Zavřete oči a začněte snít... Pozvolna se přeneste do minulosti, řekněme na počátek roku 1995, kdy počítačové hry procházely jednou ze svých největších revolucí a kdy se ke slovu začala dostávala slečna jménem Super VeGA (zkráceně SVGA).
Zdraví vás Ondřej Vybředlý z časopisu (EX)KALIBR. Jak jste si již jistě všimli z obsahu tohoto čísla, přinášíme vám dnes opět hutné recenze na hnedle několik zajímavých adventur. DiscWorld, Big Red Adventure, Presumed Guilty nebo The Crystal Key - to všechno jsou skvělé hry, které se na nás v tomto měsíci vyhrnuly. V téhle recenzi se budu věnovat právě té posledně jmenované, protože je dle mého názoru ze všech nejlepší. Ptáte se proč? Inu, protože je ve své podstatě velmi podobná mé doteď nejoblíbenější adventuře - Mystu. A nejenom to - dokonce ho svým revolučním technickým zpracováním vysoce převyšuje! Představte si teď na svém monitoru našeho milovaného Mysta... máte to? OK. A teď si představte, že se na každé lokaci můžete plynule otáčet všemi směry. Blbost, řeknete si. Jenomže ono to tak skutečně je! Plynulé otáčení a navíc v překrásné renderované grafice - prostě BOMBA! A ještě k tomu ten dokonalý sci-fi příběh... Ale ne, jen nepředbíhat. Vezmeme to pěkně popořádku...
...hej, slyšíš? Vzbuď se! Říkám ti vzbuď se! Už jsou čtyři pryč - od teď můžeš volat za nižší tarif!... Eh? Co to?... Ooops, pardon, pardon - to jsme někde jinde. Ale vlastně je jenom dobře, že jsme se probrali z tohohle krátkého výletu do minulosti, protože dnešní hráč zhýčkaný audiovizuálně dokonalými hrami si v něm musel připadat jako na WC několik hodin po snězení zkažené tatarské omáčky.
Jenomže on je tu takový malý problémeček... On to totiž NEBYL sen! The Crystal Key opravdu není pět let stará hra, ale docela aktuální adventurní kousek od amerického DreamCatcheru. A i přesto, že se považuji za adventurního pamětníka a že se her s mírným vizuálním handicapem neštítím, se Krystalovému klíči povedlo přivodit mi menší šok již na samotném začátku...
Odkud mám tedy začít? Obvykle mám na výběr mezi tím dobrým a špatným - v The Crystal Key je skoro všechno špatné, o to víc je však mé rozhodování těžší. Navíc venku je dnes tak krásně - pětatřicet stupňů, sousedky mě pořád tahají k nim do bazénu... (a zase ty sousedky, jako by o nich nestačila naše obsáhlá "včerejškoodpolední" debata... holt, léto se blíží a s ním se projevuje výhoda bydlet ve vidlákově (na dědině) a nevýhoda žít v centru velkoměsta (Opavy) - by Vreco) ale já musím zůstat doma a psát tuhle recenzi zrovinka na tak podprůměrnou hru... "Jen klid! Začni jako dycky - příběhem", huhlá mi do telefonu Vreco, a tak tedy svého šéfa uposlechnu (jak jinak, že ano :-))... ubohost. Víc k tomu snad není co dodat (jako k tomu příběhu, ne k mému postoji k šéfredaktorovi (už jsem se lekl :-) - by Vreco)). Vesmírem brázdil zloduch jménem Ozgar a z ničeho nic se rozhodl napadnout naši planetu. Jedinou záchranou jste právě vy - neznámý hrdina, který má za úkol vyslídit Ozgara a jeho vesmírnou loď a pokusit se ho nadobro zlikvidovat. Ach jo. Kolikrát už tu bylo totéž v bledě modrém. Zdá se, že některým herním developerům se tohle téma asi nikdy neomrzí...
První, co vás na hře překvapí (v záporném a zcela překvapivě i kladném slova smyslu), je grafika. Jak již uvedl můj kolega Vybředlý, pohyb po prostředí The Crystal Key je vyřešen naprosto stejně jako u Traitors Gate, kdy můžete rejdit kurzorem po obrazovce a za stisknutí pravého myšítka se můžete volně otáčet. Zde ale přichází první problém - horizontálně se můžete otáčet pochopitelně o celých 360 stupňů, vertikálně však pouze o zhruba 40 nahoru a o 40 dolů. To by se sice ještě dalo překousnout nebýt faktu, že na některé důležité předměty ležící třeba nízko na podlaze kvůli tomu skoro nedohlédnete. Nic se nedá dělat, tohle už prostě opomenout nelze. Tím příjemným překvapením je, že přechody mezi všemi lokacemi jsou vyplněny plynulými animacemi. V této chvíli však ale musím podotknout, že jedinou kladnou věc, kterou jsem na celé hře našel, jsem vám právě prozradil a všechen zbytek už je přinejlepším šedivý průměr.
