Teenage Mutant Ninja Turtles 2: Battle Nexus

Druhý díl želvích ninjů navazuje na průměrnou arkádu z loňského roku. Napravilo Konami chyby, kterými se první díl vyznačoval? Máme na PC konečně pořádnou arkádu? To se dočtete v následující recenzi...

Želví ninjové opět útočí
Zhruba před rokem na nás Konami vybalilo první díl této (recenze) arkády a přestože to nebyla hra nikterak slavná ani úžasná, své příznivce si našla a to převážně proto, že na PC moc takovýchto her nemáme. Rok se s rokem sešel a máme tu druhý díl, který byl očekáván s jistými nadějemi, že se Konami poučí z chyb prvního dílu a dvojka už bude stát za to. Jak už jste asi poznali podle závěrečného hodnocení, nestalo se tak. Naopak se jedná o ještě větší propadák než vloni.

Nemá cenu se nijak rozepisovat o příběhu, není o co stát. Jen prozradím, že je vám během hry promítán v častých animacích, bohužel nevalné kvality (animací je skutečně hodně, díky čemuž hra schramstla celá tři CD). Zhostíte se opět role Leonarda, Donatella, Rafaela nebo Michelangela a pokusíte se probojovat přes hromady zmetků až do finální úrovně. Během hry se mezi jednotlivými želvami můžete libovolně přepínat patřičnou klávesou nebo můžete bojovat společně s kamarádem v kooperaci. Na konci úrovně vás hra vyhodnotí, jak jste se kterým členem želvího komanda byli úspěšní. A jak naši ninjové umí bojovat? No, nic moc…

Boje, aneb základní kámen arkád
Bohužel to nejdůležitější na podobném typu her je zde vyvedeno snad úplně nejhůře. Nečekejte žádná převratná komba nebo speciální údery jako třeba u série Mortal Kombat. Také nehledejte žádné převratné rozdíly mezi jednotlivými želvími bojovníky, všichni bojují téměř stejně, jen má každý jinou zbraň a speciální schopnost. Nepřátel je sice poměrně dost, od obyčejných foot-manů, přes malé roboty až po finálové bossy, ale jejich inteligence je na úrovni popelníku. Prostě na vás jdou od chvíle kdy vás spatří a to je vše. Často se více vyplatí okolo nich prostě proběhnou a nevšímat si jich a to opravdu není zábavné.

Systém úrovní
Úrovní je celkem dost a nejsou ani tak jednotvárné. Po skončení mise se vám zobrazí mapa úrovní a šipkami se můžete mezi jednotlivými stanovištěmi přesouvat. V rámci možností si tedy můžete vybrat, jakou misi budete hrát, ale stejně je budete muset projít všechny, takže je to v podstatě jedno. Během misí budete sbírat klasické bonusy (jídlo, které přidává zdraví, předměty otevírající bonusová místa, apod.), zkrátka nic nového na monitorech.

Po misi také můžete zaskočit do vaší „základny“ a zahrát si nějaký bonusový turnaj, apod. Těchto specialitek je pro vás připraveno skutečně mnoho. Odemknutelné bonusy patří asi k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Asi jeden z těch nejlepších je klasická stará (nikoliv však špatná) arkádovka s želvými ninji známá z mnoha konzolí. Odemknout si také můžete spoustu charakterů, včetně Mistra Třísky (Master Splinter) nebo Caseyho Jonese. V obchodě u April O’Neilové si můžete nakoupit nejroztodivnější vybavení od různých brnění přes zbraně.

V úrovních se často setkáte i se skákacími pasážemi, kdy budete muset překonat nejrůznější propasti a jiné překážky s pomocí malých, často se hýbajících, plošinek. To známe snad ze všech arkád, ale ani tato věc zde není vyřešena úplně nejlépe. Kamera totiž nesnímá hru z úplně nejideálnějšího úhlu, a tak váš hrdina často skončí na dně propasti nebo usmrcen nějakou pastí, právě díky špatné kameře nebo nedomyšlenému ovládání. Několik misí je také pojato jako závody, například na sněžných skútrech, ale ovládání těchto vložek je stejně hrozné jaké v normálních misích, takže žádná sláva.

Grafika a spol.
Grafika je jedna z těch lepších věcí, co na této hře je. Nejedná se o žádnou špičku v žánru, ale i tak je cel-shade technologie asi ten nejlepší krok pro takovou hru. Jak už jsem psal, nepřátel je celkem dost a jsou i celkem pěkně vyvedení, takže to alespoň na monitoru nevypadá tak nudně. Bohužel okolní prostředí už detaily nekypí. Veskrze procházíte strohými chodbami a pasážemi s pár bednami a to je celé. Zvuková stránka je také pouhý průměr. Hudba a zvuky nic moc, namluvení ujde. Na dnešní dobu by to chtělo určitě něco víc.

Závěrečná poprava
Nadějný druhý díl želvých ninjů nestojí skutečně za moc. Doporučuju vám jeho zahrání pouze pokud budete hrát v kooperaci s kamarádem (každý bude mít dvě želvy nebo ve čtyřech, kdy má každý jednu) nebo pokud jste skalní fanoušek. Jinak vás asi moc nechytne. Pokud přece jen toužíte po podobné arkádě, zahrajte si raději daleko lepší první díl.