Tarr Chronicles - akční jízda ve vesmíru

Dnes je na řadě vesmírný simulátor - pochází z Ruska a je spíše akčně pojatý.

Tarr Chronicles

Zase jednou se nám na harddisky dostala hra, o které jsme nikdy předtím neslyšeli. Tyto tituly mají často něco věcí společných – nezřídka bývají z Ruska, kde se na marketing kašle z vysoka, a když se tam urodí hra, která je aspoň trochu hratelná, vrhne se na i západní trhy. S tím souvisí i další styčný bod – budgetová cena a samozřejmě jí odpovídající kvalita. Tarr Chronicles těmto předpokladům víceméně odpovídá. Až na to, že nejde o typickou ruskou hrůzu, jak ji v posledních letech známe z čím dál většího počtu her. Pochopitelně to není ani žádný zázrak, za kterým bychom se ještě po letech ohlíželi. Z toho vyplývá, že to je něco mezi.

Vesmír tu je opět vykreslen jako prostor, v němž přežívají různé rasy a jedna z nich je přitom agresivní více, než by bylo zdrávo.

Mezi klady hry musíme považovat už samo její zaměření. Vesmírné tituly nejsou vůbec časté, přestože ty úspěšné mají pevnou komunitu fanoušků. Stačí zmínit hardcore vesmírný simulátor X3: Reunion, nebo spíše arkádový Freelancer. To jsou tituly, na něž hráči nezapomínají a staly se velice úspěšnými. Tarr Chronicles na jejich značnou popularitu nejspíš nenaváže – to ale neznamená, že by si u něj nemohl někdo krátkodobě užít. Herním stylem se blíží Freelancerovi. Tím je řečeno mnohé, především pak to, že půjde z velké části o akční jízdu. Obchodování, explorace, těžba a další rozšíření, jichž jste si mohli užívat v X3, tu jsou hodně upozaděny.

Příběh působí hodně komplexně. Bohužel je ale mizerně převyprávěn. Vesmír tu je opět vykreslen jako prostor, v němž přežívají různé rasy a jedna z nich je přitom agresivní více, než by bylo zdrávo. Dojde to tak daleko, že začne ohrožovat určitou část lidí. Hráč, coby člen letky Omega, má za úkol je zachránit. Základní premisu je jednoduché převyprávět, časem se ale příběh rozvíjí do mnohem širších rozměrů. Bohužel si ho ale sami musíte číst v rámci briefingů před misí. To by ještě nebylo tragické, kdyby se v nich nenacházelo tolik zbytečného textu, který je navíc psán poněkud krkolomnou angličtinou. Jsou tu dokonce i cut-scény, v nichž se pravidelně odehrávají dialogy mezi hlavními charaktery. Opět se ale dají popsat jako jalové a nezajímavé. O to horší, že je nelze odkliknout.

V průběhu času si budete loďku zvelebovat k obrazu svému. Vylepšovat lze zbraně, štíty, trup, pohon atd.

Podobné tituly jsou obvykle řešeny formou otevřeného vesmíru, kde si můžete dělat, co se vám zachce. Ať už to je plnění hlavních a vedlejších úkolů či pouhé poletování a honění si vlastního trika obchodem. Tarr Chronicles volnost bohužel do značné míry omezuje. Je totiž rozdělen na mise, což uvěřitelnosti a celkovému dojmu ze hry zrovna nepomáhá. Dá se to však přežít.

VIDEO

Mnohem horší je skutečnost, že ani v rámci jednotlivých úrovní není možné se vyvázat z tenat linearity. Na obrazovce máte vždy vyznačen bod, ke kterému se musíte dostat a něco zde vykonat. Přestože se někdy úkol skládá z více paralelních bodů, musíte si je odškrtnout v tom pořadí, které zamýšleli autoři. Dokonce to jde tak daleko, že pokud máte zničit více důležitých cílů, je třeba je likvidovat tak, jak vám hra předepisuje. Jistě není třeba dodávat minimální míru znovuhratelnosti. Kdo by se chtěl podruhé zabývat úplně tím samým, prakticky bez nejmenších nuancí. Bohužel se vás ale nikdo ptát nebude a mnohé mise si tak hned několikrát budete muset zopakovat. To když se vám třeba něco nepovede. Volné ukládání Tarr Chronicles nezná, a tak se často neubráníte nucenému restartu. Někdy jsou mise směšně jednoduché, jindy zase hodně těžké, na ideální kompromis narazíte zřídkakdy.

Důležitou položku ve vesmírných akcích tvoří ústřední plavidlo, nahrazující hlavního hrdinu. Ani tvůrci Tarr Chronicles si nenechali ujít možnosti, které se s ním otevírají. V průběhu času si budete loďku zvelebovat k obrazu svému. Vylepšovat lze zbraně, štíty, trup, pohon atd. To vše slouží k tomu, abyste si po čase vytvořili mašinu plně odpovídající vašemu hernímu stylu. K tomu tu jsou i další možnosti, například výroba vlastních upgradů z několika dílů. Je to i poměrně zábavné, pro někoho ale možná příliš zdlouhavé. Takový hráč může všechno nechat na pomocnících, kteří mu z nabízených součástek sestaví pokud možno co nejlepší plavidlo. Tehdy ale není možné spoléhat na vlastní vůlí vyvolené přednosti.

Coby doklad toho, že ovládání hry je naprosto bezproblémové, slouží i absence tutorialu, jíž si nestačíte ani všimnout. Na obrazovce se objeví pouze základní kontrolky, což bohatě stačí. Loď se řídí vcelku přesně a oplývá i solidním fyzikálním modelem. To znamená, že nešvenkuje ze strany na stranu, ale při akcích je potřeba počítat aspoň se základními fyzikálními zákony. Tento mix arkády a relativně přesné fyziky se stará o příjemnou intuitivnost. Úkoly jsou prakticky vždy spojeny s likvidací nepřátel. Ta ale není úplně jednoduchá. Protivníci nedají svou kůži zadarmo a neuvěřitelně kličkují. Na to je třeba si chvíli zvykat. Symbol na monitoru sice ukazuje na pozici aktuálně vybraného cíle, ta se ale mění hodně rychle, a tak je nutné aspoň trochu předvídat.

Umělá inteligence nepřátel není vůbec špatná a boje jsou někdy skutečně zábavné. Tedy především v pozdějších fázích hry, se silnějšími zbraněmi. Zpočátku se totiž spíše jen opižláváte. Zamrzel nás typický nedostatek tohoto typu her, jímž je nutnost absolvovat nudné cestování z jednoho bodu do druhého. Není to taková tragédie, ale i těch několik minut dokáže být někdy pěkně dlouhých.

Aspoň že vesmír není pustý. Narazíte tu na spoustu nejrůznějších předmětů, které celkový obraz jednoznačně zkrášlují. O to větší škoda, že se nepovedlo tak docela navodit dojem života. Občas kolem vás sice něco letí, ale interaktivity je příliš málo. Technologicky pak hra dokáže příjemně překvapit. Grafický engine se zdá být silný a zobrazuje i náročnější efekty.

Tento mix arkády a relativně přesné fyziky se stará o příjemnou intuitivnost.

Tarr Chronicles bohužel nedokáže plně popřít svůj budgetový původ. Na hře je znát nedostatek finančních prostředků, a to především tam, kde bylo třeba vytvořit komplexní vesmír bez zbytečných předělů. Rovněž v misích si tvůrci značně zjednodušili práci, když je tvrdě nalinkovali. Na druhé straně stojí kvalitně zpracované upravování lodi a s přimhouřenýma očima na nějakou dobu pobaví i samotná akce.