Za všeho nejhorší je asi kvalita grafiky a animací. Všechno je totiž děsně neostré a rozmazané - design jako takový možná není zase tak špatný, ovšem to provedení, to je hrůza. Připadá mi to, jako by autoři dělali hru ve staré VGA (320x200 ve 256-ti barvách), pak si to ale rozmysleli,
starou VGA "roztáhli" na 640x480 a mírně rozmazali, aby nebyly tolik vidět ty obrovské pixely. O výsledku se můžete přesvědčit z okolních obrázků (a to jsem ještě vybíral ty nejpěknější ze všech!). Totéž bohužel platí i o již zmíněných animovaných přechodech. Nápadité, dobře navržené, nicméně na pohled snad ještě horší než grafika lokací.
Po hratelnostní stránce je Crystal Key skutečně hodně podobný Mystu. Za prvé se "děj" odehrává v podobných sci-fi prostředích (starý kamenný dům, poušť s elektrárnou a podzemními tunely, džungle a Ozgarova vesmírná loď), mezi kterými můžete cestovat za pomocí portálů a krystalového klíče. Tento zvláštní klíč, jenž získáte již v ranné fázi hry, má v sobě sloty na čtyři krystalové destičky. Ty budete nacházet v průběhu celé hry a každá z nich vám umožní navštívit jeden konkrétní svět. Tak to by bylo společné cestování mezi světy, další podobnost s Mystem se skrývá v herním konceptu, kdy je na programu dne téměř výhradně mačkání tlačítek, tahání pák nebo otvírání dveří. Zcela zapomenout můžete na konverzaci, protože ve hře nejsou žádné postavy a jediné, co k vám během celé hry promluví, je neznámý hlas z intra a tři různé hologramy bývalých obyvatelů. Ani s předměty si moc nezakombinujete - prostě většinu akcí budete stejně jako v Mystu provádět klikáním po různých aktivních věcech přímo na jednotlivých lokacích. A vzhledem k tomu, že grafika lokací je taková, jaká je, tak opravdu není o co stát. Ke všemu je ještě v interiérech neuvěřitelná tma, takže je občas i problém nějaký ten skrytý aktivní předmět naleznout.
Tak tedy začnu pomalu počítat: grafika silně podprůměrná, stejně jako i všechny animace. O hudbě a zvucích jsem se ještě nezmínil - stačí když řeknu, že jejich úroveň je nevalná, hodně šumí a neustále v nich něco lupká... Pak tady mám hratelnost - to je při nejlepším průměr. Takže jediné, co by mohlo závěrečné hodnocení hry vyhoupnout nad padesátku, je rozsáhlost. Namísto záchrany se však i v tomto případě jedná spíš o potopu. Zatímco u The Longest Journey nebo u Gabriela Knighta 3 jsem strávil třicet až čtyřicet hodin, k dohrání The Crystal Key mi stačilo pouhých sedm hodinek. I když tak nad tím přemýšlím... jestli to v případě této hry není spíš klad než zápor.
Jo, málem bych se zapomněl zmínit ještě o jedné věci... PATCH. K tomu, abyste hru byli schopni dohrát, potřebujete patch... a nebo hrát v jednom kuse od začátku až do konce. Ano, hádáte správně. Problém je v ukládání a nahrávání pozic. Při pokusu o uložení nebo nahrání pozice totiž program hlásí, že nemůže naleznout potřebné soubory a vašim požadavkům tím pádem nevyhoví. Situace se o moc nezlepší ani po aplikování patche (ten můžete stáhnout z www.dreamcatchergames.com), nicméně i přes několik chybových hlášek se uložení/nahrání pozice dočkáte. Ach jo... Vivat betatesting!
Tak a teď už to opravdu všechno shrnu. Nevím, čím to je, ale za posledních pět měsíců jsem hrál tři hry od amerického DreamCatcheru a všechny z nich stály za velký kulový (The Forgotten a The Legend of Lotus Spring). Oběma předchozím titulům jsem dal shodně 45% a abych dodržel tradici, udělím totéž hodnocení i třetímu kousku. I když je možná ze všech výše vyjmenovaných nejlepší, prostě mám pocit, že si ani tu zlomovou padesátku nezaslouží. Lidem z DreamCatcheru bych poradil, aby se konečně probudili ze snu a vrátili zpět do roku 2000, protože na takové hry, jaké produkují, jim dneska všichni zvysoka kašleme. Vás ovšem tohle mrzet nemusí, protože od této firmy se k nám do Čech stejně nic nedostane. Nezbývá mi tedy než jim držet palce, aby se jejich příštího produktu (The Riddle of Sphinx) vyklubala alespoň mírně nadprůměrná hra, čímž by si u mě alespoň trochu napravili reputaci. Nechme ale budoucnost budoucností - to, co tahle společnost doposud vyprodukovala, se v žádném případě doporučit nedá. The Crystal Key je tomu klasickým příkladem.
| The Crystal Key | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
