Od hry Bouncer herní veřejnost očekávala opravdu hodně. Avšak navzdory optimistickému hodnocení Famitsu (31/40), navzdory naprosto ojedinělým trailerům, které jsme si mohli nějakou dobu nedočkavě stahovat z internetu, navzdory velké prodejnosti v Japonsku se nakonec žádná herní extáze nekoná. Těžko říci proč. Odchod několika klíčových členů vývojářského týmu uprostřed rozdělané práce? Nebo si tvůrci něco schovali pro případné pokračování? Ať tak či onak, některé dříve shlédnuté pasáže zde ze záhadného důvodu chybějí, slibovaná interaktivita se smrskla toliko na likvidaci oponentů a o skvělých kamerových záběrech ala Matrix (jako dnes vzpomínám na akci, při níž se hra zastavila, úhel kamery pomalu přejel na místo lepšího shlédnutí souboje a vše se vzápětí plynule rozeběhlo dále - úchvatné!) si můžeme nechat jenom zdát.
Vezměme to však pěkně od začátku. Máme tady tři herní módy - SURVIVAL, VERSUS a STORY. Survival je zejména o vaší výdrži. Procházíte tady koridory obsazenými nepřáteli a pořád dokola je likvidujete až do doby, než vám dojde hodnota života. Survival navíc není ani špatnou volbou pro osahání si ovládání - velice rychle mu přijdete na chuť - a natrénování bojových fines. Zde jednu důležitou poznámku. Bouncer totiž plně využívá potenciálu analogových tlačítek nového Dual Shocku. Síla stisku např. tlačítka X determinuje vyvolání dvou různých ataků, což je nebývale inteligentní přístup! Tak dále. Versus je o bojování vícera hráčů naráz (1-4, při podpoře Multitapu), z čehož tu vzniká vcelku zajímavá mela, pohříchu však v nevelkých místnostech. A nakonec nám zbyl režim Story, což je v podstatě hlavní mód hry a postupem v něm si nejenom zpřístupníte bonusové bojovníky pro Versus, ale také si zde otevřete další prostory. Zkrátka klasika. Ve Story módu, majícím příjemný, leč trochu mělký příběhový podtext, se ocitáte se třemi hlavními postavami, každá má specifický bojový styl. Příběh se posouvá vpřed vždy pomocí hezké FMV sekvence (leč sekvence z Final Fantasy se mi, upřímně, líbily o dost více), která je však nezřídka delší, než váš následný vstup na scénu, kdy se musíte zpravidla toliko vypořádat s předdefinovaným zástupem nepřátel. Před každým střetem máte na výběr ze shora uvedených tří postav, ovládáte vždy jenom vybraného favorita a vaše spolubojovníky v akci má v rukou počítač, stejně jako vaše momentální oponenty. V boji funguje systém automatického zacílení nejbližšího nepřítele, v jejichž řadách najdeme podivné ninji, ochranku, roboty a psy. Obtížnost narůstá velice decentně a vyjma nepříjemného závěrečného bosse se dá spíše mluvit o pohodovém hraní, jež vám zabere cca 2 -3 hodiny pro konečné dokončení. Poté se ještě nabízí opakování celé hry v roli jiné postavy, což od určitého místa nabídne odlišné a předtím neviděné příběhové sekvence, a to nemluvím o jedné zcela originální možnosti rychlého postupu vpřed bez vyvolání jinak nutného souboje. Po každém střetu se na základě vašeho vystoupení objeví specifická tabulka, kde na základě získaného bodového hodnocení můžete "nakoupit" nějakou další bojovou techniku, vylepšit si hodnotu života nebo posílit kryt - standardní blokování výpadů vám totiž dlouho nevydrží, kryt se po chvíli podaří soupeřovi prorazit. Vedle nevelkého prostoru, který vám tvůrci poskytují při soubojových pasážích však příležitostně zaláteříte nad nevyhovující kamerou, jež vám v případě vašeho přesunu v lokaci snad cíleně neumožní ani to základní povědomí o vašem postavení vůči nově vypuklému střetu kdesi o kus dále. Zarážející, přitom by stačilo jenom lehce poodjet kamerou do výšky...
Dále je opravdu mimořádná škoda, že váš vstup na scénu, jakkoli vizuálně povedený, se omezuje toliko na anihilaci všech oponentů v lokaci - pro příležitostné zpestření tohoto herního klišé autoři nabídli opravdu hodně trapné kousky, jako je přeběhnutí koridoru před jeho uzavřením (?!).
Přesto bych si závěrem dovolil srovnání, a to s podobným titulem pro PSX jménem Fighting Force (první díl). Pochopitelně tu najdeme řadu rozdílů, byť je původní herní koncepce dosti podobná. Fighting Force bylo poněkud chudé a mělo jediný mód, trochu podobný zdejšímu Story. Nicméně v něm jste mohli kooperovat s dalším hráčem v týmu, což tady pohříchu nelze. Bouncer vám multiplayer nabízí toliko v režimu Versus, a jak již bylo řečeno, děje se tomu v nijak rozsáhlých lokacích. FF dále skvěle využívalo interakce prostředí, na což u Bouncera rychle zapomeňte. Další mnou shlédnutý trailer z Bouncera, v němž bojovník uchopil masivní stůl a mrštil jím po oponentovi, je ve zdejších podmínkách přednáškou sci-fi od spisovatele Julese Verna. Obrovská škoda. Nicméně přesto dokáže Bouncer v jedné své části konkurenci výrazně trumfnout. Skvělé vylepšování schopností vašich postav je dle mého vítaným zpestřením té herní šedi. Nicméně, abych byl zcela upřímný. FF nepředstavoval nijak mimořádnou herní záležitost a srovnávání Bouncera s tímto produktem je tedy více než na místě, neboť jak jste již seznali, tento projekt od Squaresoftu není nějakým impozantím dílkem, které by vám do srdce vyrylo svůj monogram. K čemuž mu nepomůže ani výborná grafická podoba, zvukové efekty za podpory Dolby Digital a namluvení jednotlivých dialogů.
Pokud však hledáte něco na odreagování, něco na velkou párty, či hodláte svým hyperaktivním dítkům koupit hru, kterou je na chvíli zabavíte, je Bouncer možnou alternativou. Čekali jsme však mnohem více. Nebo ne?
Název hry | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|