Pro mě osobně je řada Test Drive představitelem závodní série zejména pro platformu PC. Její historie sahá relativně dosti daleko (tuším, že je na světě už nějakých šest dílů) a rodokmen má vpravdě bohatě rozvětvený, neboť vyjma několika terénních simulací existuje i pár dalších inkarnací, na jejichž názvy a zaměření si nyní bohužel nemohu vzpomenout. Je to dáno pravděpodobně tím, že celou sérii je možno označit, za použití extrémně brutálního eufemismu, za ne stoprocentně reflektující požadavky soudobého hráče. Proto se mi na mysl vkrádá myšlenka částečně ospravedlňující mou neznalost všech zákoutí Test Drive. Pročež jsem také přistupoval docela rezervovaně k baculatému gamepadu (mimochodem, už mě z ovladače Xboxu neberou křeče jako v případě našeho prvního randez-vous u , už jsem si patrně zvykl) pod mihotavým světlem nahrávací obrazovky. Jen pro doplnění uvádím informaci, že tento titul vyšel v téměř dokonale totožné podobě i pro PlayStation 2, přičemž tato verze by měla již být v evropských obchodech. Nicméně pro upřesnění je třeba dodat, že tato recenze se odvíjí od Xboxové alternativy.
Hned v úvodu neodolám nutkání zmínit se o hudebním doprovodu a při té příležitosti i zvukové stránce hry. Autoři totiž odmítli živit pochybné šumaře s loutnami a svěřili tak hudební doprovod již zavedeným a věhlasným soudobým ansámblům. Snoby očekávající kupříkladu London Session Orchestra budeme nyní chvíli velkolepě ignorovat a čistě mezi námi děvčaty si povíme, že na strunu nám nějakou tu odrhovačku zahrají například šikovní chlapci ze skupiny Metallica, Fear Factory a podobní žánrově spříznění umělci. Jednou ze tří chyb, které jsem při hraní objevil, ovšem je, že tento soundtrack do hry docela zásadně
nesedí. Po konzultaci v širší obci redakční byla tato skutečnost potvrzena a navíc jsem byl v dalším průběhu tvarován přítomnou většinou do té míry, že jsem místy začal i pochybovat, zda se mi ony písně líbí či nelíbí samy o sobě :-). Se zde přítomným soundtrackem ovšem ostře kontrastují ostatní zvuky, kteréžto jsou naprosto, ale naprosto standardní.
Docela nadstandardní je ovšem hra jako celek. Tedy ne, že by přinášela něco, co ještě nikdy nikdo neviděl, ale je patrné, že se na ní pravděpodobně pracovalo každý den až do konce pracovní doby, možná, že se sem tam vyskytl i nějaký přesčas. Celá hra je rozdělena do několika režimů, z nichž nepřekvapí patrně žádný z nich: namátkou z paměti vyhrabu volnou jízdu v terénu, závody v otevřené krajině a měření sil na stadiónových okruzích. A abych si dnes odbyl nepříjemnosti co nejdříve, začnu nejprve závody na stadiónech (dneska to jde jako po másle). Zde tkví totiž druhá, a mám zato, že velmi podstatná, chyba této hry a sice: uvedená pasáž se v podstatě nedá hrát. Sice rozhodně není nehratelná (pozor, právě vyslovuji takzvaný hratelnostní paradoxon), avšak při porovnání s povedeným režimem závodů ve volném terénu mě napadá pouze jedno slovo - "pruda". Vzhledem k tomu, že se jedná o arkádu, je jasné nebo přinejmenším pochopitelné, že fyzikální model veškerého dění na obrazovce je, řekněme, poněkud přizpůsoben. Co se ale děje v tomto režimu už ovšem skutečně hraničí s … (nenapadlo mě žádné výstižné slovo). Člověk by docela i překousl skutečnost, že soupeře nepřetlačíte ani nedostanete pomocí cílených karambolů do hodin, ale tratě na stadiónech jsou logicky mnohem striktněji vytyčeny (rozuměj - nemůžete si jezdit kam chcete), takže je mnohem těžší odolávat zákeřným útokům soupeřů nebo kličkovat mezi
účastníky hromadného karambolu před vámi. Herní mechanismy tohoto režimu tak podle mého soudu naprosto zbytečně zkracují životnost hry, respektive nikdo vám sice nebrání si všechny stadióny pěkně prošmejdit, ale předpokládám, že vás to nikterak zvlášť bavit nebude, proto se ani nebudu nikterak obšírně zmiňovat o systému závodů; nakonec, je skoro stejný jako ve "vedlejším" módu.
A nalijme si čistého vínka, tento režim se naopak povedl. Povedl se tím více, čím významněji si uvědomíme, co je celá rodinka Test Drive vlastně zač. Na výběr máte (stejně jako v případě jízdy na stadionech) z rozličné palety vozů, přičemž drtivá většina z nich je zpočátku klasicky uzamčená. K dispozici jsou modely jako například Jeep, Hummer (whoaaa!) či offroadové značky Dodge. Bohužel je výběr omezen toliko na vehikly americké provenience, tudíž mi nebylo dopřáno zajezdit soupeře do bláta mým oblíbeným Nissanem Patrol, což mi ovšem samozřejmě nezabránilo rozjezdit je právě Hummerem. Vozy jsou, jak se na pořádnou arkádu sluší a patří, charakterizovány pouze několika málo vlastnostmi, konkrétně maximální rychlostí, zrychlením, úrovní ovládání a schopností drápat se do příkrých srázů. Podle hodnot těchto atributů jsou navíc ještě rozděleny do dvou velkých skupin označených jako "Speed" a "Power". Je nad slunce jasnější, že některých závodů se tedy můžete zúčastnit pouze s vozem příslušejícím k dané kategorii. V této souvislosti se nelze nezmínit o schématu pořizování automobilů, jenž je veden po jakési finanční linii, ale v zásadě si myslím, že tuto skutečnost netřeba příliš řešit, protože se mi za celou hru nestalo, že bych se dostal do nějakého finančního problému. V závodech si vyděláte dost, startovné nízké, auto prodáte v podstatě za stejnou cenu, za jakou jste jej koupili, co více si přát?
