Videoherní konzole a plošinovky, to jsou od pradávna spojené nádoby. Od časů legendárního Maria a jemu podobných se však pravidla trochu změnila, resp. došlo k posunu rozměru. Ale i ve 3D jsme až na výjimky stále svědky známých herních mechanismů a postupů a nejinak tomu je v nejnovějším počinu od Avalanche, 3D plošinovce Tak and the Power of Juju. Jak už z názvu vyplývá, nemusíte ji brát dvakrát vážně. I nepřehlédnutelnou skutečností, kdo že je tady na postu hlavního hrdiny je dobře patrné, komu že je tento titul určen. Malý Tak evokuje nějaký dávno zapomenutý kmen obývající Papuu - Novou Guineu, pročež ani nepřekvapí stylový zbraňový arzenál, do něhož zkraje našeho příběhu patří kyj velikosti párátka a pak o něco větší hůl, připomínající brčko u krabice džusu. Poněkud neumětelsky se tady snažím navodit atmosféru hry, na kterou se musíte dívat vlídným okem a pak se čas od času i zasmějete některým nápadům autorů, jakož i dialogům, posunujícím zdejší příběh zase o nějaký ten ždibec dál. Musíte totiž obnovit sílu posvátného Juju a vypořádat se se zlým šamanem, jenž proměnil váš lid ve stádo ovcí s tak vypoulenýma očima, že je na nich tím pádem skvěle vidět to enormní překvapení.
Tak zvládá obvyklé pohybové aktivity jako je chůze a běh, přeskakování mezi plošinkami, šplhání po provazech a samolitr bojování s tradičně špatně naloženou faunou a flórou.
Posléze získává díky novým věcem další schopnosti, takže dojde i na plavání ve vodě či sjíždění písečných dun. Nic až tak neobvyklého, i když automatické přichycení okrajů platforem potěší, stejně jako skutečnost, že zde vlastně nemůžete umřít. Ve hře tradičně sbíráte nějaké ikony, tady ve formě ptačího peří, jež vám současně obnovuje hodnotu zdraví a později magie. Pakliže narazíte na problém, jako je třeba pád do nějaké propasti, či vás nachytají na švestkách zlovolní nepřátelé (což se bohužel stává velice snadno, o tom ještě bude řeč) a hodnota životní energie (již bohužel nevidíte, jak bývá obvyklé, na obrazovce) klesne na nulu, následuje restart v dané lokaci nejenom s obnoveným životem, ale pokud se zrovna plácáte u nějakého subbosse, tento má ponechané šrámy z předchozího střetu, takže není problém si s ním na několik takovýchto pokusů poradit. Smrt a následný restart pro vás neznamenají žádnou penalizaci, což mi přijde hodně divné, ale brzy jsem tomu přišel na chuť;o) Soubojový systém není nijak propracovaný (prostě stále mačkáte jedno tlačítko, z čehož na konci vypadne oslnivé kombo) a s ohledem na skutečnost, že Tak je opravdu malý, akční radius zbraní zrovna tak, máte se nač "těšit". Určitým východiskem z nouze může být alternativa střelby na větší vzdálenost (díky čemuž se dostavuje i možnost first person pohledu), jakož i některé vychytávky, kterak si poradit s přesilou nepřátel - třebas za využití vzteklého opičáka hopsajícího na palmě, pod níž se prohání zuřivá cháska gremlinů, která má na vás permanentně pifku.
Hra je rozdělena na řadu úrovní, mezi nimiž lze přes loadingovou obrazovku probíhat, pro uspoření času lze chvályhodně využít teleport. Scenérie se snaží býti rámcově variabilní, i když světy, do kterých jsem se zatím dostal, vás nějakou vizuální výpravností rozhodně neuchvátí. Nicméně při jejich členitosti docela zamrzí absence mapy. Během putování se musíte spolehnout toliko na svůj orientační smysl, takže se občas nevyhnete zbytečnému bloudění a hledání odpovědi na otázku „kudy tudy“. Škoda. Protože titul, jenž je vůčihledně určený pařanskému potěru, se tak sám zbytečně diskriminuje a na místech, kde bychom čekali obvyklý komfort, přichází neobvyklé rozpaky. Kam můžeme ostatně zařadit i zmiňované bojování, kde chybí díky Takovým malým proporcím potřebný odhad a nezřídka se tak stane, že dostanete od o poznání čipernějšího nepřítele řádně na pamětnou. Ono stačí opravdu hodně málo, aby si Tak ustlal na zemi, pročež je ona výše zmiňovaná reinkarnace takovou úlitbou pro eventuálně hodně naštvaného hráče.
Kupodivu potěší menu se zohledněním všech potřebných úkolů, audio složka má své kvality díky namluvení a stylovému hudebnímu doprovodu, v němž převažují tamtamy, dojde i na vcelku zajímavá puzzle a konečně i na některé prima nápady, kam lze bez diskuse přiřadit divokou jízdu na nosorožci či snowboarding.
Pravdou však je, že konkurence už je dnes mnohem dál a tak přese všechno vyřčené mám takový neodbytný dojem, že tenhle titul zapadne hodně brzy do prachu zapomnění. Nechci mu křivdit, ale všechno už tady bylo, nezřídka v lepším provedení, a snaha o oslovení nejmladší hráčské obce naráží na ne zcela uživatelsky příjemné prvky, kam lze zařadit již citovanou absenci mapy, občasné problémy s kamerou apod. Tak and the Power of Juju se v našich končinách má objevit v prvním kvartále příštího roku a dočkají se jej hráči na platformách PS2, GameCube a GBA, kde však samozřejmě půjde o Tak trochu jinou hru…
