Temné časy přinášejí temné skutky. Přesně tak praví reklamní slogan nejnovějšího dílu slavné série Tenchu, s podtitulem Dark Secret, určené pro Nintendo DS. Premiéra série na konzolích japonského Nintenda s sebou přináší zpět nejznámější hrdiny série. Ano, čest nade vše uctívající Rikimaru hlásí návrat, stejně jako věčně ironická Ayame. Společně zavítají do válkou zmítané vesnice, kde narazí na princeznu Shizu, kterou unesli bandité. Po jejím osvobození se začínají oba shinobi dozvídat informace o chystaných plánech jednoho temného lorda, který je do únosu princezny zapleten. Začíná tak jedna z nejhorších handheldových her a bezkonkurenčně nejhorší díl v sérii Tenchu vůbec.
Zničená vesnice začíná s renovací a vy přispějete likvidováním okolo se vyskytujících banditů.
Pokud jste hráli libovolný díl Tenchu, tak jistě znáte zažité schéma feudální stealth akce plné přepadání zezadu, schovávání se za rohy budov, šplhání po střechách a spousty dalších zábavných aktivit. Na drtivou většinu z nich však můžete v Dark Secret zapomenout. Pryč je klasický pohled třetí osoby, který nás provázel celou sérií. Hra je snímána po celý čas z pohledu shora. V psané formě se to nemusí zdát jako špatný nápad. My jsme také v první chvíli pomysleli na velkou přehlednost. Bohužel jsme již po několika málo okamžicích pochopili, že nic takového se opravdu nekoná. Hra zobrazuje na horním displeji opravdu malý kus dění, a vidíte tak jen na pár kroků. Ještě že se tvůrci nezbavili známého indikátoru blízkosti nepřítele. Díky otazníkům a číslici tak budete vědět, kde se protivník nachází. Jeho pozice a směr, kterým se pohybuje, se navíc zobrazí na dolním displeji na mapě. Jejich pohyb je ale stejně předvídatelný i díky jejich skriptované umělé inteligenci. Nepřátelé si tak obcházejí neustále svoje „kolečko“ a v podstatě si vás ani nevšímají. To byste jim totiž museli proběhnout přímo před nosem, teprve poté se
totiž dočkáte jejich alespoň polovičaté reakce, která sestává z naprosto
netaktického útoku, doprovázeného okamžitou podporou posily v podobě dalšího nepřítele. I kdyby v okolí několika stovek metrů nikdo nebyl, tak si můžete být jistí, že jakmile vás nepřítel spatří nebo na někoho neúspěšně zaútočíte zezadu, dočkáte se dalšího.
Naštěstí není přímý útok a úder zezadu jediná možnost, jak nepřátele zneškodnit. Jediná opravdu zábavná část hry je totiž pokládání pastí, do kterých můžete (až moc lehce) nepřítele nalákat. Ať už jde o nastražené kůly, nášlapné výbušniny nebo medvědí pasti, tak právě díky nim se budete alespoň chvíli u Dark Secret bavit. Hratelnost je tak alespoň o něco málo nápaditější a rozmanitější. Nebýt jich, tak bychom asi hru moc dlouho nehráli, protože zbytek stojí opravdu za starou belu. Schopnosti hlavních postav byly značně zredukovány. Žádné vrhací lano, žádné plížení na zemi, nic takového. Celkově se schopnosti pro schovávání radikálně ztenčily. Nemůžete se skrčit a vyskočit můžete tak maximálně na nízké plošiny. S tím, že byste přeskakovali ze střechy na střechu se můžete rovnou
rozloučit. Stejně je na tom i plavání. To sice provádět můžete, ale na potápění a vychytávky typu dýchání bambusovou trubičkou můžete zapomenout také.
Ránou z milosti, kterou Dark Secret uštědříme, je zmínka o technickém zpracování.
Poté, co se princezna vzbudí z komatu, tak se začne rozvíjet nejenom chabý příběh, ale zároveň i celý herní koncept. Zničená vesnice začíná s renovací a vy přispějete likvidováním okolo se vyskytujících banditů. Začíná tak plnění stereotypních misí s naprosto úděsnou náplní. Obvykle jde o zlikvidování všech nepřátel v levelu, zachránění vesničana (čili likvidaci všech nepřátel okolo) či souboj s bosem. Bossové alespoň přináší chvilkové rozptýlení, protože od řadových nepřátel typu bandita, samuraj nebo ninja po vás alespoň něco hodí nebo bojují alespoň odlišným způsobem. Taková eliminace medvěda, který po vás hází ryby, patří k záživnějším částem hry. Jestliže budete v misích úspěšní, tak se bude úspěšnost renovace zvyšovat, zatímco při neúspěšnosti snižovat. Pokud navršíte svoje trápení se
hrou v určitou procentuální úspěšnost, tak se dočkáte několika málo statických obrázků s textem, které zastávají příběh. Abychom ale nekřivdili, tak se dočkáte i několika in-game sekvencí, ve kterých přijde jedna stráž ke druhé a pronese něco ve smyslu „cítím nebezpečí“ nebo „máme dobrý plán“. Citelně chybí i známé zabíjácké motion-blur animace, známé i z PSone verzí, které byly nahrazeny statickými obrázky umírajících nepřátel. Špatnému hernímu konceptu nepomůže ani sbírání těchto obrazů či mixování předmětů získaných z padlých nepřátel, které pak můžete vyměňovat i s ostatními hráči. Přítomnost multiplayeru, ve kterém se můžete utkat s dalšími třemi hráči (z nichž každý musí vlastnit svojí kopii hry, což si nedokážeme představit) není bůhvíjaké plus. Díky celkovému zpracování je i multiplayer špatný, i když pravdou zůstává, že vyloženě dobrý nebyl v žádném z dílů Tenchu.
|
|
Pasti
Celý koncept hrySe sérií Tenchu jsme strávili mnoho pěkných let a především v dobách PSone šlo o opravdovou legendu. Jenže i legendy umírají a Dark Secret je toho dokonalým důkazem. Hraní této hry je při troše soudnosti naprostá ztráta času a doporučit ji nelze ani fanouškům Tenchu, bohužel. Zarážející je na tom všem i fakt, že za Dark Secret stojí From Software, tvůrce podařených her jako ChromeHounds anebo Enchanted Arms.
| Tenchu: Dark Secret | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
