Mohlo by se zdát, že hra jako Tetris, ve které hráč srovnává do řad padající kostičky z vrchní části obrazovky, nepotřebuje svého průvodce. Opak je ale pravdou – vycházíme z četných dotazů zoufalých hráčů, kteří s železnou pravidelností bombardují naši emailovou schránku. Ačkoli to pro zkušené hráče zní nepochopitelně, někteří možná svými nezkušenými kolegy pohrdají, ale opravdu existují tací, kterým hra činí potíže. A právě pro ně jsme připravili tento exkluzivní návod, který zaručeně jinde nenajdete.
Nejprve je nutno seznámit se s charakterem herního prostředí, poněvadž pochopení principu hry je základním stavebním kamenem pro pokročilé úrovně. Vycházejme z předpokladu, že návod je psán dle první, tedy klasické verze hry. Různými obměnami, jimiž tvůrci šperkují svoje verze hry, se z pochopitelných důvodů zabývat nebudeme. Již zvládnutí základní verze může svátečním hráčům zavařit, proto je nebudeme zatěžovat zbytečnými a často zmatečnými herními prvky, které většinou čirou genialitu původní ideje nijak nezlepšují.
Představme si, co hráče čeká při prvním spuštění. Základní verze hry by měla obsahovat obdélník umístěný do středu obrazovky, přičemž na výšku zabírá téměř maximum obrazovky, zatímco na délku pouze (zhruba) její třetinu. Po zahájení hry se v horní pozici obdélníku objeví hrací kostka (poskládaná z několika čtvercových kostiček), jež po skocích a za mírné rychlosti padá na dno obdélníku. Hráč kurzorovými klávesami "vlevo" a "vpravo" hýbe s hrací kostkou v těchto směrech, čímž determinuje její pozici. Na umístění první kostky vesměs nezáleží, je dobré však ctít cíle hry, proto ji musíme umístit tak, aby celá základna hrací kostky dopadla do první linie dna obdélníku (obrázek v tomto odstavci naznačuje správné a špatné zahájení hry). Po umístění první hrací kostky se ve vrchní části obdélníku vygeneruje další hrací kostka, kterou se opět snažíme umístit tak, aby zapadla na dno a respektovala již umístěnou hrací kostku. Cíl hry zní na první pohled snadno – tento závěr obvykle činí méně zkušení hráči, kteří při prvních problémech hru vzdají a neváhají hovořit o nehratelné obtížnosti. Cílem hry je, pozor, umísťovat hrací kostky tak, aby na dně obdélníku vytvořily nepřerušenou linii. Pokud se tak stane, linie zmizí, hráč obdrží kýžené bodové ohodnocení, a kostky ve vrchních pozicích se přesunou o tolik pozic směrem dolů, kolik linií zmizelo. Mocným nástrojem se v tomto případě stávají šipky "nahoru" a "dolu", jejichž stiskem hráč rotuje hrací kostkou o devadesát stupňů doprava, respektive doleva.
TIP #1: Jednejte co možná nejrychleji, je to dobrá příprava pro další úrovně – ovšem nikoliv na úkor zmatečného umísťování herních kostek.
Je obtížné vstřebat tolik informací naráz, proto se podrobněji zaměříme na možné operace s hrací kostkou. Prvních pár kol si hravě vystačíme s posouváním hrací kostky "doleva" a "doprava". Spusťte tedy hru a snažte se kostkami posouvat tak, aby po dosažení dna vznikla linka. Ano, může se stát, že díky předchozímu umístění kostky ta následující nepůjde bez rotace hladce umístit, nicméně v tomto okamžiku hru klidně pokazte. Je důležité, aby se vám zprvu dostal tzv. "do ruky" herní mechanismus s posouváním hrací kostky "doleva" a "doprava". Teprve v okamžiku, kdy se cítíte dostatečně obeznámeni s tímto herním principem – lidově řečeno, dostal se vám do krve, můžeme přistoupit k poněkud náročnějšímu hernímu prvku – rotaci padajících kamenů. Na první pohled se po stisknutí příslušného tlačítka hrací kostka nesmyslně přeskupí, ale není tomu tak. Po pozornějším zkoumání zjistíme, že se otáčí přesně o devadesát stupňů, přičemž zachovává původní tvar. Více prozradí obrázek u tohoto odstavce, který názorně ukazuje, jak rotace probíhá (včetně příkladu rozšířené nepravdy).
TIP #2: Funkce "rotace" využívejte maximálně rozumně. Pokud se dostanete do tzv. "ruského kola", kdy neustále s hrací kostkou rotujete, můžete narazit – a to tak že doslova a do písmene na jinou kostku. Nemusím připomínat, že takovýto náraz do spodní kostky zmaří snahy o precizní zasazení...
Hra končí v okamžiku, pokud se vám nahromadí hrací kostky tak, že už je nemáte kam umísťovat – věřím, že s výše popsaným návodem takováto situace hned tak nenastane. Avšak pozor – ani Tetris svoji kůži neprodá lacino, proto si pro hráče, kterým se víceméně daří, přichystal mnohá úskalí. Jednak přibývají roztodivné tvary hracích kostek, nicméně věřím, že za používání funkce "doleva", "doprava" a "rotace" si nyní dokážete poradit opravdu s každou herní situací. Zdánlivě nevinně na obrazovce monitoru poblikává nápis "úroveň" s číselným označením jedna. Jakmile hra uzná za vhodné, naskakují zde, vždy ale za sebou, vyšší čísla, což má za následek nebývalé zrychlení hry. Princip hry se nijak nemění, jenom jsou kladeny větší požadavky na hráčovou pozornost a schopnost rozhodovat se.
TIP #3: Kostičky padají po skocích. Pokud si opravdu věříte, lze využít času, během něhož kostka poskočí směrem dolů a rychle stisknout "doleva" nebo "doprava" – tímto způsobem se lze "zasunutím" dostat i na zdánlivě nepřístupná místa.
Na závěr jsem si nechal perličku v ovládání, o které jsem se původně ani nechtěl zmiňovat – využívají ji pouze legendární hráči, přičemž většinou sami přiznávají, že mají co dělat. Jedná se o další herní klávesu, kterou hráč sám urychlí přesun kostky z horní pozice obrazovky na dolní. Funguje to za předpokladu, že hráč si počíná tak rychle, že by jej čekání na další kostku zbytečně zdržovalo. V podání nezkušeného hráče jde o rychlou smrt, tedy konec hry, nicméně opravdoví mistři si funkci nebývale pochvalují. S jejím používáním totiž mnohonásobně roste riziko, ale také adrenalin a o napínavou hru nám jde především. Pokud snad uvažujete o jejím používání, musím vás varovat, že její skutečné zvládnutí vyžaduje mnoho hodin tréninku a ani potom není její aplikace stoprocentní. Touto radou končí první díl návodu – věřím, že cenné informace v něm obsažené dozajista oceníte.
Příště se seznámíme s vítěznou strategií, "kterak Tetris pokořit snadno a rychle".