Samotné závodění je rozděleno do několika různých podniků o různém počtu závodů, přičemž pouze umístění "na bedně" v celkovém hodnocení série vám zaručí další postup. To ovšem není nijak zvlášť frustrující skutečnost, protože hra disponuje vynikající vlastností, kdy téměř v každém okamžiku závodu máte stále šanci na vítězství. Soupeři nejsou nikterak strojově přesní, docela sympaticky se jim čas od času daří nabourat mezi sebou nebo vyrobit chybu při průjezdu zatáčkou, čehož můžete nekompromisně využít. Výhodou v tomto režimu je, že máte téměř naprostou svobodu pohybu po oblasti kolem trati. Slovo téměř je v předchozí větě ovšem zvoleno zcela záměrně, neboť závody jsou založeny na průjezdu přes checkpointy, přičemž je samozřejmě naprosto lhostejno, jakým způsobem se k onomu checkpointu dostanete. V některých závodech jsou tyto kontrolní body pouze volně rozhozeny na ploše a účelem je projet jako první všemi, tudíž je lhostejno i to, v jakém pořadí. Zde je potřeba pochválit výborně zvládnutou orientační šipku, jež je zobrazena v horní části obrazovky a vcelku inteligentně vás vodí od jedné branky ke druhé, aniž byste měli pocit, že vám vybírá zbytečně dlouhou trasu. Na druhou stranu je ovšem třeba poznamenat, že kdyby ona šipka nefungovala, pak by nastal vcelku seriózní problém, anžto mapka v pravém dolním rohu je totálně nepoužitelná. Méně skvostná je ovšem navigace v případě, že jedete po trase, na níž musíte dodržet pořadí checkpointů. Tam totiž šipka rovněž ukazuje pouze směr k další brance, přičemž přímá trasa k ní zdaleka nemusí být tou nejschůdnější. Necháte-li se unést kupříkladu náhlým prokousáním se do čela závodu a hekticky reagujete na každý pohyb navigační šipky, je zde reálná možnost, že si uděláte pěkný tematický výlet do přilehlých roklí. Tudíž je vcelku taktické jet napoprvé trošku více vzadu a vysledovat kudy si to hasí soupeři a v dalším závodě
se jim už ukázat v plné síle. Hra totiž obsahuje skvělou vlastnost, takzvané kredity, kdy máte na každý závod vypsán jistý počet možností opakování. Pokud tedy nejste spokojeni s umístěním, závod si zopakujete a možná se vám podaří dokončit jej na lichotivější pozici.
Fyzikální model autíček je samozřejmě stejně jako v závodech na stadionech značně nerealistický, ale komu by se nelíbily velkolepé skoky ze závratných výšek s absencí poškození vozů. Trochu ovšem zamrzí, že v podstatě nemáte žádnou možnost soupeře přibrzdit, nebo vyvést z konceptu, zatímco oni vás do hodin roztočí prakticky kdy se jim zachce (docela to dokáže naštvat, když vám to provedou v poslední zatáčce před cílem). Vcelku brutálně se tomu ale dokážete vyhnout díky již výše zmíněné možnosti jet prakticky kudykoliv. Často tak můžete velmi významně postoupit vpřed například "říznutím" zatáčky nebo volbou cesty přes hory a doly v případě, že máte pod kontrolou vozidlo výrazně silné ve šplhání do kopců. Teď jsem si právě vzpomněl, že rozdíly mezi vozy v různých parametrech nejsou stejně patrné. Dobrého a špatného vrchaře tedy od sebe rozlišíte s přehledem, zatímco rozdíly v rychlosti nijak zvlášť zřejmé nejsou.
Již jsme si vcelku zvykli, že propagační screenshoty z her před vydáním Xboxu byly, řekněme, lehce přikrášleny. Ani zde se tedy nesetkáme, alespoň z mého pohledu, o žádné grafické orgie. Vozy, tratě, jejich okolí i efekty vypadají vcelku vkusně. Když jsem viděl tuto hru poprvé na obrázcích a poté i v reálu, okamžitě mi připomněla automatový titul Offroad Thunder, to jen tak pro dokreslení, pokud jste někdy s tímto projektem měli co do činění. Místy ovšem dojde k
jistému "vyblednutí" obrazu, kdy objekty na trati docela splynou s pozadím, čímž pádem se vám třeba stane, že volně pohozený kámen uvidíte až když se o něj zastavíte. Těchto momentů však není ve hře nikterak tragické množství, takže zoufat rozhodně netřeba. Jedinou vadou na kráse místní grafiky (a to je onou třetí chybou této hry) je skutečnost, že se hra v některých momentech, respektive v některých místech, znatelně cuká, kterýmžto neduhem snad kromě , trpí zatím všechny (opět usneseno po vnitroredakční diskusi) tituly na Xbox, které jsme měli možnost hrát.
Celkově tedy máte možnost setkat se s velmi povedenou hrou s offroad tematikou, která sice nepřináší do svého žánru nic nového, ale dokáže nabídnout dost závodní zábavy. Škoda jen "nepovedeného" (ostřejší slova jsem si pro dnešek zakázal) režimu závodů na stadiónech, jenž mohl docela zásadně zvýšit životnost hry, která ovšem ani tak – též díky multiplayeru - není nikterak malá.
| Test Drive Off-Road Wide Open | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
