hratelnost a hlavně zábava při hraní. Pokud jde o styl, předměty sbíráte a používáte v inventáři pomocí příslušných ikon, jak je známe ze starých her od Lucasů. Další potíže mohly nastat, když jste špatně použili předmět - ano správně, dnes věc naprosto přežitá, ale dříve vcelku hojně využívaná. Naštěstí to nejsou žádné tvrďárny ve stylu Gooky, protože pokud něco zkazíte, ihned (nebo během pár minut) zjistíte, že musíte loadovat pozici. Jako příklad uvedu špatně zvolenou odpověď v rozhovoru, kdy se s vámi přestane kýžený objekt bavit (zde mluvící květina), protože jste ji urazili. Nebo, dostanete se na půdu chaloupky starého oslího kouzelníka a hned spadnete dolů, aniž by jste tam něco sebrali či použili. Každého doufám trkne, že se tam přece jen něco udělat dá, jinak by to tam nebylo.
I na tehdejší dobu každého potěšily směšné hardwarové nároky. Posuďte sami, ke hraní postačila 286, 640 Kb RAM a disketová mechanika.
Velké překvapení nastalo, když jsem i po těch letech TOO nainstaloval a bez problémů spustil pod Windows 98 na Celeronu 300! Tomu říkám kvalitně naprogramovaná hra, škoda jen, že další CZ hry na tom nejsou podobně. Kdo hraje CZ hry, jistě si zažil své, jaká muka provázela spouštění nových her od českých autorů.
U hratelnosti nemám co vytknout, Gajbraš vás dokázal rozesmát svým svérázným humorem. Ani o komické situace nebyla nouze a třeba závěr mi připadal celkem zajímavý, přesně ve stylu TOO. Za všechno mluví zkoušení ostrosti nože na svém těle, ale jak kdosi napsal, když tu stejnou animaci uvidíte po sté, už vám tolik vtipná nepřipadá. Pokud jde o obtížnost, pohybuje se TOO někde kolem hranice jednoduchá, s vyjímkou několika zákysových míst. Všechny akce totiž jsou logické, víc si snad žádný adventure hráč nemůže přát. Škoda jen, že co do délky toho TOO moc nepobral.
