The Bard's Tale

Minesengři, minestrelové, trubadůři, to vše jsou označení pro středověké potulné pěvce, která se nám snažili vměstnat do hlavy na hodinách literatury. Jak si ale takový tulák poradí se všemi nesnázemi? Podaří se mu přemoci nepřátele a osvobodit uvězněnou princeznu? Čtěte v této recenzi.

Zápletka nastíněná v úvodním odstavci může znít poněkud fádně, kolikrát jsme už v podobných hrách zachraňovaly spanilé a spoře oděné děvy ze spárů krvežíznivých trýznitelů? Určitě si alespoň na jednu hru vzpomenete. Nicméně zdání klame a ačkoliv princezna je opravdu to, co na vás na konci může čekat (ale nemusí), zažijete řadu zvratů a samotný závěr je tak zamotaný, že vám rozhodně nebudu kazit radost z jeho objevování. Bard’s Tale je hra nejvíce připomínající klasické RPG, pohled na postavu seshora jak pobíhá po chodbách, nalézání předmětů, pastí, však to znáte.

Pokud se zajímáte o další postavy ve hře, dostane se vám slušný počet NPC, které vám většinou budou pomáhat při plnění vašich úkolů.

První zklamání pro zapřísáhlé Diablisty bude absence jakéhokoliv inventáře nebo pokročilejšího vyzbrojování. Vaše postava je vybavena mečem a brněním, to k boji bohatě postačuje. Pokud najdete nebo koupíte lepší meč, pak se starý automaticky zpeněží a tak to funguje se vším. Kromě meče a brnění časem přibude obouruční meč, dýka pro boj se dvěma zbraněmi, luk, palcát, štít a veledůležitá loutna, harfa, píšťala nebo jiný hrací nástroj. Z potvor sem tam něco vypadne, ale s předměty se opakuje stejný proces, po sebrání se vám na moment zobrazí a pak jsou nenávratně pryč, na druhou stranu co byste chtěli dělat s takovými rodinnými fotkami nepřátel, které mimo jiné budete nacházet. Za vše co seberete tedy dostáváte peníze, za které můžete nakupovat zbroj nebo třeba pivo, ale s tím se moc ohánět nedá. Pokud se rozhodnete posilnit se zlatavým mokem (Gambáč v nabídce kupodivu chybí), odměnou vám bude dočasné zvýšení/snížení některých atributů. Peníze můžete také poskytnout jako milodar v kostelech, čímž se vám zpřístupní bonusová videa a artworky (které jsou ale ve složce se hrou přístupné v klasickém wmv formátu, takže si rektální alpinismus u pánbíčkářů můžete odpustit.)

Hlavním hrdinou svěřeným do vašich nenechavých rukou bude v této hře (nečekaně) bard, tedy v tomto případě pěvec s jazykem ostrým jako břitva, notnou dávkou štěstí a pořádně sarkastickou náturou. Bardovi po nasbírání určitého počtu zkušeností stoupne level, přičemž vy můžete rozdělit dovednostní body mezi klasické atributy jako jsou síla, obratnost, odolnost, charisma a méně obvyklé štěstí a schopnost rýmovat. Schopnost rýmovat zvyšuje atributy vašim vykouzleným přátelům. Navíc každé dva levely si budete moci vybrat jednu ze speciálních vlastností, jako například střelbu 3 šípů najednou, schopnost ovládat obouruční meč, bojovat se dvěma zbraněmi, víc peněz v truhlách, omračování štítem, apod. Není to sice nic moc, ale lepší než drátem do oka.

Jestli je něco, co mě v Bard’s Tale opravdu uchvátilo, pak to byla právě originalita a vtip většiny šlamastik, do kterých se dostanete. Cynizmus a chytráctví hlavního hrdiny vás bude provázet celou hrou, ve všech rozhovorech a situacích. V rozhovorech většinou máte na výběr mezi odpovědí spíše vstřícnou a lichotivou, nebo sarkastickou a popuzující. Váš tulák se totiž absolutně neztotožňuje s ideály rytířů, nesnaží se chránit slabé a utlačované, nepomáhá ženám v nesnázích, naopak jeho hlavní hybnou silou je touha po hmotném majetku, plenění a radostném si užívání se ženami. Podle přísloví „kam čert nemůže, tam nasadí ženu,“ však pěvec brzy začíná pociťovat neblahé následky svých kořistících výprav, které ho přivádějí do nejednoho nebezpečí.

Když už je řeč o kraválu, zvuková stránka hry je asi nejpropracovanější, všechny rozhovory jsou dobře namluvené, uslyšíte i řadu písní, které opravdu doporučuji nechat doběhnout do konce a nepřeskakovat.

Pokud se zajímáte o další postavy ve hře, dostane se vám slušný počet NPC, které vám většinou budou pomáhat při plnění vašich úkolů. Dále také nějací ti obchodníci se vším možným, skupinky ožralů, kteří vám budou zpívat a tak dále. Vy partu jako takovou nemáte, s vaší náturou si seženete přátele asi se stejnou pravděpodobností, jako že se Standa Hložek dostane do finále Superstar. Máte ale loutnu nebo jiný hudbu vyluzující nástroj a právě pomocí hudby si povoláváte na pomoc, díky různých melodiím, vaše spolubojovníky. Melodií je celkem 16, učit se je budete postupně, některé se během hry i vylepší. Každá melodie skrývá jednoho ze společníků, které vám v tabulkách přiblížím. Váš hudební nástroj má zároveň zásobu magické energie, kterou na přivolání pomocníků potřebujete a čím lepší instrument vlastníte, tím více pomocníků budete moci najednou používat. Netěšte se ale na žádnou spartakiádu, maximum jsou 4 spolubojovníci a navíc vždy jen jeden od každého druhu.

Bardova kouzla.

Mercenary – Žoldák. Tak tohohle valibucha dostanete vcelku brzy. Umí se slušně ohánět se sekerou a hodně vydrží, takže ho budete používat vcelku často dokud nezískáte rytíře.

Knight – Rytíř, stejně jako žoldák je na boj zblízka, je velice silný a pokud se orientujete spíš na luk, než na boj na blízko, tenhle chlápek nepřátele spolehlivě zadrží.

Heroine – Žádný drogy, ale hrdinka. Hrdinka to nejlépe umí s kuší, je přesná a dokáže vystřelit i několik šipek s úctyhodnou kadencí. Pokud se k ní dostanou blíž, je po ní.

Brute – Silák je hora sádla a svalů, která chrlí na vaše nepřátele bugry o velikosti menšího osobního automobilu, kadence bohužel nic moc.


Fire Elemental – Služebník ohně, hází na dálku ohňové něco, co vybuchuje. Jeho hlavní úkol bude vytavit vám v jeskyních cestu skrz, jinak nepříliš účinný.


Behemoth – Behemoth je čertovská verze psa, přítulný mazlík, který se rozžhaví do běla a pokud se v běhu trefí do hloučku nepřátel, udělá v nich pěknou paseku. Bohužel většinou než se rozžhaví a rozběhne, tak už jsou všichni mrtví.

Thunder Spider – Bleskový pavouk je váš věrný kámoš už od začátku, kdy vám pomůže s krysou, jeho užitečnost nemizí ani postupem času. Kromě útoku bleskem dokáže nepřítele na pár vteřin omráčit.

Knocker – Tenhle fešák připomínající nagelovaného Mela Gibsona jako Statečné srdce zapichuje do země tyče, které uštědřují všem nepřátelům okolo elektrické útoky.

Crone – Tahle stará čarodějnice je, i přes její nevalnou vizáž, jednou z nejužitečnějších postav, neboť dokáže uzdravovat. Moc toho ale sama nevydrží, takže ji nenechat v boji samotnou.

Enchantress – Tahle krasavice, stvořena z magické energie, kouzlí podpůrná kouzla a hlavně dokáže vaši sebranku oživovat, moc uplatnění ale nenajde.


Bodyguard – Osobní strážce je určen k odrážení útoků ze střelných zbraní na vaši maličkost. Po vylepšení dokáže odrážet i útočná kouzla. Akorát mu někdo mohl dát větší štít.

Rogue – Svůdkyně a vražedkyně, dokáže se nepozorovaně přiblížit k nepříteli a zabít ho bez mrknutí oka, stín a mrštnost jsou její hlavní zbraně. Poměrně účinná na blízko.

Explorer – Kdysi zdatný hledač pokladů, dnes dědeček o holi, který stále umí skvěle hledat pasti, pokud ho necháte jít prvního, pasti před vámi zneškodní, ale sám z nich většinou neunikne. Do boje se nehodí.

Gouger – Tahle létající mrška dokáže vysávat život z nepřátel a uzdravovat vás a vaše přátele. Docela dobrá, ale moc toho nevydrží.


Light Fairy – Tahle světelná víla vám bude užitečná tam, kde je tma (nečekaně). V boji se uplatní také, dokáže svým zábleskem omráčit všechny nepřátelské jednotky.


Rat – Vaše věrná kamarádka krysa. Uplatnění nalezne tam, kde jsou ženy, které se bojí krys (asi tak 2x za hru), jinak není příliš užitečná.

Ovládání je vcelku specifické, ale dá se na něj po chvíli zvyknout, kromě klasického klikání myší k pohybu a útoku, jsou ještě tlačítka 1-4, která slouží jako vstupy do různých podmenu. V podmenu se dá navolit změna zbraně, použití kouzelných krystalků nebo třeba právě vykouzlení pomocníků. V podmenu si vybíráte klávesami W, A, S, D. Po chvíli si budete pamatovat kombinace na nejpoužívanější pokyny, není to nic složitého.

Velmi zdařilou stránkou je grafika. Vše vypadá výborně, zasněžené pláně, ponuré chodby, lesy, bažiny, prostě oku lahodící. Dostanete se do prostředí, kde bude sněžit, pršet, za dne i za noci, voda vypadá jako voda, oheň jako oheň a vnady spoře oděných servírek vypadají jako vnady a ne jako jehlanovité špičáky prvních verzí Lary Croft. Prostředí oplývá dostatkem rázovitosti, takže se rozhodně nebudete nudit a stále se budete dostávat do graficky naprosto odlišných lokací. Ztvárnění nepřátel je také velice pěkné, postupně se podíváte na zoubek řadám skřetů, vlků, masožravých rostlin, nemrtvých, bronzových vojáků, mnichů a spoustou dalších bestií co by vám nejradši vytrhaly struny z loutny za ten kravál, co děláte. Ten rámus jim nejspíš ale zatemnil mysl, protože nějakou inteligenci v jejich pohybu od nich nečekejte, spíše převládá kvantitativní přesila a bezhlavý útok, občas se nějaký z nepřátel zasekne za rohem nebo překážkou a také vaši druhové na sto procent úspěšně vymetou každou past, která je zrovna poblíž.

Samozřejmostí je všudypřítomný hlas hlavního hrdiny, hezky mrzutý a rýpavý, a znuděného vypravěče, který vás bude provázet příběhem.

Když už je řeč o kraválu, zvuková stránka hry je asi nejpropracovanější, všechny rozhovory jsou dobře namluvené, uslyšíte i řadu písní, které opravdu doporučuji nechat doběhnout do konce a nepřeskakovat. Kdyby měl někdo zájem tak si můžete i pobrukovat s postavami, pod obrazem je text na kterém běhá žlutá tečka podle toho, co se zrovna zpívá, takový středověký karaoke bar. Samozřejmostí je všudypřítomný hlas hlavního hrdiny, hezky mrzutý a rýpavý, a hlas znuděného vypravěče, který vás bude provázet příběhem. Hudba bohužel chybí, sice v osadách, hospodách a obchodech uslyšíte příjemné melodie, při procházení nepřátelských obydlí uslyšíte pouze zvuky konkrétního prostředí, třeba různé burácení strojů, odkapávání kapek z ledových ker, dunění strojů, vítr, hudebního doprovodu jako takového se ale vesměs nedočkáte. Někomu to může vadit, někomu ne, vesměs ale při hraní si většinou absenci hudby ani neuvědomíte, zvuky prostředí dostatečně nastiňují atmosféru a sporadicky se objevující písně a melodie nepřítomnost hudby vyvažují.

Bard’s Tale je hra, která kromě výtečného grafického i zvukového kabátu vyniká skvělou atmosférou a hratelností. Ve většině RPGček se časem dostanete k bodu, kdy už nehledáte poklady a ukrytá místa, ale snažíte se už jen co nejrychleji dostat ke konci a vyřídit finálního bosse, ať už je klid. Tohoto bodu se ale v Bard’s Tale nejspíše nedočkáte. Jednak kvůli proměnlivému prostředí, přitažlivosti a poutavosti příběhu nebo rozhodně vtipnému hlavnímu hrdinovi, jednak ale proto, že hra je poměrně krátká. Nejedná se sice o záležitost, kterou byste dohráli během jednoho dne, ale přestože zničit hlídače tří věží a následně osvobodit princeznu vás sice přivede na řadu odboček, tak jako tak to na příliš dlouho nevystačí. Rovněž vzhledem k nemožnosti výběru hlavní postavy a lineárnosti postupu a prostředí je nepravděpodobné, že si hru mnoho hráčů zahraje více než jednou nebo dvakrát.

Klady a zápory

Grafická stránka, nízké HW nároky
Úžasná zvuková stránka
Humor

Délka hry
Linearita
Absence inventáře

Verdikt: Suma sumárum i přes poslední negativní odstavec na hře neshledávám nic extra závažného. Na to, že jde o RPG, bych očekával delší hrací dobu, ale ta je vyvážena skvělou hratelností, kterou Bard’s Tale může nabídnout. Pohledná grafika, propracovaná zvuková stránka, vtipnost a atmosféra hry budou stačit na dlouhé hodiny prvotřídní zábavy. Některé mouchy mi nedovolují udělit hodnocení s devítkou na začátku, nicméně tuhle gamesku považuji za jednu z nejvtipnějších a nejoriginálnějších her tohoto žánru a vřele ji doporučuji, především trochu odrostlejším hráčům, kterým vyhovuje tento způsob humoru.